Kdo přijel, hned od počátku věděl, že sám tu rozhodně nebude. Auta stála zaparkovaná již před značkou, která všem říkala, kde začíná město. Zaparkované vozy se táhly kolem pivovaru až k náměstí. Zaparkovat šlo hodinu po začátku celé akce jen s velkými obtížemi.

Každý hledal volné místečko. Mnozí si oddechli, když viděli značku parkoviště. Marně. Většinou i tam již hlásili plno. Pak zbývaly jen uličky. Popřípadě vyjet na druhou stranu města a nechat své vozidlo až u některého ze supermarketů.

Pak však museli návštěvníci jít více než kilometr zpět na náměstí.

Ani pokud lidé zaparkovali, nebylo vyhráno. Na náměstí byla doslova hlava na hlavě. Mezi stánky se chodilo opravdu pomalu a pokud si někdo keramiku prohlížel nebo nakupoval, další za ním se museli zastavit.

Projít se dalo opravdu těžko. To však většině přítomných, zdá se, nevadilo. Počasí přálo, a tak měla většina lidí úsměv na rtu.

Nevadily ani fronty u stánků s jídlem nebo pitím. Každý mávl rukou nad tím, že si s jídlem vlastně nemá, kam sednou a vzal za vděk patníkem, nebo se najedl ve stoje.

Krásný slunečný den zpříjemňoval program, který Keramický den doprovázel.

Zaplněnému prostoru před pódiem tak zazpívaly například Osmikrásky. Pro uši návštěvníku však zahráli a zazpívali také Agapepe, Irena Budweiserová nebo Honza Vančura a Plavci.

Zejména děti si vlastnoručně vyzkoušely točení na hrnčířském kruhu. Mohly si tak sami vyrobit originální kus keramiky. Ostatní keramiku nakupovali. Hrníčky, mističky, pekáče, hodiny, květináče, ale také jen ozdobné a vtipné kusy keramiky. Lidé si však z Keramického dne mohli odnést také náhrdelníky, náušnice nebo perfektně vonící vážené koření. Právě u tohoto stánku bylo po celou dobu mnoho návštěvníků, kteří vůni neodolali.

Pozornost všech k sobě lákali také kováři, ale i stánek s dřevěnými výrobky, kde si návštěvníci mohli pořídit kvedlačky, vařečky a jiné kuchyňské náčiní.