Oslavenkyně se narodila 7. října 1905 v Krupé, kde žije celý život v rodinném domě. „K domu původně patřila i pole, ale ta přišla do družstva,“ vzpomíná Albína Kašová. Rozlehlý venkovský dům stavěný i s tradičním „vejmiňkem“ obývala společně s rodinou jedné z dcer. Vnoučata odrostla, ženy ovdověly a zůstaly v domě matka s dcerou Drahomírou, která se vzorně o maminku stará.

Práce v kravíně

Přestože i před jejím věkem by se patřilo smeknout, paní nabitá energií vypráví, co babička ráda a nerada, jak vypadá jejich každodenní život, co je baví, na co vzpomínají. Přidává se i sama babička Albína: „Už špatně slyším a nemůžu chodit,“ postěžuje si na začátku, ale hned vypráví. „Celý život jsem dělala v zemědělství. Nejdříve jsme měli malé hospodářství a pak jsem pracovala do svých třiašedesáti let v kravíně. To byla hrozně těžká práce, všechno se dělalo ručně, nejhorší bylo skládat krmení vidlemi přímo z fůry do žlabů,“ zavzpomínala a připomněla i ranní vstávání ve tři hodiny.

„Ale to babičce nevadilo, aby nevymetla kdejakou tancovačku,“ vytahuje ze vzpomínek Drahomíra. „Muzika to bylo moje, moc ráda jsem tancovala, klidně jsem v kole zůstala do konce,“ přidává se Albína Kašová.

Fandím Spartě

To čas už vzal. Čím se baví více jak stoletá paní dnes? Málokdo by uhodl. Téměř s pýřením babička prozrazuje: „Snad to ani nemůžu říkat, ráda se dívám na hokej, fandím Spartě.“ „Jak babička špatně slyší, má puštěný zvuk u televize na maximum, sleduje hru, kterou potom rozebírá s vnukem, a hodnotí hráče,“ doplňuje Drahomíra.

Občas sleduje i televizní zpravodajství. Nechybí ani zmínka o čtení, protože to patřilo k oblíbeným do nedávné doby. „Teď už je to horší, už špatně vidím a bolí mě oči,“ říká oslavenkyně. „To je sice pravda, ale na druhou stranu babičce neuteče nic. Jela jsem do Kostelce na nákup a sestra, která mezitím maminku hlídala, mi potom říkala, jak ji babička honila, ať mi jde pomoct, že nesu dvě tašky,“ směje se Drahomíra.

Jména si nepletu

Překvapující je i paměť babičky. Bez velkých problémů vypočítává, že má dvě dcery, tři vnoučata, šest pravnoučat a čtyři prapravnoučata. Otázce, zda-li si neplete jejich jména, se téměř podiví. „Vůbec ne, babička přesně ví, kdo je kdo,“ potvrzuje Drahomíra a babička hned dodává i věk některých příbuzných. „Nejmladšímu prapravnoučkovi je půl roku a nejstarší prapravnučce třináct.“

Všichni se pravidelně scházejí při rodinných událostech. Nejinak tomu bude i při oslavě stodvouletých narozenin babičky.

Nezbývá než popřát Albíně Kašové hodně zdraví a sil.