Bylo ještě horké léto, polovina července, když jsme na našich stránkách zveřejňovali prosbu Jana Nechanického z Klipce, který chystá knihu o židovské rodině Glaserovových, jež vlastnila továrnu na čokoládu ve Velimi. Spolu s rodinou Kelton a Glaserovou hledal spolužáky Věry a Hany Glaserových a také pamětníky, kteří rodinu Glaserových pamatují.

A našli se. Ve velimské sokolovně se uskutečnilo setkání na téma rodina Glaserova a jejich čokoládovna, nechybělo slavnostní uvítání na obecním úřadě a také prohlídka továrny.

„Vzpomínat přijela rodina a pamětníci z celého světa," shrnul Jan Nechanický. Vnučky továrníka Rudolfa Glasera Ann Sharp s manželem a sestrou Mary Marlowe z Kanady. Synovec továrníka Rudolfa Glasera Peter Glaser se ženou dorazili z Rakouska. Přítelkyně rodiny Glaserových Marie Schillerová to měla z Velkého Oseka o něco blíž podobně jako další vzácní hosté z mnoha míst republiky.

Na události vystoupili i další mnozí vzácní hosté – pamětníci holocaustu – spisovatelka Erika Bezdíčková, přeživší Osvětim a mnoho dalších lágrů, Věra Egermayerová, bývalá velvyslankyně Nového Zélandu, která přežila Terezín, a Mário Petrovský, jeden z mála, který se vrátil z ghetta Lodž v Polsku a Osvětimi.
Rodinní příslušníci, přátelé, známí a pamětníci byli setkáním nadšení a podle svých slov velmi rádi, že mohli Velim navštívit a ještě za takovýmto účelem.

„Jsem nesmírně rád, že zde mohu být. Našel jsem zde fotografie své rodiny a poznal jsem na nich i sebe samotného! Vůbec jsem neměl o těchto fotografiích ponětí, našel jsem je až po 80 letech a vidím zde i mnoho známých tváří. Setkávám se zde se svými neteřemi prakticky poprvé! Děkuji," nechal se slyšet pětadevadesátiletý synovec továrníka Rudolfa Glasera Peter Glaser.

Vnučka továrníka Glasera, která je mimo jiné aristokratkou, uvedla, že o svých předcích bohužel nevěděla téměř nic. „Až do té doby, kdy mi napsal Jan. Jsem za celou svou rodinu šťastná, že zde mohu být a že pro nás má díky Janovi a informacím od něj život mnohem větší smysl," nemohla vynachválit snahu Jana Nechanického. „Přináší mi to ohromnou radost, ale i ohromný smutek. Jan pátrá tak úžasně, a to je mu 16 let, že nám odkrývá život mé rodiny i během holocaustu, a to přináší i veliký smutek, dozvídat se ty hrůzy. Nikdy před tím jsme se to nedozvěděli a nevěděli žádné podrobnosti, i když jsme dlouho pátrali. Děkujeme za vše!" dodala.

Z historie rodiny Glaserových

Rodina Glaserova byla velmi bohatá a známá rodina židovského původu, během první republiky velmi oblíbená u lidí všech vrstev.

Jejich továrna měla až 500 zaměstnanců, exportovala po celé střední Evropě. Jako zcela první továrna v Evropě začala ve dvacátých letech minulého století vyrábět žvýkačky, dále se zde vyráběly čokoládové figurky, želé, arabesky, kakao, čokolády různých druhů a mnohé kávové náhražky. Výrobky byly vyhlášené daleko za hranice Československa.

Továrnická rodina byla velmi nekonfliktní. Továrník Rudolf Glaser vždy na zimu nechal polít svoje tenisové kurty vodou a vytvořil kluziště. Všechny děti měly kde bruslit a dostávaly čaj, kakao i čokoládu. V létě se hrál tenis a volejbal. V areálu své továrny vytvořila továrnická rodina dokonce i kino!

Když přišla okupace, vše se náhle jako židovské rodině změnilo k horšímu. Majetek byl zkonfiskován, rodina odjela do Prahy, kde měla ještě několik bytů, např. byty v Biskupské ulici u Bílé labutě. Syna Tomáše stihla rodina poslat do Anglie, kde se stal letcem R.A.F. Dcery to již nestihly a zůstaly s rodiči v rozbouřeném protektorátu, ale jen do 16. října 1941, kdy byla celá rodina poslána prvním transportem českých Židů do ghetta v polské Lodži a dále do Osvětimi. Tam zemřela paní továrníková Vilma s manželem továrníkem Rudolfem.

Dcery Hana a Věra Osvětim přežily. Byly poslány do Bergen – Belsenu. I ten přežily. Hana však zemřela na následky tyfu. Nejmladší dcera Věra se léčila ve Švédsku. Jela za bratrem do Londýna, ten se však právě v tu dobu se svým letadlem zřítil a tragicky zahynul.

Věra odešla do Kanady a měla tři dcery. Hrůzy z táborů smrti se jí stále vracely, a tak se rozhodla spáchat sebevraždu. Vrhla se do Niagarských vodopádů.     (Jan Nechanický)