Co pro vás znamená zvolení náčelníkem?
Velkou výzvu a velký závazek. Role náčelníka je řídit ústřední skautský orgán, takzvané Náčelnictvo. Náčelnictvo má na starosti především strategické směřování skautské organizace, koncepci dalšího rozvoje.

Junákem jste si asi musel projít od základů. Kdy jste se stal skautem?
V roce 1996, kdy mě rodiče jako sedmiletého poslali na první skautskou schůzku. Tedy schůzku vlčat, abych byl přesnější. Tak si totiž říkají kluci ve věku 7 až 10 let. Neměl jsem to daleko, asi 40 metrů. Bydleli jsme tehdy v paneláku na kolínském Zálabí a schůzky byly ve skautském domě na Kalcovce. Od té doby jsem prošel oddílem Havranů, obnovil činnost oddílu Havráňat až donedávna (celkem 6 let) jsem vedl 1. středisko Kolín.

Jak vzpomínáte na své kolínské skautské začátky?
Hodně a rád! Zážitky ze skautských kolektivů jsou nejlepší zážitky mého dětství. Vřele doporučuji každému rodiči, aby svého potomka ponoukl si vyzkoušet, byť jen jednu skautskou schůzku či výpravu. Pamatuji si, že z prvního tábora jsem se vracel sice absolutně fyzicky vyčerpaný, také absolutně špinavý, ale o moc zkušenější. Během kraťoučké doby jsem se naučil rozdělat oheň, používat nůž, orientovat v lese, hrát spoustu her, spolupracovat s ostatními v partě a zkoušet si různé týmové role. To jsou zkušenosti, ze kterých čerpám celý život.

Ondřej Vokál.Ondřej Vokál.Zdroj: archiv respondenta

Zajíždíte do Kolína? Máte na něj stále vazby?
Prakticky neustále. Posledních deset let sice žiji v Praze, ale do Kolína se vracím za rodinou, za kamarády a na skautské akce. Když jsme na jaře 2018 založili v Kolíně Skautský institut, četnost mých cest (a nočních návratů do Prahy) se ještě zvýšila. Navíc to vypadá, že se s přítelkyní velmi brzy přestěhujeme zpět z Prahy do Kolína. Vyzkoušeli jsme si žít na různých místech a v různých zemích, a přestože bychom si uměli představit společnou budoucnost prakticky kdekoliv, máme radost, že to bude právě v Kolíně, kde jsme oba doma. Kolín je město, kde jsem se narodil a vyrostl. Znám tu skoro všechno. Líbí se mi, jak se v posledních letech mění. Mám pocit, že je otevřenější lidem, kteří se chtějí starat o komunitní, kulturní a občanský život. S takovým přístupem se Kolínu bude dařit lákat své ztracené dcery a syny zpět z větších měst, a kromě nich i úplně nové Kolíňáky.

Co pro vás obecně znamená skauting?
Skauting je globální výchovné hnutí. Skautské oddíly jsou téměř ve všech zemích na světě. Skauti jsou vyznavači všech náboženství, příslušníci všech ras, majorit i minorit. Přesto mají jedno společné – hodnotový základ, skrze který vychovávají a rozvíjejí děti a mladé lidi, aby byli platnou a přínosnou součástí společnosti. Na žádné mezinárodní akci jsem nezažil přátelštější atmosféru než skautské akci. Skauting dnešnímu světu nabízí strašně moc! Snad bude náš hlas dostatečně slyšet.

Jaké jsou vaše další koníčky kromě skautu?
Skaut není koníček (smích). Rád ve volném čase sportuji – běh, florbal, squash, badminton, tenis, fotbal, kolo. Mám rád kina a filmy, navštěvuji je opravdu často. Poslouchám svou oblíbenou hudbu. Rádi a hodně (když okolnosti dovolí) cestujeme. Máme rádi víkendy v evropských velkoměstech, ale i několikatýdenní akce v Gruzii nebo na západním pobřeží Spojených států. A rád chodím do práce.

Jak se vám angažmá u skautů daří skloubit s civilním zaměstnáním?
Obstojně, řekl bych. Já jsem byl odmala zvyklý si ke škole přidávat další koníčky. Ať už to byl fotbal, a tímto zdravím spoluhráče z AFK Kolín, výtvarka nebo právě skautské schůzky. A to kombinování spousty činností plynule přešlo až do dospělosti. Vnitřně o tom přemýšlíte jinak. Skautem prostě jste – to se nedá nějak odpárat nebo změnit. Kdo si jednou vštípí hodnoty, na kterých skautské hnutí stojí, vnímá je jako svoji součást, nikoliv jako něco, na co si musí vyhrazovat čas a co musí s něčím skloubit. Není to hra na flétnu, ani judo, které se musíte učit a zdokonalovat. Skautem prostě jste. Časová náročnost všech akcí a schůzek je samozřejmě jiná záležitost. Povoláním jsem advokát, takže jsem do určité míry pánem svého času. Mohu si dovolit strávit celé dopoledne přípravou nějaké večerní porady nebo vyřizováním skautských telefonátů. Mnohdy to je ale vykoupené noční či víkendovou prací. Nestěžuji si. Dělám, co mě baví, a tak moc, jak mě to baví.

Rozhovor vzniká v době koronavirové pandemie, jak se to dotýká skautingu?
Je mi moc líto, že se děti v oddílech nemohly velkou část roku potkávat. Skutečný fyzický kontakt bohudík není možné nahradit žádnými prostředky komunikace na dálku. Proto se moc těším, až budou moct schůzky a výpravy probíhat bez současných omezení. Ale aby to nevypadalo, že si skauti stěžují! Nestěžují. Po celou dobu pandemie se snažíme jít příkladem. Rozjeli jsme celostátní Skautskou pomoc seniorům, roznášení nákupů a léků a připravujeme dětem program na dálku. V mnoha a mnoha obcích skauti pomáhají radnicím a starají se o potřebné v této složité době. Každého, kdo nezištně pomáhá lidem v nouzi, považuji za hrdinu. A jsem moc pyšný, že spousta takových hrdinů jsou holky a kluci ze skautských oddílů.