„Pořád bylo hezky, hezky a nejednou bum a sníh a zase sníh a další sníh. Krásně to šumělo, když padal, ale když jsem ráno vykoukla, zjistila jsem, že to snad ani neprojdu,“ popisuje. V takových chvílích je potřeba přitápět propan butanem anebo se zachumlat.

„Pak člověku zima není, ale zase nemůžete nic dělat, to si ani nepřišijete knoflík. Ale v Kolíně je obecně dost teplo, dočetla jsem se, že jsme v nejteplejší části České republiky. Když je v noci pod nulou, přes den nad, tak se to dá jakž takž zvládnout. Onehdy byl jen vítr nepříjemný,“ dodává s tím, že jeden z kamarádů pod skalami chodí i ve sněhu v letních botách. „Má bércové vředy, tak si to nechce namáhat v botách,“ vysvětlila.

Ji samotnou poslední dobou trápily virózy jak snad nikdy. A už delší čas. „Nedostavila jsem se kvůli tomu na úřad, druhý den jsem se mailem omlouvala. Ale neuznali mi to. Neměla jsem potvrzení od lékaře. Ale jít pěšky v tom stavu na pohotovost? Nebo jsem měla volat sanitku? Zas takový stav, aby to bylo na záchranku, to nebyl. Takže jsem přišla o dávky hmotné nouze,“ dodává.

A z čeho tedy žije? „Z toho, co najdu. Sem tam si přivydělám nějakou korunu, ale v řádu pár stokorun. Třeba úklidem,“ poznamenává.

Tábořiště bezdomovců u Radimského mlýna v Kolíně v úterý 10. ledna 2023.
Bezdomovci za Radimského mlýnem měli neobvyklou návštěvu. Projel se tam bagr

A přivydělat si i jinak? Tato možnost nás napadá, když paní vzpomíná na chvíli, kdy u mlýna potkala dvě Slovenky. Vzala jsem je k Práchovně, povídala jim o historii Kolína. A moc se jim to líbilo. Proč tedy nezkusit dělat průvodkyni? „Mám na to dokonce kurz, ale nikdy jsem to nedělala oficiálně, jen tak po známých,“ odpovídá s tím, že i v souvislosti s mlýnem ji napadlo, že by si tam někam dala telefonní číslo, kdyby se o něm chtěl někdo něco dozvědět. "Za dobrovolný příspěvek bych něco pověděla. Jen jsem se k tomu ještě nerozhoupala,“ říká.

Atmosféra krajiny pokryté sněhem vyvolává vzpomínky na Vánoce. Jak je strávila? „Byla jsem sama. Ale udělala se mi docela sváteční nálada. A to je to nejdůležitější. I když lidé mají sebehonosnější prostředí a z povinnosti se na sebe tváří mile, sváteční náladu to nenahradí,“ popisuje s tím, že si původně chtěla udělat slunovratový oheň, ale nakonec k tomu nedošlo. „Jsou určité druhy obřadů, které by se měly dělat kolektivně, nebo to alespoň k naší kultuře patří. A když ten kolektiv není… Léčitelé a senzibilové také říkají, kolik zloby a nenávisti se kolem slunovratu a přelomu roku objevilo mezi lidmi,“ posteskla si trochu.

Tábořiště bezdomovců u Radimského mlýna na zálabské straně v Kolíně.
Žena mezi bezdomovci na kolínském Zálabí: Žiju takhle a neměnila bych

A měla vánoční stromeček? „Mám dost živých okolo. Vzala jsem si jen chvojí a na něj dala ozdobičku. Vánoční stromeček, to máte dárky pod mrtvolou, je to umírající strom. I když vím, že je to tradice. Jako vánoční kapr. Být kaprem je nejrychlejší způsob, jak se bez evoluce ihned dostat z rybího do lidského těla,“ říká s nadsázkou a dívá se na přilehlou jeskyni.

„Tam by byly krásné jesličky. Mám nápady, ale potřebovala bych víc lidí, aby se to dalo realizovat. A nemohu vám tu nic předělávat, je to vaše město jako Kolíňáků, já se narodila v Táboře. Ale jesličky by se mi tam líbily. Osvětlit je svíčkou v lampičce, postavy by se daly udělat třeba ze slámy. A kdyby se povedly, mohly by být i na další Vánoce,“ představuje si. A kdyby byl i ten sníh…

V chladném období by se lidem za Radimského mlýnem hodilo teplé oblečení – kamaše, svetry, bundy, teplé ponožky, v lepším případě tmavší barvy. A také jídlo pro psy a pro dvě kočky. „Jednou už jsem dostala pytel granulí. Vloni lidé po článku v Kolínském deníku přinesli oblečení, jednou tu byly i děti z mateřské školky a nechaly tu jídlo,“ zavzpomínala.