Jste ve finále soutěže krásy Miss České republiky. Jaké máte pocity?
Je to něco, co jsem si od dětství přála, když jsme s rodinou sledovali v televizi finále soutěže. Koukal na to celý národ, jsem ráda, že jsem se do soutěže dostala. Přijde mi ale, že v současné době tím lidé tolik nežijí, ráda bych tak do soutěží vrátila nějaké to nadšení. Doufám, že se mi to povede, že se do toho lidé zapojí a budou to prožívat; a také, že to nebude jenom o kráse, ale i o charitativní činnosti, kterou v rámci soutěže děláme.

Co na to říkalo okolí, když se doslechlo, že jste ve finále?
Byl to docela dlouhý koloběh. Někdy na podzim jsem posílala elektronickou přihlášku, v březnu se odehrával casting. Přihlásila jsem se přímo na ten první, pamatuji si, že nás tam přišlo kolem třiceti. Casting spočíval v rozhovoru, byla tam i přehlídka v plavkách, ptali se nás na to, proč bychom měli vyhrát zrovna my. 

Jaká byla vaše odpověď?
Řekla jsem, že bych měla zvítězit proto, že bych si tím splnila svůj dětský sen, že se snažím žít svůj život tak, abych jednou o tom mohla vyprávět vnoučatům, co jsem všechno zažila. Letos mi bylo dvacet, takže jsem si říkala, kdy jindy bych to měla zkusit, než teď? A zároveň to je super start do modelingové kariéry, člověku to otevírá spoustu dveří: už jenom to, že se dostal do finále. Potkala jsem spoustu lidí z různých oborů, rétoriky, komunikace, vizáže, spoustu lidí z této sféry. Za to jsem moc šťastná už teď.

Předpokládám, že když se člověk dostane do takového úzkého výběru, musí se zákonitě sehnat i s negativními reakcemi, závistí…
Určitě ano. Hlavně teď v té finálové dvanáctce. Lidé z Kolína to sledují, dost se o tom ví. Nejvíc mě překvapila reakce od jedné paní, když jsme měli natáčet charitativní video. Přemýšlela jsem, co v Kolíně zviditelnit, kam by lidé mohli přijít pomoci.

Z výstavy fotografa Františka Stráníka ve foyeru Kina 99 v Kolíně.
Fotograf František Stráník představuje zákulisí Miss Kolínska

Co jste vybrala?
Psí útulek Kolín. Už na základní škole jsme chodili pro útulek zpívat v rámci charitativních akcí. Natočila jsem o něm video, mělo velkou sledovanost, přicházely krásné komentáře. Tenkrát se mi ale ozvala jedna paní, napsala mi něco v tom smyslu, co to jsem za člověka, když jsem si vybrala zvířata místo lidí. Ale budeme připravovat další charitativní video, chci oslovit i jinou skupinu, kde bude možné pomoci. Tohle byl takový první negativní názor.

Jak pro vás vypadá příprava na finálový večer?
Ta už odstartovala v lednu. Od té doby jsem chodila na kruhové tréninky, potom jsme se připravovaly v rámci komunikace, jak správně artikulovat… V současné době máme hodně přehlídek, focení.

Máte problémy s uchováním soukromí už teď, ještě před finálovým večerem?
Zatím mi to nepřijde. Ale když jdu večer do společnosti v Kolíně, lidé se ptají, zajímá je to. Vidím, že se dívají na instagram, zjišťují, jestli to jsem já. Ale chodí mi třeba i zprávy od bývalých spolužáků ze školy, tam je podpora velká.

Co se týká soutěží krásy, není to pro vás až taková premiéra. Jak to vlastně začalo?
Tuším, že to bylo v roce 2014, co jsem se přihlásila do první soutěže, tehdy to byla Miss Kolínska. Tam jsem dostala číslo jedna, nyní pod ním soutěžím také. Tehdy jsem se umístila na druhém místě, uvidíme, jak to dopadne teď.

V čem byly castingy do Miss ČR jiné, než třeba Miss Kolínska?
Na castingu byl rozhovor, kde byly otázky pokládané jinak než třeba na Miss Kolínska. Hodně se nás ptali, proč bych měla zrovna já být Miss, proč bych zrovna já měla vyhrát. Ptali se, co děláme, jaké jsou naše zájmy, povahové vlastnosti.

Panuje mezi finalistkami rivalita?
Každá z nás už má semifinálovou korunku. Proto myslím, že teď to je už na té přátelštější bázi. Píšeme si, voláme, jsme kamarádky. Učíme se společně novým věcem, poznáváme jiný svět. Samotné finále už bude taková třešinka na dortu.

Soutěž Miss Polabí se uskutečnila už potřinácté v poděbradském divadle Na Kovárně.
Miss Polabí se stala Adriana Antošová z Dětenic

Co to znamená, že poznáváte jiný svět?
Člověk se dostane do jiné společnosti, k lidem, které normálně na kafi nepotká. Jsou to lidé z oblasti módy, ke kterým vzhlížím, mají fungující firmy, můžu si s nimi popovídat, dozvědět se něco nového.

Pomohla vám nějak předchozí zkušenost v soutěži krásy, byť na lokální úrovni?
Myslím, že asi ne. Možná mi to pomohlo v tom, že jsem se nestyděla, že jsem něco podobného zažila. Ale to už je hodně let. Myslím, že ze všech finalistek jsem člověk, co má s modelingem nejméně zkušeností. Spousta holek zažila více soutěží. Ale vedení soutěže nekouká na to, jestli je holka zkušená, jestli měla hodně focení, umí chodit. Snaží se nás spoustu věcí naučit a pomoci nám.

Jaká bude vaše volná disciplína?
Ještě jsem o tom nepřemýšlela. V semifinále jsem tancovala salsu, protože jsem dříve tancovala v souboru Duende. Zavzpomínala jsem tedy na latinskoamerické tance, i jsem je tancovala na Miss Kolínska. Uvažuji nad tím, popátrám v kontaktech, jestli by měl někdo zájem tancovat na finálovém večeru.

Jste ve finále soutěže krásy, mluvíte o modelingu, o přehlídkách. Kam v oboru míříte?
Soutěž beru jako zkušenost, co mi může otevřít dveře dál. Už v průběhu soutěže jsem získala spoustu zkušeností a známostí. Byla bych ráda, kdybych byla mezi pěti korunovanými, to by byla třešnička na dortu, ale uvidíme, jak to dopadne. Neberu to tak, že bych se chtěla modelingem živit, jsem na vysoké škole ekonomické, směřuji do tohoto oboru. Bude ale super, když budu moci jít na nějakou přehlídku, focení. Zkrátka modeling beru jako svůj koníček, který mě naplňuje. Uvidíme, jaké mi soutěž otevře dveře.

Korunka Miss. Ilustrační foto.
V Kolíně se utkají krásné dívky o titul Miss Baculaté Křivky