A i kdyby by prý na ní žádný titul při vyhlašování na pódiu amfiteátru v zámeckém parku v sobotu 23. května nezbyl, což je při mohutné podpoře Podlipanské hasičské ligy sdružující dobrovolné sbory v Polabí málo pravděpodobné, zlobit se nebude.

„I kdybych se neumístila tak doufám, že my finalistky si budeme soustředění na nácvik choreografie, generálku i hasičský den na Konopišti společně užívat," svěřila se dvaadvacetiletá Aneta Nouzovská, která působí v domovském Sboru dobrovolných hasičů Poříčany devátým rokem.

Co pro Vás hasičská činnost znamená?

Vnímám hasičinu jako aktivní doplněk k zaměstnání. Někdo chodí do posilovny, na fotbal, já se aktivně věnuji hasičskému sportu.

Při castingu, který Vás katapultoval do finále, jste zmiňovala, že vedete mladé hasiče?

Už déle než tři roky mám děti (přípravka, mladší i starší) ve věku od 3 do 15 let na starosti. Absolvovala jsem kurz a udělala osvědčení vedoucího mládeže. Dětí máme relativně hojný počet. Zhruba kolem pětadvaceti a jezdíme s nimi na závody.

Přes dva tucty malých hasičů zvládáte sama?

Mám k sobě tři, čtyři lidi. Kamarádka Iveta mi chodí pomáhat na každý trénink nebo schůzku. A kluci, když mají po práci, nám pomáhají s technickými věcmi. Připravují hadice, překážky, požární stříkačku.

Účastníte se celoroční hry dětí a mládeže Plamen?

Máme zatím děti malé. Těch ve starší kategorii je malinko a do soutěží už ani nechtějí. S těmi mladšími z první až třetí třídy už je čas začít pracovat. Učit je značky, uzly. Potřebovali jsme, aby si alespoň dokázaly zavázat tkaničky a uměly číst i psát. Aby ta příprava už byla o něčem. Tak uvidíme, jak to půjde a do Plamenu bychom chtěli naskočit od září.

Hra Plamen je vzhledem k počtu disciplín dost náročná. Máte se kam jet podívat poučit?

Přímo v sousedním Klučově je aktivní a úspěšný dobrovolný sbor, který má mladé hasiče. Ti jezdí díky dobrým výkonům i na krajská kola, kde jsou úspěšní. A pár lidí od nás běhalo za jejich dorost, který se také dostal do krajského kola.

Výběru do soutěže krásy jste se účastnila poprvé?

Na castingu jsem byla poprvé. Nikdy jsem neměl možnost, příležitost nebo spíše odvahu se do podobné soutěže přihlásit. Vyhecoval mě a snažil se do soutěže Miss hasička navést poříčanský sbor i sbory z okolí, především z Českého Brodu, které se účastní Podlipanské ligy (pozn.red: soutěž v požárním útoku) už v předchozím ročníku.

Přihlášení jsem oddalovala. Přemlouvali mě, tlačili. Dokonce mě hecovali, že se o něco vsadíme, když toho půjdu. Že by se postarali o všechno okolo. Odměna zatím vyřčená nebyla. Nakonec mě rozhoupal můj přítel, ať to zkusím. Řekl: „Jdi do toho, nemáš co ztratit." Tak jsem nakonec přihlášku posílala na poslední chvíli, den před jejich uzávěrkou.

S jakými pocity jste vyrážela na casting?

Jela jsem spíše se zvědavostí a nevěděla, jak probíhá. Jestli jdeme před komisi jednotlivě nebo na skupinový pohovor. Jestli po nás budou chtít kromě chůze v podpatcích nějaké předvedení mluveného projevu. I když jsem byla lehce nervózní, protože na mě koukala spousta neznámých lidí, jak stojíte a mluvíte o tom, co vše děláte ve sboru, byl pohovor v pohodě. Nepadla žádná nepříjemná otázka „na tělo."

Věděli ostatní, že jste na castingu a jak přijali postup do finále Miss hasička středních Čech?

Okolí nevědělo, že jsem přihlášená, pořád mě přemlouvali. Já sboru oznámila účast na castingu a postup do finále až po emailové zprávě, že jsem vybraná mezi šest finalistek. Podlipanská liga slibuje na Konopišti podporu v hojném počtu. Mám slíbené z Českého Brodu, že pojede „Andulka", historické požární vozidlo.

Už máte představu, co na jevišti předvedete při volné disciplíně?

Už tuším. Máme ve sboru takovou užší skupinku členů, která se stará o překvapení na hasičských plesech. Tím pádem mi slíbili, že pomohou a asi pět lidí pomůže se scénkou při vystoupení.

Před v sobotu před týdnem jste finalistky Miss hasička absolvovaly profi fotografování. Jaké to bylo?

Příjemné. Bylo o nás pečováno od začátku do konce. Připravená vizážistka nalíčila, upravila vlasy. Holky pomohly do šatů. Pózovala jsem poprvé pro reprezentační fotky ve společenských šatech, takže pózy byly trochu krkolomnější, nepřirozené. Ale užily jsme si to, všem to hrozně slušelo.

Vedete Mladé hasiče, sama aktivně sportujete. Na jaké pozici?

Běhám od 12 let, přes dorost a nyní za ženy. Při požárním útoku dělám proudařku nebo strojnici. Mašinu nemám problém obsloužit sama a připravit jí na závod. Jediné, k čemu kluky potřebuji, aby mi požární stříkačku přehodili na základnu, jinak jsou tam zbyteční.

Při požárním útoku s muži jí říkají Richarde

Požární útok jsem i párkrát s nimi běžela jako strojník, když ten jejich chyběl. Běžela jsem jako žena, ale říkali mi Richarde.

Tak to se ve sboru skutečně nenudíte.

Můj hasičský život je relativně bohatý. V Podlipanské lize působím ještě jako pokladní, takže opět kousek toho papírování, jako v zaměstnání personalistky v Auto Esa. Ve sboru se podílím na organizaci hasičských plesů, pořádání soutěží, dětských dnů na fotbalovém hřišti. K tomu heloweeny, mikulášské. Sbor dobrovolných hasičů není jen o hasičině, ale společenském životě v Poříčanech.

Snažíme se aktivně zapojovat do dění. Už od ledna připravujeme na sobotu 9. května Staročeské máje, abychom zvládli nácvik české a moravské besedy, s nimiž budeme obcházet obec.

Ale to není všechno?

S hasiči z Kolína chodíme pravidelně darovat krev. Vloni jsme dobrovolně pomáhali v organizačním štábu mistrovství republiky v požárním sportu.