Dlouholetá lékařka, nyní obyvatelka penzionu Barborka, příchozí pozdravila z balkónu a promluvila i do městského rozhlasu.

„Jsem si vědoma toho, že sto let je hodně. Sama jsem překvapená, že jsem se tolika dožila, když promítám veškerý svůj život, který byl někdy hezký, někdy byl velmi smutný a někdy jsem opravdu byla dost rozbolestněná,“ řekla mimo jiné žena, která podle svých slov život rozdělila mezi povinnosti ženy, částečně mezi domácnost a hlavním jejím bodem byla její práce.

„Medicínu já jsem vždycky milovala, péči o ni, velmi jsem ji ctila. Ctila jsem svého manžela a vážila si jeho tolerance, že mi tuto lásku k medicíně nijakým způsobem neomezoval,“ dodala.

Druhou radostí je pro Naděždu Řehákovou čtení, zejména historické. „Kouřim patří k historickým městům, velmi si cením klidu a útulnosti tohoto malého města a byla bych ráda, kdyby tato útulnost a toto město zůstávalo stále neposkvrněné tak, jak je dosud,“ řekla také.

„Ráda bych, abychom všichni milovali svou zem, místo, kde bydlíme, a byli hrdí na tato místa, která jsou naším domovem. Vždyť my všichni snad jsme byli během tolika let dost potlačeni. Naše sebevědomí není ještě takové, jaké je sebevědomí národů západních. Myslím, že bychom měli být velmi pyšní na svou zem, na svůj národ, na své místo zrození a mít více sebevědomí a více tolerance vzájemné,“ doplnila.