To spolu s regionem středního Polabí bylo za dob Otce vlasti královskou doménou. Byla zde hustá kumulace královských měst, která pro panovníka představovala určitou mocenskou základnu.

„Na Kolínsku existovala 
v té době hned dvě královská města, a to Kolín a Kouřim, přičemž Kouřim ještě měla funkci střediska Kouřimského kraje coby historického celku utvářeného už od raného středověku," předeslal ředitel Regionálního muzea v Kolíně Vladimír Rišlink.

Karel IV. podle jeho slov na Kolínsko poměrně často jezdil. I z toho důvodu, aby jako většina středověkých panovníků svou přítomností upevňoval královskou moc v tom kterém místě. Města našeho regionu leží příhodně při cestě směrem na Moravu, do Slezska, do Uher, navíc jsme kousek od Prahy, hlavního města království, a proto se i ve středověku zde kumulovaly instituce a statky významných církevních institucí.

„Na Kolínsku v té době neexistovaly velké majetkové komplexy šlechty, majetek byl buď městský, nebo v majetku panovníka nebo v majetku církve. Šlechta byla spíše drobná, drobní šlechtici, zemani. Specifikem regionu bylo i to, že zde měli hodně majetku patricijové, bohatí měšťané – pražští, kolínští, kouřimští, kutnohorští," popisuje Vladimír Rišlink.

Nepochybně Karel IV. byl tím, kdo pozval na stavbu kolínského chrámu slavného Petra Parléře. Jednalo se o farní kostel královského města, nad nímž vykonával patronát přímo panovník.

Nezvykle velkoryse pojatý kostel

Někdy se stávalo, že patronát král svěřil někomu jinému. Takovou patálii měli třeba v Kouřimi, kdy otec Karla IV. Jan Lucemburský svěřil faru řádu Cisterciáků ze Sedlce, čímž vznikala řada komplikací ve vztahu 
s městem. V Kolíně Karel IV. k patronátu kostela přistoupil osobně a povolal právě svého královského architekta. Přesně nezodpovězenou otázkou dávné historie zůstává, proč byl kolínský chrám pojat tak velkorysým způsobem.

„Kolín v té době nepatřil k největším královským městům v Čechách. I sousední Kutná Hora byla mnohem větší. Nedá se přesně určit, zda počtem obyvatel, to dnes nejsme schopní zrekonstruovat, ale rozlohou zcela určitě byla větší i Kouřim. Proč tedy tento styl zrovna v Kolíně?" říká Vladimír Rišlink s tím, že vše patrně souvisí s panovníkovou velkou osobní zbožností. Jistě hrála roli i reprezentace, kdy se Karel IV. chtěl na Kolínsku maličko ukázat.

Historik muzea Ladislav Jouza dodává, že samozřejmě nelze vyloučit i vliv příslušníků církve, zkrátka intervence. Dnes bychom řekli lobbing. „Ale hodnověrné zprávy o tom nemáme," říká Ladislav Jouza.

Klášter v Klášterní Skalici

Další velkou vazbou Otce vlasti na Kolínsku je také klášter v Klášterní Skalici. Založil ho arcibiskup Dětřich z Portic, dvořan Karla IV., který byl v okruhu jeho rádců.

„Klášter byl založen jako neuvěřitelně velkolepá stavba, až je zarážející, proč tak velkoryse. Nemáme k tomu žádné písemné prameny," popisuje Vladimír Rišlink s tím, že lze předpokládat, že s tímto klášterem měl Karel IV. nějaký zvláštní záměr.

„Mojí osobní domněnkou je, že jej plánoval pro uložení velikého souboru svatých ostatků a říšských svátostin, které jako římský císař měl ve svém držení. Je to ale jen jedna z mnoha domněnek. Každopádně klášter v Klášterní Skalici byl založen jako jeden z největších klášterů v celých Čechách. Karel IV. i jeho syn Václav IV. na něj pamatovali značnými finančními dávkami na stavbu, vybavení a fungování. Písemné prameny z té doby se nám nezachovaly a klášter dopadl tak, jak dopadl. Zničili ho husité," shrnul ředitel muzea.

Podtrženo, sečteno, Kolín a Kolínsko se za Karla IV. rozvíjely a vzkvétaly. Však také Otec vlasti na region vždy dobře pamatoval.

„Po velkém požáru Kolína v roce 1349 Karel IV. měšťanům podstatně snížil splátky dluhu, aby se vzpamatovali z následků řádění ohně. Vyšel vstříc Kolínu i ve sporech s Kutnou Horou a Sedleckým klášterem o skladování dřeva při jeho plavení po Labi," poznamenal Ladislav Jouza.

Kolín podle jeho slov dostal od moudrého panovníka také právo odúmrti. Dříve, když nebožtík neměl mužské potomky, přešel jeho majetek na panovníka. Při právu odúmrti už bylo možné odkázat majetek komukoli nejen po mužské linii pomocí závěti – kšaftu, což byla pro Kolínské jistě velmi zajímavá věc.

Jistě budete souhlasit, že si náš Otec vlasti plným právem zaslouží, aby se po něm jmenovalo hlavní – Karlovo náměstí v Kolíně.