Celé odpoledne před večerním odhalením soch zpestřila v parčíku a okolí cirkusová vesnička, kde si vyzkoušely výtvarné dílny, malování na obličej, provazochodectví nebo obrovské bubliny. Nechyběli mimové či živé sochy, na hlavní scéně pak vyhrávali Sek jsi bombónky či HitFakers.

Po setmění starosta Vít Rakušan poděkoval automobilce, že Kolínu umožnil něco, co toto město dosud nezažilo, tedy setkání umělců modernějšího ražení. „Akce začaly v kutnohorském GASKu, v nádherné galerii, a pokračovaly pouličním uměním tady v Kolíně, kdy se jeden podchod výrazně změnil a staré grafity, které tam vznikaly živelně, byly nahrazeny novou výzdobou renomovaných uličních umělců. Zároveň tu vznikla dobrá možnost pro žáky průmyslové školy, kteří spolu s vybranými umělci vyráběli právě sochy, které tu byly odhaleny," řekl starosta.

„Doufám, že to nebyl jednorázový výkřik ze strany TPCA a že podpoří podobný festival i v budoucnu. Myslím si, že je dobře, v době, která začíná tu a tam šedivět, se objevují i nekonformní snahy a moderní umění nachází v Kolíně uplatnění. Byl to pokus. Kolín je relativně malé město, většinou s tím mají zkušenosti větší města. Jsem rád, že se to i tady chytilo a vaše přítomnost tady svědčí o tom, že vás akce zaujala," dodal a poděkoval také občanskému sdružení Prostor.

To před několika lety přišlo s nápadem vyčistit tehdy zarostlou Ztracenou uličku, udělat z ní galerii zapomenutých kolínských osobností a nad ní nový parčík, kde se slavnostní odhalení soch konalo. „Jsem rád, že TPCA se i k tomuto stavěla pozitivně, přispěla stejně jako město na tyto akce a lidé z Kolína i odjinud tu mají prostor k odpočinku, který od nynějška zdobí ještě nová zajímavá umělecká díla," dodal starosta.

Prezident TPCA Kenta Koide poznamenal, že bez Kolína by automobilka svou výrobu nemohla uskutečňovat. „Proto jsme se rozhodli, že pomáhat tam, kde jsme doma, bude naším posláním. Můžeme to uskutečňovat především programem Partnerství pro Kolínsko. TPCA v příštím roce oslaví deset let od svého založení. Už letos jsme začali připravovat oslavy. Proto jsme se rozhodli uspořádat něco nového, a tím byl právě tento festival. Proto jsme se také k našim tradičním programům, které se zaměřují na bezpečnou dopravu a životní prostředí, v letošním roce více soustředili na vzájemné soužití prostřednictvím právě tohoto festivalu," řekl Kenta Koide s tím, že TPCA chce podpořit místní mladé umělce a pomoci jim v rozjezdu jejich kariéry.

„Samotného mě velmi překvapilo, co vše je možné vytvořit z materiálu, ze kterých se vyrábí naše auta," dodal s úsměvem.

Co prozradili sami tvůrci soch:

Tets Ohnari: Námětem díla zámořského umělce japonského původu je TPCA - společnost odpovědná a pečující. Zvolil ztvárnění japonského origami. „Ukázali mi vnitřek továrny, což mě inspirovalo. Viděl jsem dopravník a autíčka, která na něm visí. Všiml jsem si, že materiál, ze kterého se auta vyrábí, v továrně všelijak ohýbají, přetvářejí, transformují, to mi připomnělo japonské origami," vysvětlil pojetí svého díla umělec, který už nějaký čas žije a působí v České republice. Co se mu tady nejvíc líbí? „Pivo a holky, ne?" zazněla veselá nápověda z řad účastníků slavnostního odhalení soch nad Ztracenou uličkou. „Pivo a holky a TPCA a vy všichni!" potvrdil v případě prvních tří slov v češtině.

Sylvain Sambre: Umělec původem z Francie ztvárnil námět TPCA jako silného a stabilního partnera regionu. Naučil se velmi dobře česky, když žil v Plzni. „Tam skoro nikdo nemluví anglicky, takže jsem potřeboval komunikovat. Žil jsem tam dva roky a studoval sochařství," vysvětlil. Když se chystal na kolínský festival, měl dopředu jen pár fotek prostoru v průmyslové škole, kde bude na svém díle pracovat. „Když jsem byl ve škole poprvé, objevil jsem tam starý stroj, to bylo pro mě moc dobré. Byl to zajímavý prostor a potkal jsem lidi, kteří mi moc pomáhali," dodal a jmenoval například jednoho z vyučujících Františka Pražáka.

Jan Kaláb: Český umělec ztvárnil téma Chráníme přírodu. Je podle jeho názoru skrze umění možné budovat vztah lidí k odpovědnosti k životnímu prostředí? „Lidé začnou být skrze umění citlivější, víc vnímat a cítit a automaticky tak budou přistupovat i k přírodě, vždyť my sami jsme příroda," odpověděl na otázku mluvčího TPCA Radka Kňavy, který se při příležitosti slavnostního odhalení soch ujal role moderátora. „Jsi uznávaný umělec, viděl jsem tě nedávno mluvit v televizi o pražské výstavě. Takže jsi jistě hodně citlivý vůči životnímu prostředí…" ponoukl moderátor. „Vynáším odpadky, třídím odpad," smál se Jan Kaláb. „Papír, plasty a… lahve od piva, vína, oleje. Jasně, olivového. Palmový mám v plastu," odpovídal v živě rozverné debatě s moderátorem a diváky zároveň. „Máš to vykaizenované k dokonalosti, jak bychom řekli v TPCA," zhodnotil za zvuku smíchu publika Radek Kňava. (Kaizen – obdoba zlepšovacího návrhu).

Jan Holub: Tématem českého umělce s bohatou uměleckou kariérou se stalo motto Žijeme tu společně. „Největší inspirací mi také byla návštěva automobilky, kde jsme viděli něco technologicky absolutně neuvěřitelného, alespoň tedy pro mě. A to, co TPCA dělá k tomu pro Kolín, to pro mě představuje důkaz obrovské vůle. Když jsem přemýšlel, jak spodobnit velkou vůli, vzpomněl jsem si na legendu o Fénixovi. Obrovskou vůli k životu pro mě představuje tím, že v momentě své smrti vstává zpět z popela," vysvětlil Jan Holub, který podle svých slov vstupoval do TPCArtu a vůbec nevěděl, co můžu čekat. „V tuto chvíli už vím, že daleko víc čekám do budoucnosti. To znamená, jestli bude mít festival pokračování, jestli ten vlak, který se podařilo roztlačit, pojede dál. Líbilo se mi, že se tu vytvořila perfektní parta. Díla jsou vzájemně ovlivněná, protože jsme dělali pohromadě. Hlavně chci poděkovat klukům ze školy, kteří mi pomohli, Jirkovi, Markovi, Kubovi, Frantovi, Pepovi atd., panu Pražákovi, pochopitelně TPCA. Získal jsem strašně fajn nové přátele," řekl a pozval všechny kamarády na improvizované pódium před v té chvíli ještě zahalenými sochami. „Takže, hoši, děkujeme," zakončil Radek Kňava a rozhořely se originální ohně Cirkusu trochu jinak.