To odstartovalo diskuzi, zda je vhodné měnit zažitou tradici. Popovídali jsme si o závodu s Václavem Millerem, šéfem oddílu Grand Prix Kolín běžců mimo dráhu.

Běh Kolín Velký Osek Kolín, zkráceně KVOK, se letos odehraje již po padesáté šesté. Předtím se běhala trať dlouhá 20 kilometrů, letos to je poprvé půlmaratón. Proč ta změna?

Rozhodli jsme se pro změnu, protože hodně lidí dá na to, že to je půlmaratón. Je to moderní. Dříve se běžně běhaly 20 a 25 kilometrové trasy, ale účast stagnovala. Více se prostě tíhne k půlmaratonu.

Mezi běžci to vzbudilo poměrně velkou diskuzi, že zničíte tradici. Co na to říkáte?

Proč to nezkusit? Děláme závod pro lidi. Pokud to navýší účast, jen to pomůže. Dělat závod znamená hodně práce okolo, aby ho potom běželo pouze 80 lidí, to je škoda. Na druhou stranu ale nechceme účast kolem 1500 lidí, na to by bylo potřeba větší zázemí.

V čem je organizace závodu náročná?

Nejen finančně. Jenom vyměřování trati trvá pět hodin, stojí tři tisíce korun. Někdo musí zaplatit i reklamu, tiskoviny, ceny, dnes není nic zadarmo.

Zmínil jste, že je půlmaratón moderní. Čím to je, že lidé začali běhat?

Začínají dbát více o své zdraví. A také si kolikrát řeknou, že když mají za domem krásné prostředí, tak proč do něj nevyběhnout? Když jsem já dříve chodil běhat na ostrov, tak jsem za hodinu potkal tři lidi. Dnes tam ani nejde běžet, kolik tam je sportovců. Třeba na kolínské cyklostezce je plno běžců, bruslařů, cyklistů…

Kdo si může troufnout na půlmaratón?

Pokud běžec uběhne desítku, neměl by to být problém. Když v tréninku uběhnete 10 až 15 kilometrů, tak půlmaratón je jenom šest kilometrů navíc, to nic není. Horší to je na maratonu, tam se začíná závodit od 35. kilometru. Nemusíte to uběhnout za hodinu a půl, žádný časový limit jsme nedali, počítáme, že někdo to uběhne do tří hodin. Hlásí se ale lidé i z celé republiky, zatím nejstarší závodník je ročník narození 1938.

Hodně se dnes hovoří o všemožných koktejlech, energetických tyčinkách… Je to k něčemu?

Určitě ano. Všechny cukry, hydráty a podobně tělo použije, energie se vyčerpá.

Dřív se ale běhalo bez tyčinek a taky to šlo.

To ano, ale zase byly na občerstvovačkách banány a podobně.

Budou občerstvovací stanice na KVOKu?

Závodníci budou mít možnost se čtyřikrát občerstvit. První bude na 6. kilometru ve Veltrubech, potom u Obecního úřadu ve Velkém Oseku. A to samé zpátky.

Vaše startovné je sto korun, to je zhruba desetkrát méně, než na větších závodech. Jak organizaci zvládáte?

Nevyděláváme na tom. Pokryjeme náklady, seženeme sponzory, není to výdělečný podnik. Dělám to rád, líbí se mi, když se lidé vrací do Kolína a běh chválí. Jezdí sem třeba dvacet, třicet let. Těch běhů, které v České republice fungují přes padesát let, zase tolik není.

Občas lze spatřit běžce v takzvaných bosých botách. Co na to říkáte?

Je to každého věc, ale osobně jsem proti tomu. Asi jsme zhýčkaní, dříve lidé sice chodili bosí, ale my máme nohy zvyklé na boty. Žádná trasa není úplně zametená, můžete si třeba rozříznout nohu o odhozenou rozbitou lahev.

Běhal jste ultramaratony. Kterou vzdálenost už považujete za nesmyslnou?

Záleží na posouzení člověka. Myslím, že pro mě je nesmyslné běžet na Antarktidě jako triatlonista Vavroušek v minus 40 stupních. Stejně i šestidenní závody považuji za huntování těla. Pro mě je strop čtyřiadvaceti hodinovka. Jednou jsem ji zkusil a dva týdny se z toho dostával. Ale uběhl jsem 223 kilometrů. Také jsem v roce 1991 skončil 14. na Světovém poháru ve Francii na 100 kilometrovém závodu. Toho si hodně vážím.

Hodně se hovoří o tom, jestli v Kolíně postavit víceúčelovou sportovní halu. Jste pro?

Jako sportovec bych byl pro. Musí ale být využitá, ne jen pro určitou sortu lidí. Stačí si představit, kolik je dětí v atletice a v zimě nemají kam jít.