O tom, jak jej dnes slavíme jinak, jsme si popovídali s lektorkou Regionálního muzea v Kolíně, Ilonou Boháčkovou.

Ta vedla masopustní dílny, kterých mohli využít malí návštěvníci. A kromě toho, že si mohli vyrobit specifické masky a čepice, si mohli poslechnout přednášku o tom, co masopust vlastně znamená.

Můžete přiblížit, jak masopust v muzeu vypadá?

Dnes tu máme masopustní dílny, to znamená, že pro veřejnost je otevřená lektorská místnost. Máme tu jednak masopustní výstavu, ale současně tady vyrábíme různé masky, čepice, kreslíme si a hlavně si o něm povídáme, to je stěžejní záležitost. Vzdělávací funkce muzea je na prvním místě.

Masopustní dílny v Regionálním muzeu Kolín.

Co dětem vyprávíte?

Seznamujeme se s tradicí, jak probíhala v dřívějších dobách. Dnes jsou masopusty modifikované, přetvořené a neodpovídají tomu, jak v českém prostředí skutečně probíhaly.

Co všechno účastníky čeká?

Jednak povídání, k tomu ale dílny. Děláme tu čepici, například Laufra, to je barevná postava, někdy se mu říká i Strakatý nebo Odřezek. Byl vždy v čele průvodu a jeho kostým byl sešitý z odřezků látky. Bylo to z toho důvodu, že na vesnici si nemohli koupit velký kus látky a dovolit si z něj ušít masku, když nebyly peníze na klasickou zástěru, sukni. Proto našli, co se dalo, posbírali to, sešili do kostýmu. My čepici děláme z krepového papíru z praktických důvodů, látková by byla hrozně těžká. Kromě toho děláme i masky na obličej, máme tu i omalovánky.

Všichni mají masopust spojený se zabijačkou, maskami, průvodem. Jak to je ale s tím masem?

Děti přicházejí a domnívají se, že masopust znamená půst masa. Mají to tak naučené i ze školy, že jim to řekla paní učitelka. Tak jim vysvětlujeme, že to tak není, že to je přesně naopak.

Jak taková tradice vznikla?

Masopust vznikl ze spojení popustit maso, nebo maso pusť do domu. Je to období, kdy se masa jí naopak hodně. Jedná se o období mezi Vánocemi a Velikonocemi, začíná po Třech králích a končí úterní půlnocí před popeleční středou, která je společně s velkým pátkem dobou pro největší půst. Tehdy se nejí vůbec, nebo třeba jednou denně, a to ještě hodně málo. Takže masopust je období největšího hodování, zabijaček, vše se napeče a navaří. Kromě toho se dělaly i svatby, vše to odpovídá zemědělskému roku. Vykrmované prase touhle dobou dorůstá, mimoto se vše musí stihnout před velikonočním půstem.

Hovořila jste, že doba masopustů odpovídá zemědělskému roku. Můžete to nějak vysvětlit?

Dříve tou dobou docházely zásoby ve sklepích, docházela jablka, brambory, cibule, tak se vše spotřebovávalo. Poté přichází půst, logicky – už není co jíst, čeká se na první jarní plodiny. Je v tom logika – když naložili maso, navařilo se, napeklo se, současně s tím se dělaly svatby, aby bylo co udělat na hostinu. Svatba v květnu neměla smysl, protože brzké jaro je hladové, není ovoce, zelenina. Proto i vznikla pověra, že v květnu svatby nejsou.

Měla tato doba i svoje strašidla nebo nadpřirozené bytosti?

To ne, magické období je hlavně před Vánoci, kde to zapadá do dlouhých temných nocí. Tehdy se věřilo, že je užší vztah mezi živými a mrtvými, že je možné s nimi komunikovat. Masopust ale není období rozjímání a zpytování se, je to uvolněná doba mezi Vánocemi a Velikonocemi. Když půjdeme do hloubky, tak masopust, potažmo karnevaly jako takové mají už svůj původ ve starém Řecku, Římě.

Co tím myslíte?

Tehdy se konaly Saturnálie, což byl den, kdy si lidé oblékali masky, které zastřely jejich identitu, přestala tak platit různá pravidla. Boháči tak na svých hradech obsluhovali chudáky, stávali se tak někým jiným. Bylo potřeba uvolnit společnosti ventil, aby potom mohli všichni zase zapadnout do svých stereotypů. Jinak se z toho vymanit nešlo.

Byla taková tradice i na našem území?

Pohané oslavovali boha Bacchuse, boha veselí a bujarosti. Dnes je masopust záležitost dětská, ale dříve to bylo pro dospělé – spojené s bujarým veselím, pitím a také sexem. Lidé měli zajeté své stereotypy, mnohdy se celý život nedostali ze vsi. Proto potřebovali takovéhle svátky a slavnosti, aby se uvolnili, a pak se jelo dál. Dnes to máme také, ale jen v jiné formě, už to není ritualizované. Je potřeba, aby se lidé pobavili s kamarády, zatancovali si. Co se týká podstaty člověka, ta se nezměnila, pouze princip oslav.