Problémy s kyčlí jsou pro Petra Krčmáře pozůstatkem po dvacet let starém úrazu. „S panem primářem jsme se dohodli, že by mě to patrně stejně neminulo, tak jsme se do totální náhrady pustili raději dřív než později,“ shrnul Petr Krčmář, který příští rok na Valentýna oslaví dvaašedesátiny a řada Kolíňáků ho zná jako předsedu bytového družstva a také jako vášnivého horolezce. „V roce 1991 jsem se svým kyčlem byl ještě lézt na Matterhornu, ale dnes už kvůli němu nelezu. Jezdím rád na hory, ale spíš na lyže, běžky, jezdím na kole,“ prozradil historicky první pacient nových kolínských centrálních operačních sálů a takřka tajně dodal, že na Štědrý den se vydá na skály na Pašinku.

„Nechcete tím říct, že už na Vánoce polezete po skalách?“ mračil se trochu na oko, trochu vážně primář Oldřich Vinš, který Krčmářovu totální endoprotézu spolu s dalšími třemi kolegy provedl. „Pojedu se jen podívat,“ utišil Petr Krčmář obavy lékaře o úspěšnou rekonvalescenci s tím, že „k borovičce“ výstup nepodnikne, ale tradiční vánoční zapalování prskavek u skal a přinášení jablek lesní zvěři si ujít nedá.

„Nedá se říct, že bych měl z operace přímo strach, ale napětí a jisté obavy člověk cítí. V kolínskou nemocnici mám ale důvěru a v ortopedii zvlášť. Vždycky mi tu pomohli,“ shrnul své pocity den před nástupem na operační sál. V nemocnici by pak měl pobýt ještě zhruba deset dní. „Náhrady jsou dnes tak kvalitní, že za čtyři měsíce se s nimi lidé vrací do práce,“ upřesnil primář Vinš. „Já jsem strojař, ortopedi jsou takoví lidští strojaři,“ smál se Petr Krčmář, který měl být jedním z posledních lidí odoperovaných na původních ortopedických sálech. Den před operací se ovšem dozvěděl, že bude premiérovým pacientem nového zdravotnického pracoviště.

Poslední operaci provázela nostalgie

První operaci na nových sálech musí nutně předcházet poslední na těch, kterým se dnes už říká staré. Primář Oldřich Vinš na nich operoval třiadvacet let. V noci na středu 24. října to bylo naposledy. Ani on ani nikdo z kolegů se neubránili nostalgii. „Nedokázal jsem si představit, že ta doba jednou přijde. O půlnoci jsem ze starého sálu odcházel… zkrátka s určitým smutkem,“ přiznal se primář, který se ovšem na druhou stranu samozřejmě těší na nové pracoviště, jež lékařům v mnohém usnadní práci a bude pochopitelně přínosem hlavně pro pacienty.