Takové vtipy na adresu nezvykle teplého počasí trousili kolínští otužilci, kteří se vydali vítat jaro koupelí v Labi. Oproti loňsku, kdy vládl sníh a mráz, to pro ně bylo doslova termální lázní.

Že se jedná o tradici, která se prostě musí dodržet, dokládá hrdinství Kolíňáka Michala Trnky. Ten totiž do studené vody lezl s lehčím nastydnutím. „Vždyť nemrzne, tak to je ještě dobré," smál se. Komunita otužilců se však postupně lehce rozrůstá, letos takto vítali jaro již popáté. „Tentokrát se nám jaro skutečně přivítat jaro," smál se Kolíňák Jaroslav Pros, který se pravidelně zúčastňuje několik let.

Ne všichni ale měli z teplého počasí úplnou radost. Například otužilkyně Ivana Straková označila vodu za hotové kafíčko. Stejně to i viděl organizátor Michal Šmejda. „Je to trochu trapné, když je patnáct stupňů," řekl s úsměvem. Ale nikdo se dlouho nerozmýšlel. Jakmile byli všichni otužilci a diváci na místě, začalo svlékání do plavek.

Následuje fotografování „před". Vběhnutí do vody. Šok, voda je ledová, i když není zmrzlá. Přesto se ale nikdo neotáčí a neutíká do bezpečné náruče břehu. Ponor. Občas se ozve peprná kletba na adresu studené vody.

Ve vodě plave i nafukovací krokodýl, kterého se drží organizátor Michal Šmejda. Ten má na hlavě i tradiční slaměný klobouk. Ze břehu ho pozorují jeho rodiče, Kateřina a Michal. Ptáme se jich, jak vzpomínají na důtku, která vedla ke snížené známce z chování. Tak totiž celá tradice začala: mladý otužilec se koupáním v Labi podle svých slov dopustil přestupků vůči školnímu řádu internátu. Za to dostal dvojku z chování. A na vzdor začal koupání pořádat každoročně. „No to víte, že když se vám synek s tímhle vrátí domů, že to není na pochvalu," odpovídá starostlivě maminka Kateřina. „Nejhorší hlavně bylo, že nevěděl, co provedl špatného, že to stálo za důtku," hájí syna táta Michal.

Po chvilce otužilci vylézají z vody. Je jim zima, jsou od bláta, ale vypadají spokojeně. Zase se to další rok povedlo. A rozloučení? „Tak zase za rok!"

Nastydnutí otužilce Michala Trnku vůbec nezastavilo

Kolíňáka Michala Trnku nezastavilo ani nachlazení. Do ledové vody se vrhl, aniž by se nad tím dvakrát rozmýšlel. „Vždy si říkám, že co člověka nezabije, to se ho pokusí zabít znovu," říká s úsměvem. Letos se totiž otužileckého vítání jara zúčastnil podruhé. Podle svých slov se ani nijak zvlášť nepřipravoval. „Vloni kolem nás byl sníh, teď je deset stupňů, takže nebylo potřeba se nějak zvlášť otužovat," řekl.

Michal Šmejda: Tradici odstartovala moje snížená známka z chování

Vítání jara odstartovala snížená známka z chování, kterou Michal Šmejda dostal, když se dostal do rozporu s řádem internátu, kde pobýval. „V době, kdy jsem byl na intru, jsem se cestou z tréninku vykoupal v Labi. A protože ve školním řádě bylo, že se žákyně nesmí v létě koupat na veřejném prostranství, dostal jsem dvojku z chování," vzpomíná.

Argumenty, že není žákyně, ale žák, a že není léto, nýbrž zima, mu nepomohly. „Ještě více je to naštvalo," vyprávěl. „Ale je pravda, že na tenhle popud školní řád změnili. Nyní se to týká i žáků a zimy," řekl.

Otužilecké vítání jara však už pět let láká další zájemce. „Jsem spokojený, že se to chytilo. Sám otužilec nejsem, pouze blázen, který se nebojí výzev," řekl se smíchem organizátor akce.

Jaroslav Pros: Jaro se snažíme přivítat už pět let, konečně se to letos podařilo!

Jaroslav Pros neměl z nedostatku sněhu a ledu zkaženou náladu jako někteří otužilci. „Tři roky se snažíme v únoru přivítat jaro, letos se nám to konečně povedlo," řekl se smíchem. Jestli se předtím otužuje, to záleží, jak krutá zima je. „Když už, tak se sprchuji studenou vodou. Ale letos se o zimě hovořit v podstatě nedá, takže to ani potřeba nebylo," vysvětlil.

Kolíňák Jaroslav se ale chystá na expedici do Ruska, kde mu otužilecký trénink určitě pomůže. „Jedeme na Altaj, na řeku Katuň. Bude to malá expedice ve čtyřech lidech, kdy vystoupíme na druhou nejvyšší horu Ruska a poté se vydáme po Katuni na tři sta kilometrů nejtěžšího vodáckého úseku," řekl. Na lehčím úseku už jednou byl, řeku chce porazit znovu.

Ivana Straková: Bez ledu je voda jako kafíčko

Pro Kolíňačku Ivanu Strakovou byla voda v podstatě jako kafíčko. Reagovala tak žertem na náš dotaz, zda to pro ni není trochu nuda, když tentokrát nebude plavat mezi kusy ledu. „Je ale pravda, že ideální je, když je voda trochu zamrzlá," odpověděla na otázku, kdy je podle ní nejlepší vyrazit na otužování těla.

Však je také zasloužilou otužilkyní, do ledové vody vstupuje již osm let. „Začala jsem studenou sprchou po sauně. A když člověk vydrží a nepoleví, tak se potom propracuje k takovému plavání ve studené vodě," vysvětlila nám otužileckou praxi.