Eva Tomanová, úspěšná dokumentaristka známá i z televizního cyklu Na vlastní oči nebo spoluprací s Ferem Feničem, pochází totiž z Kolína. Teď se do něj vrátila s filmem vzbuzujícím hodně pozornosti i otázek. Dva roky natáčela život sedmapadesátiletého Petra a osmačtyřicetileté Simony, kteří mají spolu devět dětí, z nichž nejstaršímu je šestadvacet let, žijí v maringotce, děti nechodí do školy a na zimu odjíždějí do Španělska, kde dva dospělí synové vydělávají hrou na kytary a zpěvem na místních trzích.

Kromě toho je živí sociální dávky. Všichni, včetně matky, na slovo poslouchají autoritativního otce. Po projekci zasypali diváci autorku smrští otázek, ty úplně první položila Jana Macháčková, pracovnice kina, která filmařku představila. „Nemyslím si, že by se ty děti styděly před kamerou, ony se takhle chovají, ani mezi sebou moc nekomunikují a běžná je věta, tatínek říkal, že máš udělat," přiblížila Tomanová. Maringotky mají postavené na vlastním pozemku a hlava rodiny si hlídá, aby nezavdala úřadům příčinu k nějakému zásahu. Děti vozí na přezkoušení do škol, nechává je očkovat, žena, vzhledem k tomu, že má rizikovou krevní skupinu, rodila normálně v porodnici. „On se chce vrátit do doby před dvěma sty lety, kdy takto model rodiny fungoval.

Simona je chytrá a vzdělaná žena, absolvovala vysokou školu, on je inženýr," odpověděla Eva Tomanová na otázku z publika, proč ti lidé takto žijí. „Před dvanácti lety jsem točila reportáž o dítěti, kterému rodiče dali jméno Pouštní bouře a nenechali ji očkovat a setkala jsem se i s Petrem. Později jsem o nich natočila jednu reportáž a dva dokumenty a on byl potěšen tím, že chci natočit i tento velký dokument," vylíčila autorka, jak se s rodinou seznámila. „Oni nežijí ve svobodě, ale je to až patologický patriarchát," shrnula jedna z divaček. „Když jsem se snažila hovořit s nejstarším synem, měla jsem dojem, jako kdybych přišpendlila motýla na nástěnku," přirovnala poté Tomanová. V závěru filmu se narodí jednomu z dospělých dětí dítě.

„Otcem je Jaroušek, který tam u nich sekal trávu, je šachista a s bratrem žijí v polorozpadlém statku s desítkami krav. U něj Dorotka poprvé viděla televizi a dnes už s rodinou nežije," přidala autorka další detaily. „Děti i matka otce ctí a respektují," uzavřela filmařka dlouhou besedu. Většina dnešních dětí tohle nezná, některé z nich jsou naopak schopné se na své rodiče nevybíravě obořit a těžit z jejich až opičí lásky. Který extrém je ten přijatelnější? Odpověď na tuto otázku bude hledat stále více lidí, snímek se totiž prodal do dvaceti televizních společností.