Co říkáte na nominaci do Řádu srdce?

Už to vím, kdo mě nominoval (směje se). Překvapilo mě a to, samozřejmě mi nominace udělala radost, je to i velký závazek do dalších roků. Dozvěděl jsem se, že jsem údajně pro rodinu srdcař. Lidé se často divili mému bývalému povolání na moři za minulého režimu, že jsem se vždy vrátil domů k rodině. Co jsem opustil slanou vodu, tak jsem pořád jednou nohou ve vodě a druhou s rodinou již pětadvacet let pracuji ve Vodos Kolín, kde mě v mém snažení podporují.

Můžete říct o svém povolání na moři?

Řídil jsem nákladní loď v době bývalého režimu od roku 1977, kdy jsme měli dvanáct velkých lodí. Díky plavbě jsem mohl poznat 40 zemí na všech kontinentech, také jsem měl možnost kormidlovat loď na řekách o hodně větších, než má Kolín třeba na Amazonce, Orinoku, Mississippi. Několikrát jsem proplul Suezský kanál nebo třeba La Manche.

Co říkáte na lodní turistiku v Čechách?

Dlouho bojuji za to, aby v Kolíně byla možnost parkovat lodě. Kolín jako okresní město má velký dar v podobě, že má Labe. Když jsem projížděl řeky ve světě, tak jsem viděl, že ve městech se na řekách, respektive na lodích, často bydlí. Souvisí s tím i turistika. V Kolíně ale není vůbec nic. Proto bojuji za to, aby v Kolíně byla přístavní místa, aby se lodní život přiblížil tomu, co jsem viděl ve světě. Se smíchem říkám, že na ostrově už maják máme, teď jenom mola a je to!

Nominovali vás, protože vše řešíte s úsměvem. Jak se vám to daří?

Daří se mi to dobře! Často mi říkají, že dělám hodně pro cizí, ale dělám toho hodně i pro rodinu. Mám už tři vnoučata. Kromě toho několik let pracuji a pomáhám ostatním na moštárně, když se lisuje ovoce, dělám v komisi pro rozvoj sídlišť a jsem předseda společenství vlastníků, zúčastňuji se setkání bývalých námořníků veteránů.

Jednou za rok se projedeme na Vltavě, sejde se tam spousta přátel z té doby. V roce 2013 jsem byl dobrovolně opravit velkou plachetnici La Grace s Janem Mejstříkem a Marcelem Vlkem. Letos jsme za odměnu dostali možnost na té lodi plout na závodě z Belfastu do Aalborgu v Norsku.Skončili jsme druzí.

Co byste doporučil někomu, komu se nedaří zachovávat vždy úsměv?

Myslím si, že je nutné především zachovávat klídek, řešit vše v pohodě. Ale v dnešní době to je problematická otázka. Hlavně používat vlastní rozum, nenechat se zviklat scestnými událostmi, které nás obklopují na každém kroku.