Domácí násilí patří v některých rodinách k ustáleným rituálům. Je těžké se vzepřít a udělat ten krok, aby se „oběť“ z toho vymanila. Svůj příběh nám vyprávěla žena z Kolínska, říkejme jí třeba Kateřina.

„Oči mi otevřely děti, které mě po fyzickém útoku na nás všechny s pláčem prosily, abych je vzala pryč, že už doma být nechtějí, že se otce bojí,“ začala vyprávět Kateřina. Do té doby byla terčem fyzických útoků většinou ona sama.

Jaké měla v té době pocity? „Bezmoc, proč zrovna mně to potkalo,“ přiblížila. K odchodu z domova ji dohnalo vědomí toho, že musí dětem zajistit klidný zbytek dětství, i když to nebude jednoduché. „Kvůli těm dětem musím jet dál, protože ony za nic nemohou,“ pokračovala Kateřina. Celou dobu, kdy příkoří snášela, si myslela, že když se bude snažit zachovat rodinu, aby děti finančně nestrádaly, dělá všechno pro jejich dobro. Pravda však byla jiná. „ Samy mi řekly, že raději budou žít v klidu v neúplné rodině, než v neustálém stresu a s očekáváním toho, kdy a jaký bude další výbuch jejich otce,“ popsala.

V „novém životě“ se jí stala oporou a pomohla její nejbližší rodina, za což jim patří velký dík. „Bez jejich pomoci, poskytnutí prvního zázemí pro dny, kdy jsem se rozhodovala, jak se zachovám, jak budu situaci řešit, bych to zvládala mnohem hůř,“ zmínila Kateřina.

A jaké má pocity dnes, kdy získala i určitý odstup? Cítí se klidná a vyrovnaná, ale i s vědomím toho, že udělala dob〜ře. „Stačí mi podívat se na děti, které se pomalu, ale opravdu pomalu dostávají do normálu. Odměnou mi je také jejich neskutečný vděk,“ dodala. Dnes už také vidí, že mělo smysl se probojovat těmi pár měsíci. Děti, ani nikdo jiný, si určitě nezaslouží žít ve strachu a ustavičném stresu. „Váží si každé drobnosti a děti každý pokrok přijímají s obrovským vděkem. Táhnou za jeden provaz, pomáhají si a mezi námi se utvořilo obrovské pouto,“ zdůraznila.

A co by poradila obětem, které snáší podobné denní situace? Hlavně se obrátit v případě potřeby na linku důvěry, která je schopna poskytnout pomoc psychologa a další cenné rady.

A hlavní je se obrnit trpělivostí a nenechat se zviklat sliby, že už bude všechno v pořádku. Násilník je násilník a ten se nezmění. Bude svalovat vinu na vás, nepřizná, že vina je na jeho straně, vy budete ta „špatná“. Důležité je odhodlat se, vydržet a bude líp.