Na tamější plážičce se totiž parta otužilců rozhodla, že skočí do vln a všem dokáže, že na zaplavání si se nemusí čekat do léta.

A taky to udělali. Zhruba patnáctka odvážlivců se tak již po čtvrté zúčastnila únorového vítání jara. Jestli jaro po tomhle kaskadérském kousku nepřijde, pak už asi nikdy.

Neděle, dvě hodiny, dva stupně nad nulou, Kmochův ostrov. Přihlížejících je asi třikrát víc než otužilců, protože tohle si nechce nikdo nechat ujít. S organizátorem Michalem Šmejdou stojíme na břehu Labe a čekáme na ostatní.

Koupání je vlastně vzpomínka na důtku

Mezitím vysvětluje, jak ke zrození téhle tradice došlo. „Před čtyřmi lety jsem se tu koupal sám, a pak za to na intru dostal důtku," vysvětluje se smíchem. Jak vyprávěl, v provozním řádu internátu bylo uvedeno, že žákyně se nesmí na veřejnosti v létě koupat. „Přišlo mi to divné, protože nejsem ani žákyně, ani nebylo léto. Ale holt jsem tu důtku dostal. Takže na vzdor se tu ten den rok co rok koupeme," končí svoji historku se smíchem.

A má pravdu, jeho následovníků je rok od roku více. „Vloni nás tu bylo jenom devět, dnes by to měla být zhruba patnáctka lidí, našich kamarádů," vysvětluje. Koordinují se pomocí Facebooku. A lidé se podle jeho slov nadšeně hlásili.

Je přitom kosa. Sice dva stupně, ale i tak. „Docela jsem se bál, aby Labe nezamrzlo, jaká byla zima a sněžilo. Ale to by musela být větší zima a o dost déle," vysvětlil s úsměvem.

Po chvilce přicházejí další otužilecké duše. Následují poslední hlty z termosky, Michal Šmejda hlásí, že se jde na věc. Teď už nejde couvnout.

Účastníci vítání jara si sundavají svršky. Nováčci vzápětí litují, že si nevzali koupací boty.

Zima sice je, ale na nohy to je ještě horší. „Mně ty boty jsou nějaké volné, já to vidím, že je tam letos nechám," nechává se slyšet jeden otužilec.

Teď jsou u slunečníku zapíchlého v kupě sněhu lidé v plavkách přešlapující na sněhu. Jestli tohle nepřivolá jaro, pak už tuplem nic.

Rukávky, krokodýl: výbava otužilců

Když recese, tak pořádná, říkají organizátoři a natahují na sebe rukávky, hlavní duše otužilecké koupele si bere do vody nafukovacího krokodýla, jakoby se nechumelilo. Doslova.

Ozývají ses slova podpory, jde se totiž na věc. Sotva však první skočili do ledové vody, následuje několik překvapených výkřiků, jak moc studená ta voda vlastně je. Postupně ale celý otužilecký tým je až po bradu v Labi.

Některým ale stačilo jenom smočení a už vylézají raději na břeh. Michal Šmejda zůstává ve vodě jako jeden z posledních, spokojeně leží na krokodýlovi a plave si, jako by vlastně bylo léto a tohle byl rybník s rozkvetlými lekníny.

Nakonec je ale i jemu zima. Aby nebyla. Na břehu mezitím všichni na sebe vrství ručníky a později oblečení. A následuje čaj, pochopitelně, spousta horkého čaje. „Po tomhle mi už zima nikdy nebude," říká jedna z dívek.

Tak to zase otužilci zvládli. Další rok se jim povedlo sejít se, aby svolali jaro.

A prý se uvidíme zase příští rok…