Pro pozůstalé ovšem samotné úmrtí neznamená konec trápení, vprostřed zármutku musí uložit zesnulého k poslednímu odpočinku. Většinou na hřbitov, či jiné pietní místo. O tato místa ovšem musí někdo pečovat a rozvíjet je. Jak je tomu v Kolíně?

DESET HEKTARŮ POHŘEBIŠŤ

V Kolíně pečuje o veškerý majetek města na centrálním hřbitově v Kolíně a na hřbitově v Sendražicích Správa veřejných pohřebišť, a to od roku 2014. Tuto činnost rovněž vykonává po dohodách s římskokatolickou farností Kolín na hřbitově v Zibohlavech a na hřbitově v Kolíně V, jehož vlastníkem je Sbor českobratrské církve evangelické. Celkově Správa veřejných pohřebišť provádí správu téměř devíti tisíc hrobů, hrobek, urnových hrobů, společných hrobů a kolumbárií ve čtyřech areálech o rozloze více než 10 hektarů. Zajišťuje údržbu všech veřejných ploch pohřebišť včetně komunikací, hřbitovního zařízení, okrasné zeleně, pro město zajišťuje vedení smluv o nájmu hrobových míst a zabezpečuje sledování úhrad včetně případného vymáhání pohledávek. Také kopání hrobů, ukládání urny do hrobu atd. Nájem hrobového místa v podobě hrobu musí být stanoven tak, aby od pohřbení mohla být dodržena stanovená tlecí doba, pro centrální hřbitov, pro hřbitovy sboru evangelické církve a hřbitov římskokatolické farnosti v Zibohlavech 10 let, pro hřbitov v Sendražicích pak 25 let.

Ceny hrobových míst. Infografika

Kliknutím infografiku zvětšíte.

DVA TISÍCE OPUŠTĚNÝCH HROBŮ

V současné době Správa veřejných pohřebišť odhaduje, že na hřbitovech je téměř 2000 opuštěných hrobů, proto budou na úřední desce ve vitrínách u hlavních vstupů postupně vyvěšovány veřejné výzvy vyzývající jak vlastníky hrobových zařízení k přihlášení se k svému majetku, tak individuální výzvy k uzavření nájemních smluv.

Případné nereagování na výzvu, neprodloužení nájemní smlouvy a nezaplacení nájmu s sebou nese nevratné následky v podobě vyklizení hrobového místa, pohřbení ostatků do společného hrobu a převod náhrobku a dalších součástí hrobového místa do majetku města včetně dalšího možného prodeje, tedy kroky, které jsou v souladu se zákonem o pohřebnictví.

Práce je to stejná jako každá jiná, říká hrobař

Votice - Pro některé z nás jsou hřbitovy pouze místem posledního odpočinku, někdo je ovšem může mít spojeny s svým celoživotním dílem. Platí to i o, dnes už bývalém, hrobařovi Josefu Pádlovi. Kopal hroby, díval se do tváří mrtvých, i tak ale říká, že jeho práce je stejná jako každá jiná. "Jako malý jsem si nepředstavoval, že budu kopat hroby, ale osud tomu tak chtěl," vzpomíná. Během studentských let sháněl brigádu. Kamarád mu nabídl práci, výpomoc na hřbitově. Sice se nejednalo o závratné peníze, ani prostředí nebylo přímo vysněné, přesto nakonec na brigádu mezi hroby šel. "Nejdřív jsem měl blbý pocit. Chvílemi jsem cítil jako kdyby mě zpoza hrobů někdo sledoval. Postupem času jsem se ale stal naprosto imunní," říká bývalý hrobník.

Na hřbitově nakonec zůstal celý život. Nejdříve brigádně, následně již jako zaměstnanec pečoval o hřbitov i samotné hroby. Při pohřbívání také asistoval. Nikdy ho ani nenapadlo, že by měl dělat něco jiného, jen jednou měl té práce plné zuby. "Měl jsem špatný den. A najednou mi přišlo jako kdyby celý hřbitov ožil. Bylo to jen jednou v životě, kdy jsem musel z hřbitova utéct. Neměl jsem zkrátka dobrý pocit. Nedokážu to lépe popsat, ale od té doby si o to více hřbitovů vážím," dokončil Josef Pádlo s tím, že tento zážitek ho ovlivnil natolik, že se rozhodl, po zbytek života, o místa posledního odpočinku pokorně staral. Svůj hrob ale prý ještě nemá.