Pane poslanče, v září jste měl možnost potkat skupinu kolínských skautů na půdě EP ve Štrasburku. Co pro vás toto setkání znamenalo? Bylo něčím zajímavé?

Každé setkání s „návštěvníky“, jak jsme si zvykli říkat skupinám, které přijíždí na studijní cesty do Evropského parlamentu jak ve Štrasburku, tak v Bruselu je pro mne velice příjemné a užitečné. Předávání informací o fungování Evropského parlamentu a dalších institucí chápu jako přirozenou a velice důležitou součást své práce.
Těší mne zvlášť setkání s mladými lidmi, kteří ví, co chtějí a kam jsou. U skautů jsem si jist, že do této skupiny patří. Ačkoli by se mohlo zdát, že „návštěvníkům“ pouze vyprávíme my, opak je pravdou. Pro mne a mou práci je moc důležité, jak se právě mladí lidé na naši práci a fungování naší země v Evropské unii dívají, na co se ptají, co je zajímá. Taková setkání jsou pro mne velice cennou vazbou a pomáhají mi nedostat se do izolace od běžného života.

Svůj dosavadní život jste zasvětil službě, nejdříve jako lékař, nyní jako poslanec Evropského parlamentu. Jak se díváte na jeden ze tří pilířů skautingu – povinnost k bližním?

Práce s lidmi a pro lidi je krásná. Je velký rozdíl mezi společenským vnímáním lékaře a politika. Dobře tomu rozumím. Nemohu si ale odpustit konstatování, že je to nespravedlivé.Ať jako lékař, či jako úředník či politik, vždy jsem pracoval tak, abych se mohl sám bez rozpaků podívat za sebe, na to, co se mi podařilo či nepodařilo. Stejně tak důležité je moci se podívat do očí svým blízkým a přátelům. U politika není možné, na rozdíl od lékaře, zavděčit se všem či dokonce očekávat pochvalu, s tím je třeba počítat a já to vím.
Každý z nás je součástí společnosti a má svou odpovědnost za sebe i za své blízké, někteří i za širší veřejnost.
Práce pro někoho, práce která dává smysl, je naplňující. Jsem přesvědčen, že taková práce je pro život cennější než komerční úspěch a mnohá ocenění. Vědomí své vlastní prospěšnosti je hodnota, kterou si cením. Zajímavé je, jak moc si přejí být užiteční a prospěšní často ti, kdo to díky svému zdravotnímu postižení či jinému handicapu mají složitější než my. Právě jejich snaha být prospěšný mi ukazuje, jakou hodnotu pro každého z nás povinnost k bližním má.

Zahraniční firmy v ČR vnímají aktivní práci ve skautské organizaci jako silný argument při přijímání do zaměstnání. Na druhou stranu naše společnost vnímá skauting a jeho službu jako zbytečnou či přežitou a skauty pouze jako „panáky v kroji“. Kde se stala podle vás chyba? Myslíte, že se situace může nějak změnit?

Já takový názor nemám a ani jsem se s ním nesetkal. Čtyřicet let nesvobody a totality pokřivilo vnímání mnoha společenských jevů. Rozumíme jisté rezervovanosti či neochotě zapojovat se do organizací, nosit kroje či vyjadřovat svou příslušnost k některé názorové skupině. Chce to čas a odstup, nastupující generace s sebou již negativní zkušenost totality nenese. O změnu vnímání skautů se musí zasloužit především skauti sami, nikdo jiný to za ně neudělá. Skauti to zvládnou.

Heslo anglických králů „Já sloužím“ je i heslem roverů, mladých skautů a skautek. Možná by to byl zajímavý volební program pro politiky?
To je zajímavá myšlenka. Jistě právem očekává veřejnost od politiků, že budou sloužit. Jako politický program to však samo o sobě nemůže stačit. Politické strany představují svým voličům svůj program, tedy své plány jakým směrem řídit věci veřejné, pokud k tomu ve volbách dostanou potřebnou důvěru (zvanou někdy mandát). Tak, jak se představy lidí o roli jednotlivce a společnosti liší, tak se liší politické programy jednotlivých stran. Je tedy logické, že nemůže být takový politický program, který by podporovali všichni (kromě vyhrocených situací, jako je například obrana vlasti). Předpokládám, že závazek služby programu, a tím i voličům, kteří na základě programu politika podpořili, je samozřejmostí. Ten, kdo do politiky vstoupil a nevěděl to, tvrdě narazil.

Letos jste byl iniciátorem toho, že skauti našeho střediska odjeli do Anglie na Jamboree. Umíte si představit, že se váš syn stane skautem a třeba se někdy i on sám zúčastní této prestižní mezinárodní akce?

To, že naši skauti odjeli do Anglie a zapojili se do mezinárodního skautského hnutí, není zásluha moje, ale jejich a těch, kdo je podporují. I tak moc děkuji za milá slova. K otázce – jistě, dovedu si představit naše děti jako skauty. Chceme dávat našim dětem co nejvíce příležitostí a podporovat je v jejich volbě. Rozhodně budeme vždy stát na jejich straně, současně je však učíme, že nesou za svá rozhodnutí svou odpovědnost. Skautské hnutí je pro takový přístup k životu velice dobrou školou.