Radek Beránek požár takových rozměrů jako byl ten minulý týden ve vietnamské tržnici Sapa v pražské Libuši zažil za svou třináctiletou kariéru u hasičského sboru poprvé. „Jednou jsme jeli k velkému požáru do Mnichova Hradiště, ale tam jsme přijeli vlastně až na úplném konci,“ vzpomněl si kolínský profesionální hasič. Když minulý ve čtvrtek ráno nastupoval na svou pravidelnou směnu na kolínské stanici, ještě neměl tušení, že se během odpoledne ocitne v pražské Libuši.

Ve čtvrtek před jedenáctou hodinou dopoledne kolínská posádka ve složení Radek Beránek jako velitel, Milan Kakula, Jaroslav Branda, Jan Kadlec a Václav Buriánek nejprve vyjela na zálohu na stanici Ovčáry a odtud byli poté odvoláni na stanici do Říčan.

„V Kolíně jsme si ještě doplnili věci, přibrali jednoho kolegu a nabrali směr Říčany. Tam jsme dorazili okolo poledne,“ popsal Radek Beránek. V tu chvíli se už dalo tušit, že do boje proti živlu v tržnici Libiš zasáhnou hasiči z Kolína také. A opravdu. V sedmnáct hodin odpoledne už celá kolínská posádka mířila k vietnamské tržnici. Přímo na místo pak za nimi ještě dorazil Jiří Ryšánek s kontejnerem, který se staral o zázemí pro zasahující hasiče.
Jak probíhala samotná jízda v ten den kolabující dopravou? „Z Říčan jsme jeli klasicky na zásah. Problém nebyl. Navíc přímo v Praze už provoz odkláněli policisté. Cestu jsme tedy měli volnou,“ vylíčil velitel posádky.

Přijeli na shromaždiště, kde se teprve dozvěděli, kam mají jet. To, co se na místě dělo, většina ještě nezažila. Obrovské množství hasičské techniky, desítky profesionálních a dobrovolných hasičů to celé pod rouškou stále stoupajícího dýmu.

Kde posádka přibližně zasáhne, se dopředu vědělo. Kolínští hasiči totiž střídali posádku z Říčan. „Přímo jsme se podíleli na dohašovacích a likvidačních pracích. To znamená rozebírání konstrukcí, hašení a hledání skrytých ohnisek. Pohybovali jsme se v části, kde byly napadané stropy. Všude byly kupy oblečení. Na místě jsme se mohli pohybovat pouze v dýchacích přístrojích,“ nastínil Radek Beránek. Nejprve byli čtyři, pak se k nim připojila další dvojice kolegů. Dva si tak mohli vždy alespoň na chvilku odpočinout nebo dofukovali kyslíkové láhve a případně čistili vybavení.

Kvůli omezenému počtu dýchacích přístrojů chodili ve čtyřech. Na samotné místo dohašování pak putovali dlouhou tmavou chodbou. „Na místě šlo zasahovat jen v dýchacích přístrojích. Střídali jsme se po přibližně patnácti až dvaceti minutových intervalech,“ vylíčil velitel kolínské posádky.
Po devíti hodinách tvrdé dřiny přibližně ve čtyři ráno mise kolínské posádky v Praze skončila. Velitel celého zásahu jim sdělil, že jejich služeb už není třeba. Na stanici do Kolína pak dorazili v pátek po šesté hodině ranní.