K 15. výročí založení kapely jste hráli v Pečkách v Sokolovně. Teď jste tam tedy byli po 21 letech, nebo jste tam mezi tím ještě někdy hráli?

No vlastně od té doby jsme tam nebyli. Až teď, no… Opravdu po tolika letech poprvé.

Jaké to bylo? V čem to bylo jiné než tenkrát? Jaký jste z toho měli pocit?

Pocity z pečecké akce byly výborný. Ačkoli dřív to bylo úplně jinak, to se chodilo držet místo třeba v pět hodin odpoledne. Dříve jsme třeba hráli v sokolovně, bylo tam šest set lidí a v Sokolči hrál Benefit a měli tam pět set lidí. Takže to bylo úplně jiný.

Nebylo takových lákadel okolo, že jo. Nebyly Facebooky, mobily, nebyly techno párty, house párty a všelijaký jiný párty…

Teď člověk musí bojovat… Ale vloni jsme měli tu výroční sezonu, tu narozeninovou nejlepší za deset, možná patnáct let dozadu.

Čím myslíte, že to bylo? Tím, že bylo výročí?

Hráli jsme s dobrými kapelami, zúčastnili jsme se zajímavých akcí. Jako výročí fotbalu v Plaňanech, tam se to hodně povedlo. V Kolíně se tdařilo, ve Vrbové Lhotě…

V Pečkách v sokolovně všichni vzpomínali, jaké to bylo dřív…

Pečecká sokolovna byl pojem. A potom, když byla pauza, než to tady vzali ti noví kluci, tak jsme se částečně přestěhovali k Alešovi a Pavlovi do Chotutic, kde jsme spolupracovali na plno slavných kapelách.

Takže to bylo v regionu… Pečecká sokolovna má ovšem svoje osobitý kouzlo. Tam vystupovali všichni Energit, Katapult, Markýz John, Kentaur prostě tam jezdili všichni.

Podzim, zima patřily pečecké sokolovně a ty samý kapely jezdily v létě do Radimi. To byl vůbec jeden z nejvyhlášenějších parketů široko daleko.

Původně se hrálo v zámecké zahradě, pak se to přestěhovalo za hřiště. Chotutice, Pečky jsou tady centrum našeho dění. A prostě je to vždycky super.

Zrovna máte před s sebou koncert s Tublatankou v Chotuticích. Hráli jste už s nimi?

Hráli jsme s nimi, myslím, že dvakrát. Jednou to už je strašně dlouho a ani nevím, kde přesně. Ale… (zamyslel se) už jsme s nimi jednou hráli v Chotuticích.

Jací jsou? Jak se s nimi spolupracuje?

Většinou jsou všechny ty kapely v pohodě, stejně tak Tublatanka. My třeba přijedeme, oni mají zvukovku, tak počkáme, dáme si svoje věci stranou.

Jo, ještě v Radimi jsme s nimi hráli na parketě. Teď jsem si to uvědomil.

A jednou jsme s nimi hráli na Vysočině, takže teď to bude už po čtvrtý. Ale určitě těm slavnějším kapelám nijak nevadíme. Občas si chtějí třeba něco poslechnout, aby věděli, co hrajeme… Aby se to stylově úplně nevymykalo.

Budete letos hrát ještě s nějakou slavnou kapelou?

Určitě, třeba v létě si zahrajeme s Olympicem.

A kde?

S Olympicem hrajeme v Golčově Jeníkově na Vysočině. Ale je to kousek za Kolínem.

Navíc pravděpodobně, jestli všechno dopadne tak jak má, budeme hrát se slavnými No Name v Plaňanech.

V Plaňanech? Proč tam? Není to zrovna typické místo pro koncerty…

Oni tam mají posvícení a vždycky dělají nějaké fotbalové a sportovní akce, takže v rámci toho.

No Name je však docela šok…

No Name je docela rána. Mají požadavky jako zahraniční kapely. Za ty nároky by se nemusela stydět slavná evropská kapela. Mají opravdu velké požadavky.

V Radimi jste kdysi vystupovali s Divokým Billem. Jaké to bylo hrát takřka druhé housle mladým klukům, i přes své letité zkušenosti?

To bylo na naše třicetiny. Nám to nevadí, jsme v pohodě. Tenkrát ale kluci přijali moje pozvání, protože jsme staří kamarádi z dřívějška.

Já jsem s nimi spolupracoval v jejich začátcích, když se odehrávalo Rock for People v Českém Brodě a několikrát jsem je vzal na naše vystoupení.

Takže jste jim v začátcích vlastně pomáhali?

Dá se to tak říct, ale oni si potom vybojovali všechno sami. A já jsem s nimi ještě spolupracoval tak dva, dva a půl roku jako zvukař. Takže jsem s nimi osobně docela propojený. Tak oni jsou z Českého Brodu, z Úval, že jo. Což je kousek.

Navíc my jsme jako Telegraf osm let spolupracovali s Amébou, spolupracovali jsme na Rock for People. Jsou to nádherný vzpomínky, když jsme hráli před Faith No More na koupališti, tak tam na nás bylo čtyři, pět tisíc lidí. To je bomba.

Zpět do současnosti. Kromě vystoupení, o kterých jsme mluvili, co ještě chystáte?

Na letošek chystáme dvou a půl tisící vystoupení. Ještě přesně nevíme kdy, a kde to bude. Ale bude to pojaté jako hlavní vystoupení za celé léto.

A nějaké festivaly v plánu máte?

Máme tam nějaký. Ne ty velký, ale máme tam motorkářské akce a nějaké městské slavnosti nebo třeba zámecké dny.

Ve vedlejším Nymbursku, přesněji v Milovicích, je velký festival Votvírák. Tam jste někdy hráli?

Votvírák jsme nehráli, ale jezdíme do Milovic normálně na koncerty.

Na Votvíráku jsme měli jednou být, ale nějak to tehdy nedopadlo. Měli jsme hrát na té stage, jak byl Komunál, ale nějak jsme to nedotáhli do konce.

Na těch velkých fesťákách jsou lidi stejně zvědaví na zahraniční a naše velké taháky, to není pro nás. Ale hráli jsme několikrát na Rock for People a to bylo nádherný. Ovšem, když to bylo v Brodě, v Hradci už to není na nás.

Máte za sebou několik úspěchů, prozradíte jeden z těch nejnovějších? Ten, který má hodně společného s Deníkem…

Letos se nám dostalo velké cti od redakce Nymburského deníku, když jsme v rámci ankety Nymburský Otík byli uvedeni do síně slávy. Bylo to krásný, přímo ve foyer nymburského divadla.

Je to, co jste chtěli? Není vám líto, že jste se neumístili i v jiných kategoriích?

Po tomhle ocenění jsme toužili. Je nám jedno, kdo je první, třetí nebo pátý, ale tohle jsme chtěli, protože to je ocenění za celou kariéru. A my jsme za celou dobu měli nejdelší pauzu půl roku. Ostatní třeba deset let nehráli, ale počítají to.

My to máme tak, že to tak opravdu je. Eviduji vše, mám veškeré kalendáře a fotky schovaný. Na Facebooku zrovna teď běžela fotka před Nymburskou zkušebnou. Byly na ní dobrý ohlasy.

Proč myslíte, že byly ohlasy zrovna na tuhle fotku?

Je na ní hodně slavná sestava Peroutka, Roudnický, Měřička Marek Zelený, já.

To byla hodně slavná sestava, která hodně šlapala na paty pražským a plzeňským kapelám.