Městu do způsobu rekonstrukce zasahovali památkáři, kteří podle vyjádření místostarosty Michaela Kašpara žádali ředit barvu na omítku v poměru 1:5. Výrobce barvy a stavební firma ale kvůli tomuto požadavku památkářů odmítli na výsledek dát záruku.

Vedení kolínské radnice tak dostalo flekatý nátěr, za který, řečeno s určitou nadsázkou, nikdo nemůže a nenese zodpovědnost. „Budeme výsledek řešit se zhotovitelskou firmou všemi prostředky, které máme k dispozici," řekl Martin Tichý, vedoucí odboru regionálního rozvoje.

Kdo za fleky může? Těžko říct

To ale nebude zřejmě tak jednoduché. Památkáři říkají, že fleky vznikly nekvalitním provedením, stavební firma říká, že problém nastal kvůli ředění barvy v poměru, který si památkáři přáli.

Karel Špecinger za zhotovitelskou firmu řekl, že za vznikem fleků stojí z devadesáti procent ředění barvy, které je v tomto poměru nesmysl. „Nedal na to záruku ani výrobce barvy, přesto památkáři trvali na ředěné barvě," řekl.

Hlavní problém s ředěnou barvou spočívá v tom, že se nejedná v tomto poměru o sjednocující nátěr.

Sám Karel Špecinger ale řekl, že ani sjednocující neředěný nátěr by nebyl ideálním řešením, protože ho na jednom z pilířů zkoušeli. „Na některých místech padala omítka, takže se musela otlouct a znovu nahodit. Když ale starou omítku spravíte a nepřetáhnete to celé štukem, tak to je po nátěru vždy vidět, tedy i v tom naředěném poměru," řekl.

Vedení radnice mělo na výběr ze dvou variant: buď vodárnu nechat natřít ředěnou barvou, což se také stalo, nebo zvolit takzvanou restaurátorskou retuši, kdy by se jednotlivé fleky daly barevně vyrovnat. Jenže to by si vyžádalo práci odborníka. A ta by trvala jednak hodně dlouho, kromě toho by vyšla i na nemalé peníze.

Retuše by se nestihla

K tomu více řekla Alena Rákosníková z Národního památkového ústavu. „Původní idea byla taková, že rozdíly v barevnosti by potlačila restaurátorská retuše. Z časové tísně a jiných důvodů toto řešení investor zavrhl s tím, že se vyzkouší varianta, kdy se to přetře částečně krycím nátěrem," řekla. A co říká na výsledek? „Způsob, jakým to bylo provedeno, nebudu komentovat. Neodpovídá tomu, o čem jsme se od začátku bavili. Původní idea byla ta, že je třeba prezentovat kvalitu řemesla první republiky," odpověděla.

Podle jejího vysvětlení vznikly fleky na fasádě jako důsledek stáří povrchové úpravy na původní omítce, která byla ve své době kamenicky opracovaná. „Je to specifická směs drceného kamene různé barvy s pojivem, což je natažené na vodárnu a následně kamenicky opracované," podotkla. Design tehdejší doby si tak poradil s překážkou, jak barevně „rozbít" jednolitý povrch.

Času pro opravu moc není

Kolínská radnice však neměla příliš manévrovacího prostoru pro korekci nátěru. Protože se vodárna rekonstruuje z dotace, musí podle vyjádření místostarosty Michaela Kašpara dbát na termíny, jinak by město mohlo o dotaci přijít. „Vzhledem k tomu, že to je kulturně technická památka, nepovolili nám nátěr krycí, ale zředěný," vysvětlil.

Původní požadavek byl barvu ředit 1:10, město památkáře přemluvilo na kompromis 1:5. „V současné době díky požadavkům Národního památkového ústavu máme nátěr bez záruky, nekrycí a vypadá to, jak to vypadá. Chystáme se to nějak řešit po kolaudaci, teď to nešlo z časových důvodů. Potřebovali jsme kladné vyjádření stavebního úřadu, aby se mohlo kolaudovat," uvedl místostarosta.

Památkáři: Měli jste situaci ošetřit

Na kontrolním dnu jsme byli svědky debaty mezi památkářskou Alenou Rákosníkovou, místostarostou Michaelem Kašparem a vedoucím odboru regionálního rozvoje Martinem Tichým. Památkářka Alena Rákosníková argumentovala tím, že město mělo výsledek nátěru nějak ošetřit jako mimořádnou situaci.

Michael Kašpar se jí zeptal jak, když zhotovitel ani výrobce barvy záruku na výsledek nedal kvůli požadavku památkářů na zředění barvy. „Na tom jsme se dohodli, ale když to je špatně natřené, tak je problém jinde," odpověděla Alena Rákosníková z památkářského ústavu.

Místostarosta ale kontroval tím, že o tom, do jaké míry může za fleky naředěná barva, a do jaké míry natěrač, je předmětem k diskuzi. Která ale stejně nemá smysl kvůli tomu, že záruka na zředěný nátěr vůbec není. „Ano, chtěli jsme to naředit, ale já to osobně nenatírám," řekla Alena Rákosníková v diskuzi s vedením kolínské radnice.

Na to ale Michael Kašpar argumentoval tím, že ztrátou záruky zmizela šance, jak stavební firmu donutit, aby nátěr předělala.

Výrobce barvy ředění nedoporučil

K problematice se vyjádřil i Martin Tichý, vedoucí odboru regionálního rozvoje. „Vznik fleků na vodárně dáváme za vinu zčásti požadavkům památkářů, kvůli naředění nátěrů, což výrobce vyloženě nedoporučil. Museli jsme to ale respektovat. Částečně je ale nutné přiznat, že i způsob provedení nátěrů mohl být lepší a že to může být částečně příčinou některých nejednotností na celkovém efektu," uvedl Martin Tichý.

Jak dále řekl, nátěr je v tuto chvíli funkční, kdy bude vodárnu chránit proti povětrnostním vlivům, estetickou stránku chce ještě se stavební firmou řešit.

Kvůli skluzům s termíny jsou ale na firmu uvalovány od 1. července sankce. Karel Špecinger ale časový skluz vysvětlil tak, že práce hodně zdrželo vyjednávání o podobě nátěru a další vícepráce, které s rekonstrukcí budovy souvisí.

Kolaudovat se má do konce července, stále platí původní plán, že by se měla v srpnu vodárna otevírat veřejnosti. Již brzy se má osazovat vyhlídková věž vnitřním vybavením.

Fleky ukazují historii vodárny

Ne všichni ze zúčastněných jsou ale proti flekům na Vodárně, kromě památkářů, kteří chtěli ukázat nejednotnost původního návrhu. Pruhy, které na fasádě Vodárny vystoupily, se líbí třeba architektovi Vojtěchovi Ertlovi. „Nejsem úplně proti. Z hlediska architektury, jako mé profese, se na ten objekt musíme dívat jako na památku, která má svoji historii, a je vidět třeba na té fasádě," vysvětlil.

Pokud se bude divák sledovat vodárnu z relativní blízkosti, tak uvidí historický dané pruhy nátěrů, když vodárnu pracovníci omítali poprvé. „Používali přitom lešení na určitou výšku a tento propis vrstvy můžeme číst až do dnešní doby," řekl.

Když jsme mu řekli, že veřejnost ale nemá vždy sklony vnímat fleky jako propis historické vrstvy, řekl, že je otázkou ta míra autenticity, kterou památce dovolíme propsat. „O té míře se můžeme bavit. Mně se ty pruhy ale velmi líbí, lze spatřit i pozdější úpravy, které jsou již velmi pravidelné, což jsou opravy posledních let. Je otázkou, jak se k nim chovat, jestli je retušovat, nebo ne, ale k tomu nejsem schopen se vyjádřit," podotkl.

Tento trend, tedy přiznat určité historické nedokonalosti, lze spatřit i na Müllerově vile v Praze, která je památkou UNESCO. „Tam jsou autentické nepřesnosti na fasádě zachované do posledního detailu," ukončil náš rozhovor.