Jubilejní 15. české zemské finále soutěže Missis ČR vyhrála Edita Burešová se čtyřletým synem Tomáškem. Postoupili do celorepublikového kola, které se uskuteční v únoru příštího roku.

Sympatické české Misssis jsme se zeptali.

Proč jste se do soutěže přihlásili?Soutěž jsem znala z předchozích let z televizních přenosů, líbilo se mi to, tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Ale kdybych viděla, že Tomík na to není, tak bychom se rozhodně nepřihlásili.

Jak dlouhá doba uplynula od podání přihlášky do oznámení, že jste byli vybráni pro soutěž?Už si přesně nepamatuji. Přihlášku jsme posílali asi někdy na jaře.

Jak a kde se vybíraly kandidátky na české a moravské finále?Nejprve proběhl výběr na základě zaslaných fotografií, poté pro vybrané následovalo neveřejné kolo v Brně, kde porota po krátkém rozhovoru vybrala dvanáct maminek s dětmi pro české finále a dvanáct pro moravskoslezské. Pro každé bylo zvoleno i pět náhradnic.

Věděli jste, co vás v českém finále čeká? Byly dány požadavky?
Myslím, že kdo do této soutěže šel, určitě viděl některý z předchozích ročníků. Věděla jsem, že bývá módní přehlídka a maminky se už nepředvádějí v plavkách, namísto toho model předvádí dítě a je volná disciplína pro maminku s dítětem. Že k tomu bude i tzv. tajná disciplína, nám pořadatelé sdělili v podrobných pokynech.

Jak dlouho jste se s Tomíkem na soutěž připravovali?
Od začátku jsem to pojala jako hru, vystoupení. Takže žádná soutěž, žádné velké násilí. Abych Tomíka při módní přehlídce navlíkla do obleku od Armaniho a snažila se o zasvěcený komentář předváděného modelu, to v žádném případě. Vycházela jsem z toho, že máme doma masku slona, kterou jsem šila na karneval. Tomík ji má rád a normálně si s ní doma hraje. A k tomu jsem vymyslela místo obsáhlých komentářů takovou dětskou rýmovačku a už jsme mohli na molu předvádět slušivý oblek slůněte.

Zkoušeli jste si nějak vaše vystoupení?
Zkoušeli? Řekli jsme si, co bychom mohli z toho, co doma běžně děláme, předvést, a zahráli jsme to jako divadlo pro taťku, Kubíčka a babičku s dědou. Nic jsme extra nepřipravovali. Chtěla jsem, aby to bylo spontánní.

Kde se konalo finále a kolik dnů jste museli být přítomní před finálovým večerem?
Bylo to v Chomutově, v Městském divadle Boženy Němcové. Přijeli jsme tam ve čtvrtek ráno, kdy byla registrace odpoledne byl už první nácvik. Pro nás to bylo trochu komplikované, protože jsme s sebou měli ještě druhého syna, Kubu, kterého kojím, a tudíž jsme museli mít dvojí hlídání. Ne všechny aktivity a nácviky probíhaly s dětmi, to by pro ně bylo příliš dlouhé, proto někdo z rodiny musel být v těchto oddělených činnostech k dispozici, no a u nás to museli být dva, druhý ke Kubovi. Jeli s námi manžel a jeho maminka.

Byla pro děti připravená nějaká činnost, aby se zabavily?
To bylo věcí doprovodu. Každý tam musel někoho mít. Na to se dohlíželo, aby tam byl člověk, který se dítěti věnuje.

V jak velkém věkovém rozpětí byly děti, které se účastnily soutěže společně s maminkami?
My jsme byli nejmladší, nejstarší bylo tuším šestnáct.

Jak dlouho se nacvičovalo?
Ve čtvrtek odpoledne se předváděly volné disciplíny, pan režisér to korigoval. K nám neměl velké připomínky. V pátek se zkoušelo na jevišti. Maminky do divadla přijely dřív a zkoušely se nástupy a styl chůze. Potom přijely děti a nacvičovalo se s nimi. Bylo to dětem skutečně maximálně přizpůsobené. Nikomu nevadilo, když si děti na jevišti hrály. Maminky musely být ty ukázněné a děti tam rozhodně v pozoru stát nemusely.

Měla jste pocit rivality mezi maminkami?
Neměla. Měla jsem pořád co dělat, přestože jsem měla velkou podporu v manželovi a babičce, tak jsem se nezastavila, s sebou dvě děti… Kubík se se mnou nemohl pomazlit přes den, tak to doháněl v noci.

Bylo předepsáno oblečení nebo výběr byl zcela na vás?
Byla požadovaná jedna večerní dlouhá toaleta, společenské šaty, takové, které odpovídají postu maminky. To bylo jediné omezení.

Pořídila jste si nové oblečení pro tuto příležitost?
Koupila jsem si jedny šaty, jinak jsem využila svého stávajícího šatníku.

Co vám soutěž přinesla?
Byl to nový zážitek a vítězství sladká třešnička na závěr.

Co na tom bylo nejtěžší?
Osobně pro mě bylo nejtěžší vykonávat roli maminky obou dětí, k tomu se snažit, aby se na mě dalo koukat a plnit požadavky režiséra. Z disciplín pro mě byla nejhorší ta tajná disciplína, jen pro samotné maminky bez dětí. Člověk zjistí, že když má za ruku toho prcka, tak je to berlička. Když tam má jít člověk sám, neví, co ho čeká…To nebylo příjemné. Ale dobře to dopadlo.

Co bylo úkolem samostatné tajné disciplíny?
Každá maminka si vylosovala lísteček s dvěma otázkami pro někoho konkrétního z členů poroty a s ním měla udělat kratinký rozhovor.

Co jste dělali ve společné volné disciplíně?
Ve volné disciplíně jsme si spolu prostě na jevišti popovídali a Tomík k tomu navázal písničkou. Tomášek strašně rád zpívá, takže doma zpíváme prakticky pořád, ani jsme nevěděli, kterou písničku vybereme…Tomík byl bezprostřední, on se chová všude přirozeně, prostě to vyšlo. Uvidíme, co bude na celorepublikovém finále. Pořád to bereme jako hru a jedno velké vystoupení.