Zaznělo několik skladeb z posledních tří řadových desek Souhvězdí šílenců, Souhvězdí drsňáků i Souhvězdí romantiků, ale
také její stěžejní hity. „Moje maminka byla smutná, když dostala svůj poslední občanský průkaz s nekonečnou platností, mně tam teď napsali platnost do roku 2051," vtipkoval Petr Janda.

„Každá kapela má písničku, kterou ráda hraje, ale nikdy se nestala hitem, u nás je to Můj klid," uvedl Janda skladbu z desky Bigbít, z níž zazněly ještě hned v úvodu koncertu Manekýny. „Zahrajeme vám skladbu, kterou jsme v roce 1969 zblbli celý národ, i já jsem si myslel, že rosomák je pták," uvedl jednu z nejstarších skladeb Pták rosomák.

Z těch let zazněla i mírně zrychlená balada Bon Soir Mademoiselle Paris, Kufr nebo Želva. V divadelních plyšových sedadlech se atmosféra rozehřívala pomalu. „V divadle je to takový zvláštní pocit, vy sedíte, čekáte na toho svýho Hamleta a oni přijdou takoví divní chlápci, tak zase čekáte na ty svý písničky," odhadl to Janda přesně, ale právě Želvu, kterou poté kapela vystřihla nebo Okno mé lásky či Proč zrovna ty si už zpívalo celé divadlo, tleskalo do rytmu a mávalo rukama nad hlavami. Po Jsem to já, jak zamlada se kapela rozloučila a aplaudující divadlo povstalo, následující přídavkové Dej mi víc svý lásky a Jasnou zprávu odzpívali sborově fanoušci.

„Asi je lepší, když se při koncertu stojí, ale i v divadle to jde, pokud přijde dobré publikum a dobrá kapela. Tak Kolíne, měj se hezky, tohle už je opravdu poslední," rozloučil se Petr Janda dalším nesmrtelným hitem, baladou Slzy tvý mámy. „Jen kámen, co se valí, mech na sebe nenachytá," zpívá Olympic v jedné z nových skladeb nazvaných Kámen, co se valí, o Olympicu a především jejímu frontmanovi to platí doslova!