Děti už dnes sběratelství tolik neláká? Před deseti, dvanácti lety bývala setkání mladých sběratelů v areálu v ulici Rimavské Soboty v podstatě desetkrát větší. A konala se nikoli jednou za půl roku jako dnes, ale každý měsíc. „Pořádali jsme i soutěž o největší sbírku," vzpomíná organizátorka Monika Petrásková, sama vášnivá sběratelka kartičkových kalendáříků, a listuje kronikou začínající rokem 2001. Takže chlapcům zachyceným na fotografiích, jak si vyměňují autíčka, je dnes už přes dvacet, a mají tudíž dost možná úplně jiné záliby.

„Jestli i to sběratelství u dětí dnes přebíjí počítače?" přemýšlí Monika Petrásková.

Děvčata, která v sobotu Na Zámeckou dorazila, ale neprohloupila a navíc každé z nich přineslo na výměnu opravdu kvalitní materiál. Dominovaly jednoznačně figurky z kindervajíček.

Šárka Svíčková z Kolína přišla na sobotní setkání sběratelů vyměňovat figurky z kindervajíček a samolepky. Sbírá ještě obaly čajů a mince. „Figurky z kindervajíček sbírám už od čtyř let, čili už tak deset roků. S kindervajíčky jsem začala jako malá, když jsem byla starší, přidala jsem čajíčky a mince," říká.

Magdaléna Hloušková z Býchor sbírá a Na Zámeckou přišla směnit figurky z kindervajíček, ve sbírce jich má asi tak sto, zkrátka celou krabici od bot. Sbírá je, jak sama říká, už ani neví, jak dlouho, určitě už vloni i předloni.

Kde kindervajíčka bere? „Někdy zajdu do obchodu a koupí si nějaké," říká. Když jde na nákup s maminkou, tak ale prý o další nežadoní. Ve vajíčkách nachází třeba disneyprincezny nebo zvířátka. „Nejvíc se mi líbí princezny," svěřila se. Jednou našla v kindervajíčku i zvláštnost, kterou potom už nikdy ne. „Takového malinkého dráčka," popsala.

Klára Hloušková z Býchor má doma 15 alb plných známek a samozřejmě právě je přišla Na Zámeckou vyměňovat. Sbírá všechny známky, ale nejraději má velké barevné se zvířátky. Ve sbírce má známky z celého světa, sbírá je od druhé třídy, takže pět, šest let.

Jak se k tomu dostala? Od dědečka, který také známky sbírá známky a schraňuje je i pro vnučku. „Ty, co mám dvakrát, odnesu dědovi, další vyměňuji," říká. „Třeba ruské známky bývají malé, ze Sovětského svazu ale velké. Z Ruska mám asi pět známek, všechny jsou malé a modré," popisuje s tím, že nejraději má známky, na kterých jsou kočky, ale také pejskové, koně, ptáci. Jejími nejoblíbenějšími ve sbírce jsou známky s arabskými koni. Ty s prý politiky tak oblíbené nemá, ale v její sbírce nechybí.

Letitou sběratelkou je také organizátorka setkání Monika Petrásková. Sbírá kartičkové kalendáříky, a to už dobrých dvacet let. Ve sbírce jich má neuvěřitelných 70 tisíc, a to už ji protřídila a zaměřila se jen na určitá témata.

Jak se k tomuto druhu sběratelství dostala? „To bylo na mateřské- Byla jsem stále doma s dětmi a řekla jsem si, že bych taky měla vyrazit mezi lidi. Potkala jsem kamarádku, která mi řekla o pražských burzách, že jsou tam zajímavé věci a zajímaví lidé. Zjistila jsem, že už mám vlastně základ sbírky doma, jen prostě někde pohozený. Z Obchodních tiskáren Kolín jsem měla spoustu kalendáříků," vypráví.

I ona zaznamenala, že dnes je nových kalendáříků o hodně méně než dříve. „Je to o penězích, všelikde se nedostávají a navíc, když si farma vytiskne kalendáříky na rok 2013, těžko je bude někomu dávat další rok. To si raději natiskne vizitky," soudí Monika Petrásková, která ve své sbírce rozhodně nemá jen české kalendáříky.

Kdykoli někam cestuje (nebo někdo z rodiny či přátel), přiveze kalendářík. Má třeba jeden památeční z Kanárských ostrovů, kde byla na dovolené. „Hledala jsem, hledala, ale pořád nic. Všude kameny a pustina a kde že nějaký kalendář. Nikdo mi ani pořádně nerozuměl, co to po nich chci. Přinesli mi jen jeden obrovský nástěnný. Až při odjezdu na letiště jsem si na recepci všimla malé kartičky a hrnula se k ní v naději, že to nebude vizitka, ale právě kalendářík. A byl. Byl to kalendářík místního zubaře, ale mám kalendářík z Kanárských ostrovů!" směje se.

Jakou hodnotu má vlastně taková sbírka, se velmi těžko oceňuje. „Je to spíš cena obliby," soudí sběratelka. Jeden kus, klasický český kalendářík, který se vyměňuje na burzách, se tam dá i koupit v ceně od koruny do pětikoruny. Staré kalendáříky pak do stokoruny za kus. „Celá sbírka se těžko prodává, lidé sbírají obory, muži třeba akty, takže když vidí ucelenou sbírku, jsou schopní za ni třeba 10 tisíc dát, ale většinou je to opravdu podle obliby," doplňuje Monika Petrásková.

I mezi jejím sběratelským artiklem jsou samozřejmě žhavé novinky – třeba voňavé kalendáříky, prostorové, dřevěné. Ty si dávají někteří sběratelé dělat na zakázku, hodně se dělají série třeba hrady a zámky. „Výsledek má tloušťku asi jako karton, vypadá to moc pěkně," zakončila sběratelka.