Nejste skaut, ale kolínským skautům svou tvorbou zdatně pomáháte. Mohl byste jmenovat své výtvory, kterými v poslední době tvoříte image 1. střediska?

Pokud mě pamět neklame, letos se jednalo o celou řadu diplomů, dále o pozvánku na skautskou párty a v neposlední řadě o návrh skautské vlajky. Iniciátorem těchto počinů je pan Džon Hora, kterýžto jest pro mne zároveň spojníkem s generací oldskautů, kterou pro mě představoval Láďa Kamarýt - Havran.

Vše, co jste jmenoval, je určeno chlapcům a dívkám, které skauting vychovává. Dovedete se vcítit do chlapecké duše, když navrhujete vlajku, jež se stane modlou pro generace skautů?

Pro člověka mého věku, který patří mezi oldskauty, není snadné vracet se do klukovských let, protože s ubíhajícím časem a přibývajícím věkem ztrácíme tu vzácnou dětskou citlivost pro vnímání nových věcí. Takže se jen mohu dohadovat, zda to moje výtvarné pojetí přijmou tak, jak jsem to zamýšlel. Mohu jen dodat, že se snažím kresby pojednat s výtvarnou poctivostí a to z nich snad děti vycítí.

Právě jste dokončil „Kolínský skautský betlém“. Co pro vás práce na tomto projektu znamenala? Tvořil jste ho s láskou, aby mělo toto dílo vdechnutou duši?

Ten betlém má už svou historii. Ještě za života Ládi Kamarýta vznikla první verze, která - pokud vím - nikdy nebyla realizována. V ní se vedle sebe uplatnily Havranovy i moje figurky. Vloni jsme o realizaci začali uvažovat s panem Horou a teprve letos došlo k defnitivnímu rozhodnutí, že betlém do vánoc připravíme. Samotná práce na stylizaci postaviček byla pro mě velkou výzvou, zejména proto, že se jednalo o konkrétní skauty. Pochopitelně nešlo o jejich zpodobnění ve smyslu fyzické podoby, i když ani to občas nebylo nedůležité, ale především o symbolické ztvárnění, případně o charakteristiku skautské přezdívky. Některá zadání byla poněkud obtížná, např. v případě krtečka, slepice nebo kachničky. Snažil jsem se, aby ztvárnění bylo přijatelné, aby se dotyční skautíci necítili nějakým způsobem dotčeni, ale naopak. Pokud je mi známo, dosavadní reakce byly pozitivní, tak jsem rád, že dílo se podařilo.

Nedávno jste byl přítomen svěcení vlajek 1. střediska. Na vlajkách jste se autorsky sešel s Láďou Kamarýtem (Havranem) a Stanislavem Pokorným. Jak jste vnímal tento obřad? Myslíte, že vás duchovně něčím obohatil?

O Láďovi jsem se už zmínil, kresba pana Pokorného tvoří důležitou složku nové vlajky. Pokusil jsem se jeho dráčka zakomponovat do tvaru vlajky tak, aby barevně dominoval a mám pocit, že kompozičně i barevně se vlajka povedla. To ale musí posoudit spíš on. Pokud jde o obřad svěcení, mám dojem, že duchovní podstata akce zůstává poněkud nedoceněna v mediálním šumu dnešní doby. Samozřejmě, že samotný rituál působí dnes pro mnohé přítomné poněkud archaicky, ale pozor - to svěcení má tisíciletou tradici a její obsah je především obrazem lidské pokory před Bohem a současně prosbou o to, aby konání spojené s vlajkou bylo v souladu s Božím plánem. O to se snažím i já při své práci a snad, jak pevně doufám, se to v mé tvorbě odráží.

Jak byste hodnotil význam „povinnosti k Bohu a králi“ pro dnešní společnost? Myslíte, že tento pilíř skautingu pouze doznívá z minulosti? Velkou vinu jistě nese minulý režim, byly by snad Čechy věřící nebýt komunismu?

Tohle je asi příliš obsáhlá otázka i pro fundovanější lidi, než jsem já. Ale pokusil bych se to přeformulovat asi takto: Povinnost k Bohu a k lidem, nejen k vrchnosti, vždycky byla a bude především otázkou svědomí. Moje generace byla formována schizofrenií vztahu k okolí - konkrétně - jinak se chovat k vrchnosti a jinak ke svým nejbližším. Jinak mluvit doma, jinak v práci. Tenhle nezdravý trend, který představoval postupné, ale důkladné odsouvání svědomí do pozadí, pokračuje i dnes, byť se transformoval. Podřizování všech vztahů jedinému měřítku, kterým jsou peníze, vede k téměř dokonalému potlačení svědomí. Už se skoro neptáme, zda to, co děláme, je to správné, protože Nejvyšší autoritu jsme ze života úspěšně vytlačili. A tak je potřeba ocenit, že mladí skauti vstřebávají ten imperativ svědomí, a doufejme, že si ho podrží i v dospělosti.