Což ovšem neznamená jen vzít lodě a vyrazit na vodu. Za tímto slovním spojením se skrývají také každotýdenní schůze v prostorách loděnice a samozřejmě také velký jarní úklid.

„Ve středu zahajujeme provoz na loděnici, vezměte hadry," tak zněl email, který přišel všem členům vodáckého oddílu Fortuny Kolín i dalším spřízněným duším od předsedy klubu, Zdeňka Světlíka.

Brigáda měla začít v pět hodin. Když jsme však v tuto hodinu dorazily s kamarádkou na místo, vypadalo to, že na úklid nás bude sotva pět. „Ahoj," pozdravily jsme se s přítomnými typickým vodáckým pozdravem a ihned sondovaly, jak to tedy bude.

Po nabití informací jsme usoudily, že bez puštěné vody a mycích prostředků prostě okna neumyjeme. Tak jsme si společně s třemi muži užívali sluníčka.

Zanedlouho však přijel předseda a vezl vše potřebné, včetně nezbytných alkoholických i nealkoholických zásob našeho baru U Náčelníka Sahary.

„Vždyť už jsme mohly dávnou zametat," došlo nám dost pozdě, že koště se v útrobách staré budovy přece jen nacházelo i před příjezdem předsedy. Bez dalších zbytečných řečí jsme tedy začali. Přesněji, se zametáním začala kamarádka a chlapi se pustili do vyklizení skladu.

Já jsem zatím běhala nahoru a dolů, abych se třikrát dozvěděla, že voda stále ještě neteče. Skoro by se zdálo, že jsem se toho uklizení nemohla dočkat.

Během svého čekání jsem se alespoň stihla pozdravit s dalšími členy oddílu. „Takových lidí jsem tady snad ještě pohromadě neviděla," říkala jsem si zanedlouho. Vypadalo to, že nás mnoho nebylo a oni měli zatím jen nepatrné zpoždění.

Okolo běhala spousta dětí, které si užívaly krásné přírody nedaleko za Kolínem. Jejich tatínkové a maminky zatím uklízeli nebo renovovali.

Nejvíce mužské síly se soustředilo okolo výroby mola. Tady ženská ruka zapotřebí nebyla. Zato horní prostory loděnice byly rájem pro vášnivé uklízečky. A ačkoli nás tam moc takových nebylo, společnými silami jsme ve čtyřech děvčatech zvládly kompletní úklid a ještě jsme stíhaly fungovat jako hlídací služba pro ty nejmenší přítomné děti.

„To okno nejde otevřít," stěžovala jsem si, že takhle ho jistě neumyji pořádně. „Navíc nejdou ani rozšroubovat a špína je uvnitř," přidala se další kamarádka. A chlapi? Ti jen mávli rukou. Vždyť ta okna umytá jsou, co na tom, že to nikdy nemůže být dokonalé?

Jen co jsem domyla okno, šla jsem si dát před další prací tedy otírání prachu z obložení a vytíráním malou pauzu.

„Pohlídáš mi jí na chvilku?" slyším Marcela, jak mě žádá o to, abych na nějakou dobu měla v zorném úhlu svého pohledu jeho malou dceru. „Jasně," odpověděla jsem spěšně a využila chvilky bez hadru a čistících prostředků v ruce k pořízení momentek.

To jsem ale netušila, že budu běhat od rybníka k Labi a zpátky. Tak, jak si to všichni ti malí raubíři zrovna rozmyslí. Pochopitelně jsem nedokázala tu a tam neupozornit i další děti, ať tak blízko k vodě nechodí.

Zanedlouho jsem děti předala a šla raději pokračovat.

Když se začalo stmívat, bylo už vše hotové a nastal čas a prostor na opravdové schůzování.

K plánování nejrůznějších akcí, které nás čekají jsme grilovali a vychutnávali si tu skvělou atmosféru večerní přírody.

Úklid jsme měli za sebou a projednávali čas odjezdu a počet lidí, kteří pojedou na závody raftů na Kamenici. Téma pomalu přešlo na další víkend, tedy závody na Labi.

„Labe je ve vzduchu," konstatoval Zdeněk Uhlíř, který je mnohými brán jako neoficiální místopředseda klubu. Ten víkend totiž nemůže na vodu téměř nikdo z posádky. „Tak se nepojede," padaly návrhy. „Musí, už jste přihlášený," udal předseda, Zdeněk Světlík, jasný důvod proč závod jet.

Otázka, v jakém složení Fortuna Kolín pojede do Krkonoš na Labe zůstala nezodpovězena.

Máme však ještě další schůzi, na které to můžeme dohodnout. Ta by navíc již měla místo úklidu slibovat projížďku na dračí lodi, na které vodáci Fortuny Kolín jezdí pravidelně zdravit své přátele na Sandberk.