Necelou půlhodinu trvající pietní akt v režii Odboru školství, kultury a sportu Městského úřadu zahájil pochod Františka Kmocha Za praporem sokolským interpretovaný Městskou hudbou Františka Kmocha, po nástupu všech zúčastněných došlo na samotný akt kladení věnců a kytic. Ty k nohám Masaryka položili zástupci kolínských skautů, baráčníků, sokolů, vedení města i další regionální politici a osobnosti.

Sérii tří projevů zahájil tím nejemotivnějším náčelník Skautu Ondřej Vokál, který promluvil za svoji generaci mileniálů a v úvodu si odpověděl na otázku, co je pro něj svoboda: „Cestovat, podnikat, vzít si ženu i muže, nosit dlouhé vlasy…,“ vyjmenoval některé z mnoha dalších aspektů svobody. „Ale dvacátý čtvrtý únor nám sundal růžové brýle a nastalo vraždění, znásilňování, ničení, hlad a smrt,“ upozornil Vokál na vypuknutí války v Ukrajině. „Týká se nás všech, my jsme si ji nevybrali, ale musíme ji vyhrát, nevěřit lžím a konspiračním teoriím. Pokud nezvítězíme my, zvítězí Rusko,“ apeloval v závěru své řeči.

Především vznik tělocvičné Jednoty Sokol před sto šedesáti lety za přispění nejen Masaryka, ale i Jana Nerudy, Vojtěcha Náprstka či Karolíny Světlé vzpomenul ve své promluvě její kolínský starosta Václav Bareš. „Přeji si, aby se demokracie nebála toho, že ji někdo zneužije k prospěchářství, ale aby sloužila všem. Aby si lidé vzájemně pomáhali, nikoliv jeden těžil z neštěstí a smutku druhého, jak tomu bohužel čím dál častěji je,“ zadoufal mimo jiné.

Sérii proslovů ukončil starosta města Michael Kašpar, který vzpomenul právě vznik republiky a historické události let 1945, 1948 a 1989. „Jména řady výjimečných jsme se už naučili připomínat, dokonce jsme se i naučili hledat jména další, která byla zakryta nacistickou a komunistickou propagandou. Můžeme v nich pro sebe objevit velkou inspiraci – jak v příbězích hrdinství, tak slabosti či zrady. Zkusme se, nejen ve dnech svátečních, ale i ve dnech všedních, chovat tak, aby se za nás nemusel profesor Jan Patočka nebo generál Josef Mašín hanbit,“ vyzval nakonec.

Celou akci ukončila státní hymna opět v podání Městské hudby Františka Kmocha. Jemným stínem aktu bylo omdlení několika mladých skautek, kvůli jedné, jež se zřejmě uhodila do hlavy, přijela dokonce houkající sanitka. „Ty děti dneska nic nevydrží,“ komentovala to jedenadevadesátiletá a stále činná sokolka.