„Dlouho jsme o tom jednali, vznikly znalecké posudky, složité to bylo také v tom, že se v tomto případě vyskytl určitý znalecký oříšek,“ předeslal starosta Michael Kašpar.

U domů bylo totiž zapsáno takzvané patrové vlastnictví, tedy pozůstatek z doby židovského dědictví. Znamená to, že celý dům má majitele, ale jedna nebo dvě místnosti z druhé strany se samostatným vchodem patří někomu jinému. „Byl to opravdu ojedinělý případ. Jak nám právníci zjišťovali, takovýchto případů je jen přibližně čtyřicet v celé republice, takže většina právníků se s tím za celý života ani nesetká,“ poznamenal starosta. Oříšek se podařilo vyřešit, město smlouvu odsouhlasilo, takže nyní se čeká už jen na předjednaný podpis smlouvy ze strany vlastníků. Jsou dva stejného příjmení, ale nejsou příbuzní, pouze shoda jmen.

Dům č. p. 124, jehož průčelí je vidět z ulice, sloužil jako rabínský. Žilo v něm několik různých rabínů, jako poslední rabín Richard Feder. Zadní dům sloužil jako židovská radnice a dům pro služebnictvo. V předním domě jsou tři zachovalé rituální lázně - mikve, což je středoevropský unikát zejména v tom, že jsou opravdu dodnes funkční.

Domy nejsou v dobrém stavu, obzvláště zadní dům č. p. 125, který má i propadlou střechu. Budou potřebovat velké investice do rekonstrukcí. V této chvíli na to město peníze nemá, ale bude je shánět z dotací. „Určitě připravíme žádost do Norských fondů, skvěle to splňují, přímo míří na dědictví spojené s menšinami,“ podotkl starosta s tím, že oprava jistě nebude za rok nebo za dva, ale kdyby město nyní domy nekoupilo, propáslo by patrně poslední šanci, aby je ještě někdy získalo. Jsou to dva domy v centru s pozemky za celkem šest milionů korun. Momentálně jsou už několik let prázdné.

„Určitě chceme zprovoznit rabínský dům s mikvemi, v horním patře tohoto domu toho moc cenného není, ale mohou se tam prostory třeba zčásti dle podmínek dotace pronajmout,“ říká starosta s tím, že dům včetně mikví by měl být přístupný veřejnosti, mohla by tam být expozice o rabínech apod. Navíc se objekty vhodně začlení do židovského průvodcovského okruhu.

A co jsou přesně mikve? Jak popsala historička Miroslava Jouzová, která se na židovskou kulturu specializuje, jedná se o rituální lázeň, která sloužila k rituálnímu očištění před začátkem šabatu, u žen před svatbou, po porodu a po menstruaci. Je to zděná nádrž v suterénu či přízemí budovy v okrsku synagogy, na dno se sestupuje po pěti až sedmi schůdcích. Lázeň musí obsahovat čistou přírodní vodu, musí mít přítok a odtok a hloubku, aby umožňovala dospělému člověku se plně ponořit.