Zeptali jsme se tedy starosty Víta Rakušana, jak situaci kolem uprchlictví vidí, zda to je aktuální problém, který by mohl v dohledné době dorazit i do Kolína, a také o tom, z čeho má v poslední době v Kolíně radost.

V rozhovoru pro Kolínský deník politolog Vladimír Srb řekl, že imigraci budou ve výsledku řešit komunální politici, hlavně pak starostové. Souhlasíte s tím?

S tímto názorem jednoznačně souhlasím. Souhlasím s ním po zkušenosti ze zemí, kde uprchlictví je už reálným problémem a to takovým, že se s ním lidé setkávají dennodenně. To není případ České republiky, byť se mnozí snaží o vytvoření takového dojmu. Ano, je zde dvojnásobný počet registrovaných uprchlíků než v loňském roce. Víme, že afričtí imigranti pobývají v uprchlickém táboře, máme zprávy o tom, kde bylo kolik uprchlíků zadrženo v nákladním voze či nějaké vlakové soupravě.

Stále ale není naše česká realita taková, aby uprchlictví bylo součástí každodenního prožívání, abychom uprchlíky potkávali na ulicích Kolína, stále ještě je největší počet žadatelů o azyl v České republice z Ukrajiny. Když se podíváte na zkušenosti zemí, kam uprchlické vlny přišly a nečtete o tom pouze bulvární a mnohdy lživé články, zjistíte, že například v jižní Itálii to jsou skutečně více komunální politici, kteří situaci řeší. Čtete výpovědi starostů, kteří hovoří o tom, jaký postup zvolit, aby zvládli vyřešit dvě základní úlohy…

Jaké to jsou?

Zaprvé musí v každé situaci zajistit bezpečnost a komfort života obyvatelům, kteří do města patří dlouhodobě. Musí zvolit takové prostředky, aby nebyli ohroženi na životech, zdraví, majetku a právech. To znamená musí být připraven na nečekané situace, musí být předvídavý a místo xenofobních výlevů pracovat a počítat ve svých úvahách s tím, že uprchlíci v počtu několika jedinců mohou přijít i do jeho města. Protože křik a nenávistné výkřiky situaci opravdu nevyřeší, to říkám jako starosta, který je zvyklý věci řešit. To by měl být přístup alespoň komunálních politiků. Ani ten jihoitalský starosta nemůže propadnout lacinému populismu. Vnitřně může považovat vlny uprchlíků za velký problém, za hrozbu pro Evropu, ale také musí ze své pozice situaci řešit. Když vidí zbídačenou matku s dětmi, tak nezávisle na tom, co si o uprchlictví myslí, jí musí pomoci. To je prostě přirozené. Lidské. Národní a evropská politická úroveň musí problém řešit systémově. A to problém, který je zanedbán historicky.

Je to samozřejmě i důsledek Arabského jara, kdy mnoho státních útvarů v důsledku mnohých událostí a vlivů ztratilo svoji stabilitu. Například v Tunisu se demokratizační procesy vcelku daří, proto je právě tato země nenáviděná extrémisty. A právě v extremismu vidím v nadcházejícím čase největší a zásadní problém pro Evropu. V islámském, ale i jakémkoliv jiném, který se bude schovávat za národní zájmy. Extremismus je zlo, vždy a v jakékoliv podobě. Známe to z doby fašismu i pokusu o komunismus. Chraňme se před ním ve všech jeho podobách a buďme na něj citliví i v českých podmínkách.

Často se říká, že by se uprchlíkům mělo pomoci v jejich zemi. Jak to vidíte?

Samozřejmě je lepší řešit problémy primárně tam, kde vznikly. Pokud se chtěl severní „civilizovaný" svět vyvarovat toho, co se stalo teď, tak měl do těch oblastí dlouhodobě investovat, věnovat se řešení chudoby, léčby nemocí, hladomoru v Africe.

Náklady na to, o čem hovořím, by byly rozložené v čase a tím i snesitelné, v konečném důsledku by se Evropě jistě vrátily. Evropa ale dlouhodobě žila zahleděná do vlastního blahobytu a konzumu, rezignovala na svou úlohu v řešení velkých celosvětových témat. Rozhodně se nemělo dopustit to, aby pašeráci vydělávali nehorázné miliony na lidském neštěstí, aby slibovali nesplnitelné a uvrhli samotné uprchlíky i Evropany do značných obav.

Je to obchod s lidským neštěstím, obchod s lidmi. Tady musí Evropa zasáhnout rázně. Bojovat s pašeráky, což jsou objektivně zločinci a v mnoha případech i vrazi. Nikdo teď samozřejmě nemůže zcela odhadnout, jak se bude uprchlická krize v Evropě vyvíjet.

Jistě se přitvrdí opatření, jistě se bude zamezovat organizátorům pašování lidí, jistě se vystaví tábory na severu Afriky. Věřím tomu, že to vše přinese své výsledky, ale také všichni cítíme, že to bude nějaký čas trvat. Když ovšem čtu český internet, tak od lidí, u kterých bych to rozhodně nečekal, objevuji příspěvky s touhou uprchlíky zavírat, internovat a snad i vraždit. A to je onen extremismus v opačném gardu, také nebezpečný. Demonstrace s šibenicemi v rukou jsou symbolem krize Evropy stejně jako problémy s nezvládnutou vlnou uprchlíků.

A ty šibenice nesou lidi, kteří jsou silní jen v davu. Z radikálních reakcí bych si představoval, že denně řešíme problém s desítkami uprchlíků na území Kolína. Ale tak to přece není! Byl bych moc rád a jsem moc rád, když jsou lidé aktivní. Ale začal bych aktivní prací pro svou obec, město, vesnici, pro nemocné a potřebné. Kdyby místo agrese a bojovných výkřiků, jak je nutné se nejdříve postarat o naše nemocné děti a naše staré lidi, oni rozzuřenci za těmi nemocnými či starými lidmi zašli, něco pro ně udělali, společnosti a evropským hodnotám, které chtějí bránit, by to moc pomohlo. Každý musí začít s hledáním dobra a spravedlnosti u sebe, až potom házet kamenem.

Lidem se často vyčítá hysterie. Není to ale spíše obava z negativní zkušenosti s uprchlíky v severských zemích?

Obava o Evropu obecně je rozhodně na místě. Mnoho desítek let se neřešily systémové problémy, ne jenom ty, které se týkají uprchlíků. Evropa demograficky slábne, sami už nejsme ani schopni definovat, co je ta naše mnohokrát prázdně zmiňovaná evropská identita. Obavě lidí z neznámého samozřejmě rozumím, je přirozená, v našich podmínkách, kdy jsme měli jen malé zkušenosti s cizinci, je o to pochopitelnější. Je ale potřeba říci, že uprchlická krize není jedinou, ona nezpůsobuje krizi Evropy, je jen její aktuální součástí. Ukrajina, Řecko, všudypřítomná otrávenost a nedostatek síly jít dopředu, nedostatek politických lídrů s vizí, nedostatek lidí s touhou věnovat svůj život a energii zájmům celku, nedobrá úroveň vzdělanosti a znalosti vlastní historie…

To není důsledek uprchlické krize, to je důsledek hluboké krize Evropy. A v takové Evropě se samozřejmě povede dobře extremismu a „jednoduchým" řešením, které povedou k tragédiím. Ano, zkušenost některých zemí se nemusí zdát dobrá a idea o jakési všeobjímající kultuře, nezávisle na náboženství či zeměpisné šířce, se zdá jako mylná. To ale neznamená, že bychom se neměli pokoušet společně potírat se vši razancí, i vojenskou silou, veškerý extremismus a pokoušet se zároveň o tolerantní přístup k odlišným kulturám. Znát a vážit si kultury naší tím bych začal. A vychovávat k tomu děti. Zároveň ale respektovat, že existují kulturní odlišnosti. A nevyvolávat před nimi automaticky strach, nepaušalizovat, nevytvářet dojem, že každý cizinec či muslim je terorista. Tím totiž uděláme extremistům, teroristům největší radost. Přijmeme jejich mentalitu a budeme žít ve věčném strachu. To by bylo jejich první zásadní vítězství nad Evropu a jejími výsadami. Prostě si myslím, že obrovským rizikem je to, že se v Evropě vzbudí krajní radikalismus, který může vést ke zničení evropských hodnot mnohem rychleji než samotné uprchlictví. Pokaždé, když se Evropa odchýlila od demokracie a začala zavírat lidi kvůli jejich víře, původu, barvě pleti, tak to způsobilo neštěstí, ať to byl fašismus nebo komunismus.

Jak by se měla situace podle vás řešit?

Problém se musí účinně řešit na evropské úrovni a na půdě OSN. Je třeba přijít s odvážným řešením, okamžitě zamezit pašerákům, aby transportovali lidi jako zvěř a způsobovali tak neštěstí. Situaci řešit co nejvíce na severu Afriky a účinně a konečně a s veškerou možnou razancí začít bojovat s Islámským státem na superglobální úrovni. Mezinárodní zásah musí být ráznější, je třeba diskutovat situaci v rámci OSN a přijmout rychlou strategii vždyť do boje proti tomuto „státu" se přidává stále více muslimských zemí. I to je potřeba vnímat, svět prostě není černobílý.

A za další si myslím, že to budeme muset řešit samozřejmě i lokálně, třebaže to náš kolínský problém stále ještě není. Ale situace nebude taková, že by do Kolína zamířily stovky uprchlíků. To je prostě jen vyvolávaná panika. Do Kolína od roku 2005 přišlo dva tisíce nových obyvatel zvýšila se kriminalita, vandalismus, sociální napětí, stoupla dopravní zátěž. Tito lidé byli také migranty. Ovšem českého původu. Neočekávám, že by takové problémy nastaly, kdyby přišlo do Kolína 10 azylantů.

Od letošního roku má platit zákon, díky kterému budou mít cizinci, kteří v České republice žijí déle než pět let, volební právo. Bude to do budoucna pro politiky zajímavá skupina voličů?

Tímto způsobem jsem o tom vůbec nepřemýšlel. Myslím si, že v rámci České republiky, i přes obrovské obavy lidí, které vnímám, nebude číslo uprchlíků nijak obrovské. Uprchlictví bude spíše tranzitním problémem, nebuďme na sebe tak nafoukaní migranti stále ještě nepovažují naši zemi za ráj na zemi, jejich kroky směřují dál na západ. Naše policie samozřejmě musí pracovat a odhalovat uprchlíky ve vlakových soupravách, kamionech, naši policisté musí samozřejmě konat, máme zodpovědnost k Evropské unii.

Ale je potřeba říci, že značný počet zadržených nemířil do České republiky! Ale pokud se ptáte na cizince jako voliče, tak v tradičně uzavřené nekosmopolitní České republice zatím nejsou pro politiky tak významnou skupinou, aby tomu přizpůsobovali své strategie. To je spíše výhodnější a lákavější se svést na vlně populismu.

close Starosta Vít Rakušan se středočeským hejtmanem Milošem Petrou. zoom_in

Od uprchlíků stranou, v Kolíně se aktuálně dokončuje spousta investic, z čeho máte největší radost?

Ona je ta radost vždycky trochu zkalená, ale to už holt v této funkci tak bývá. Investice mají zpoždění, zhotovitelné firmy jsou často mizerné… Stojí to nervy a trápení, ale jak říkám nestěžuji si, to je součást práce. Pokud si přečtete má vyjádření před prvními volbami v roce 2010, tak jsem označil tři zásadní bolavé body Kolína kolínský zámek, autobusové nádraží a vodárnu. Vodárnu, byť s výhradami, o kterých můžeme diskutovat, se povedlo zrekonstruovat. Z toho mám obrovskou radost, protože její předchozí stav bylo něco, co pro mě symbolizovalo neúctu Kolína ke své vlastní historii. Radost mám i z podnikatelského inkubátoru, protože přes všechny pochybnosti se ukázalo, že tento projekt bude životaschopný a vítaný už teď má pan ředitel přetlak zájemců. A to bez toho, abychom začali s nějakou výraznou reklamní kampaní. Nebude problém prostor zaplnit zajímavými inovativními projekty a o to primárně jde. Nejenže začala dlouhodobě plánovaná rekonstrukce zámku, ale tahle budova přivede do Kolína zajímavá témata a zajímavé lidi. Tomu věřím.

Jak to myslíte?

Nejen nově inkubované firmy, ale také zajímavé konferenční prostory. To je náš podnikatelský inkubátor. Ne všechny nápady mají vznikat na radnici, přiveďme do Kolína chytré a zajímavé lidi, kteří budou sami vymýšlet a město rozvíjet. A udržme tady naše vzdělané mladé Kolíňáky. Motivujme je k tomu, aby kariéru a myšlenky rozvíjeli doma. To je zásadní potenciál města, nezávisle na tom, jestli vládne levý, pravý, Tonda, Pavel. Ve městě je třeba tvůrčích lidí s nápady a město jim musí vytvářet dobré podmínky. A z dalších podařených investic bych jmenoval revitalizovanou jihovýchodní část ostrova, která se líbí především dětem. Revitalizace ostrova bude pokračovat i v dalších letech, byť všechno záleží na penězích.

Po festivalu Natruc jsem zaslechl kritiku amfiteátru, který je moc limitující pro koncerty, na kterých vystupuje velká hvězda. Počítá se v rámci revitalizace i s nějakou úpravou amfiteátru?

Asi to nebude úplně první fáze, ale v rámci studií a diskuzí se objevovaly nápady, ještě finančně nevyčíslené, jak amfiteátr akusticky vylepšit.

A šlo by jej i nějak zvětšit?

O zvětšení se v rámci tohoto stupně projektu neuvažovalo.

Bude město přestavovat promítací kabinu, aby fungovalo letní kino?

Letní kino bychom chtěli zintenzivnit, vrátit trvale do Kolína. Chceme, aby nový ředitel kina, kterého snad do konce srpna vybereme, přišel i s konceptem častějšího letního promítání. Zkušenost z pár letošních představení byla více než dobrá.

Co se týká kolínského zámku, jednu dobu se řešila možnost čerpat peníze z Norských fondů. Jak to s nimi vypadá?

Norské fondy vypadají jako passé, drtivou většinu peněz nakonec získaly památky UNESCO. Vize zámku existuje, první krokem byla dostavba nového objektu, to jsme splnili.

Dalším krokem by měla být rekonstrukce protějšího objektu, kde je dlouhodobě plánována knihovna s dalším konferenčním prostorem. Na to se budeme snažit získat prostředky z dotačních titulů ministerstva průmyslu. Knihovna by mohla mít vědeckotechnickou specializaci, pokračovalo by se tak v rozvoji areálu jako zajímavého inovačního centra. Dalším krokem, a to se bavíme o daleké budoucnosti, by byl vstup soukromého kapitálu.

Objekt směrem k náměstí by mohl být využitý jako reprezentativní hotel, umím si představit i hezkou zámeckou restauraci či minipivovar. Moje vize je taková, že máme nový podnikatelský inkubátor, opravená prostranství, vědeckotechnickou knihovnu s dalším konferenčním sálem, soukromý hotel ideální místo pro kongresový turismus, spolu s opraveným autobusovým nádražím, které vznikne během roku 2016, velký rozvojový potenciál města.

Rekonstruovat se má i objekt bývalé vojenské správy, kterou vlastní soukromý developer. Jak s ním pokračují jednání?

Bude setkání majitele objektu a jeho architekta s našimi úředníky, komisí pro rozvoj a městským architektem, kde se budeme bavit o navrhovaném projektu, zda je ideově pro město přijatelný, nebo není. Pozitivní skutečností je to, že investor počítá s podzemním parkováním, což by bylo v Kolíně obrovské novum. A snad i trend, který by měli následovat všichni investoři, kteří by chtěli přijít do Kolína.

Na začátku našeho rozhovoru jste zmínil i Otevřenou ulici, nově organizované sousedské setkávání v Kolíně. Co na tuto myšlenku říkáte?

Je to příklad toho, jak si představuji město, kde chci žít. Otevřená ulice je pro mě pozitivní zprávou tohoto léta, v záplavě těch špatných zvěstí, které slyšíme ze všech stran. Je to něco, co jsme na radnici nevymysleli, nepřivlastňujeme si to, konzumujeme to stejně jako ostatní lidé v Kolíně. Z radnice přišla pouze jednoznačná podpora, což je naším úkolem. Je mi strašně sympatické, že se Kolín vzbudil a probral z letargie, která tady deset let byla…

Začínají se tu dít nesmírně zajímavé věci, které nevycházejí z radnice či jiné oficiální instituce. Lidé sami vymýšlejí a organizují, má to úspěch. Na Otevřenou ulici přijde 250 lidí, kteří tam sedí, povídají si, baví se, nehádají se, odloží na chvilku mobily, život se na moment uklidní, dostane příjemné tempo. Je to nejobyčejnější lidské setkávání před kostelem, který odnepaměti k tomuto účelu sloužil a dává našemu konání duchovní rozměr. V tvorbě komunitního žití to považuji za jeden z nejpodstatnějších projektů za poslední léta.