Už jako dítě měl Zdeněk Hejduk sen, že by chtěl jednou pomáhat lidem. Postupně se tohle přání zúžilo na dvě povolání – policista nebo hasič. Po studiích Střední odborné školy informatiky a spojů v Kolíně si přání splnil a stal se profesionálním hasičem. „Specializoval se na výšky, lidé si ho mohou pamatovat třeba ze Dne záchranářů, kde dělal ukázky prací na vysokozdvižné plošině a také z lávky slaňoval na Kmochův ostrov,“ vzpomíná jeho otec Zdeněk Hejduk starší.

Čtyřiatřicetiletý Kolíňák byl vášnivý slávista, dokonce byl členem kolínské odbočky nejstarší fanouškovské organizace v Česku Odboru přátel Slavie. „Sešívané“ vzpomínky ze svého dětství na něj mám i já. Vyrůstal jsem v sousedství a Zdeněk byl o devět let starší, přesto se nikdy nechoval povýšeně. Vždycky si vytáhl na dvůr své jízdní kolo a jakožto velký slávista si jej stříkal na červenobílo. A já jako sparťan jsem jej popichoval, jaká je to hrůza. Smál se a nedal se. Dohadovali jsme se, já říkal, že je lepší Sparta, on, že Slávie. Bicykl si takhle barvil snad každý rok.

Na to vzpomíná i jeho otec. „Když mu bylo asi deset let, tak si rozebral kolo, my jsme se ho samozřejmě ptali, co dělá. A on si ho nastříkal na slávistické barvy. Od té doby to dělával pravidelně,“ vypráví Zdeněk Hejduk starší.

Podle něj bude každý zápas Slavie poznamenaný nečekanou tragédií. „Hodně dlouho to teď u nás bude při jejích utkáních obrovsky smutné. S manželkou si u každého zápasu psali textovky, ve kterých komentovali dění duelu,“ popisuje otec.

Jenže jen u nabarveného kola to neskončilo. Když bylo Zdeňkovi mladšímu asi šestnáct let, odletěli rodiče na víkend do Londýna a on se rozhodl, že si vymaluje pokoj. „Místo toho, aby si tam tahal holky, tak všechny těžké skříně dal pryč od zdí a vymaloval si stěny červeně a bíle. Stropu vévodila červená slávistická hvězda. Ani nevím, kde se to v něm vzalo, já jsem bohemák,“ prozrazuje Hejduk starší. Mimochodem, barvy asi mladý fanoušek používal kvalitní, hvězda nejde přemalovat dodnes, a to už Zdeněk s rodiči nebydlí dlouho.

close Pietní místo v Ovčárecké ulici, kde zemřel 19. července kolínský hasič Zdeněk Hejduk. info Zdroj: Deník/Michal Bílek zoom_in Pietní místo v Ovčárecké ulici, kde zemřel 19. července kolínský hasič Zdeněk Hejduk.

Velkou vášní Zdeňka Hejduka mladšího byl sport. Aktivně se věnoval fotbalu a atletice, které dal nakonec přednost. Velmi úspěšně reprezentoval kolínský Sokol a je držitelem kolínského historického rekordu v běhu na 3000 metrů překážek, díky čemuž také vybojoval na republikovém mistrovství bronzovou medaili. „Ve fotbale jej dokonce chvíli trénoval i Jindřich Trpišovský. Pak si z časových důvodů vybral atletiku, během středoškolských let trénoval vícefázově,“ komentuje mládí svého syna Hejduk starší.

U fotbalu však Zdeněk Hejduk mladší přeci jen zůstal, na Kutnohorsku začal řídit utkání okresních soutěží. Kolínský okres pískat nechtěl, jelikož by na hřišti potkával až příliš mnoho známých. Dokonce se nyní chystal dělat zkoušky, aby mohl vést i zápasy krajské úrovně. „Vždy vyznával fair-play, zapojil se také do činnosti uskupení F-evoluce, aby bojoval proti nečestným praktikám ve fotbale,“ vzpomněl na Hejduka mladšího jeho první fotbalový trenér René Volf.

Miloval hudbu

Kromě sportu měl Zdeněk odjakživa rád také hudbu. To sdílel se svým otcem. Měli stejný hudební vkus, a tak spolu vyráželi na různé festivaly. „Já sice mám řidičský průkaz, ale neřídím, takže Zděnda vždycky zařídil i odvoz. Nedávno jsme spolu byli na Rock for People, kde mi pomohl postavit stan a moc jsme si to spolu užili,“ říká Hejduk starší.

Ještě před pár dny spolu navštívili i poděbradský festival Barvy léta a pobavili se. Bohužel naposledy.

OFS Kutná Hora organizuje sbírku pro pozůstalé prostřednictvím transparentního účtu 131-1013790237/0100.