Dušan Zahrádka vede kolínskou obchodní akademii už čtrnáct let. Při příležitosti 110. výročí existence obchodního školství v Kolíně se s Deníkem podělil o své názory.

Jak dlouho už sledujete vývoj obchodní akademie?
Vývoj sleduji osmadvacet let, kdy jsem nastoupil a polovinu z toho jsem ve funkci ředitele, od roku 1973.

Jak hodnotíte celkový posun, tedy ve vybavení, přístupu studentů?
Co se zařízení a pomůcek týká, školu se nám podařilo vybavit. Vybavenost souvisí s celkovým vývojem. Podařilo se nám zrealizovat tři učebny výpočetní techniky, kde učíme nejen výpočetní techniku, tedy informační technologie, ale i psaní na klávesnici všemi deseti. Podařilo se nám postavit před deseti lety centrální šatny, udělat přístavbu tří učeben, v roce 2003 půdní vestavbu, krásnou novou tělocvičnu v roce 2004. Zbudovali jsme ve sklepě bufet a před dvěma roky zrekonstruovali fasádu. Opravdu jsme to posunuli.

Je tedy i kvalitativní posun v přístupu studentů?
Jsou určitě samostatnější, nestydí se říct svůj názor, mají mnohem více informací než studenti před dvaceti lety. To je určitě pozitivní. Na druhou stranu si víc dovolí, jsou drzejší.

Jaký je poměr kluci – dívky ve třídách?
Celkem máme osmdesát studentů, takže bývá tak sedm kluků ve třídě.

Přizpůsobujete vzdělávací plány současným požadavkům?
Do roku 1990 jsme byli střední ekonomická škola s dvěma obory. Po té se změnil název na obchodní akademii a studium se stalo jednooborovým. Učební plány se několikrát změnily, ale základ zůstává stále stejný: ekonomické obory – účetnictví, ekonomika, statistika. Důraz klademe na znalost jazyků a informačních technologií. Snažíme se kopírovat poptávku. Tak jsme třeba učili bankovnictví, daně. Kolem roku 1995 byl obrovský boom v přijímání našich absolventů do bank.

Když jednou z vašich preferencí je jazykové vzdělávání, které jazyky nabízíte?
V současné době jenom dva, angličtinu a němčinu. Nabízeli jsme ruštinu, ale pro malý zájem jsme nabídku zrušili. Přestože dnešní studenti už nejsou zatížení antirusismem, zájem o jazyk není.

Jaký je váš pohled na státní maturity?
Státní maturita jako myšlenka se mi velmi líbí, ale realizace pokulhává. Od roku 1997 se účastníme projektu, ale zjišťujeme, že se neustále mění podmínky. Teď naposledy na jaře forma testování. A také si musíme uvědomit, že nelze srovnávat nesrovnatelné. Třeba absolventa učňovské školy s absolventem gymnázia. Je otázka, jestli by se zkouška měla vůbec nazývat maturitní. Vždyť hodnota té zkoušky je potom jiná.

Zavádíte moderní přístupy, nové metody do vyučování?
Nebráním se tomu. Vytváříme si podmínky pro náš cíl, kterým je absolvent, který umí dva jazyky, ovládá účetnictví a počítač. Směřuji naši školu na jazykovou, odbornou a počítačovou gramotnost. S mladými kolegy ve sboru přicházejí i nové metody. Bohužel feminizace školství zasahuje i střední školy.

Vaše škola přijímá i handicapované studenty. Kolik jich máte?
Máme dva v současnosti, ale další dva už jsme vychovali. V loňském školním roce jsme zrealizovali bezbariérový přístup do školy, samozřejmě za přispění zřizovatele, tedy kraje. Moc mě to těší, že takovýmhle dětem dokážeme poskytnout vzdělání. A navíc to nějak kultivuje vztahy ve třídě. Ostatní je berou naprosto normálně, starají se o ně. Nemáme asistenty, buď jsou ti studenti soběstační, nebo jim pomáhají spolužáci. Zvládají s individuálním plánem úplně v pohodě.

Proč jste začali myšlenku přijímat i postižené studenty rozvíjet a realizovat?
Protože vzdělání, které poskytujeme, je pro tyto lidi výhodné. Sedět v kanceláři, umět účtovat, psát na počítači se hodí. Mohou se osamostatnit.
Registrujete zvýšený zájem od rodičů handicapovaných dětí?
Ano. Prezentacemi se o nás dozvídají.

Kterým směrem chcete školu dál rozvíjet?
Budeme zpracovávat a realizovat školní program. Ale základní směřování chceme do praktické oblasti – účetnictví, jazyk, počítač.

Nabízíte nějaké mimoškolní aktivity?
Moc toho sami nerealizujeme. Protože většinou jsou učebny vytíženy od rána do odpoledne. Studenti mají přístup do učeben celý den, takže třeba v počítačových pracovnách je plno nepřetržitě, pořád někdo visí na internetu. Tělocvična je navečer pronajímaná veřejnosti. Z kroužků děláme jenom psaní deseti, což je v podstatě příprava na soutěže, které se pořádají mezi obchodními akademiemi. Perfektně u nás funguje Klub mladého diváka, jezdí tak desetkrát do roka na divadelní představení do Prahy a vždy je narvaný autobus.

Jak velké procento studentů odchází po škole hned do praxe a jak vysoké je číslo vysokoškoláků?
Většina jde na vysokou či vyšší odbornou školu. Úspěšnost není nejhorší, samozřejmě s gymnázii se nemůžeme porovnávat, ale třeba před deseti lety jsme byli nejlepší odbornou školou v Čechách. Loňská úspěšnost v přijetí na vysoké školy byla 66%.

Máte přehled o uplatnitelnosti absolventů po dalším studiu v praxi?
Jediným zdrojem informací je pracovní úřad. Našich absolventů z posledních let tam naštěstí moc nevisí.

Související články