Petr Pohořalý se rozhodl stát se veterinářem už na základní škole. „Bavila mě práce se zvířaty a chtěl jsem s nimi profesně souviset. Na střední škole jsem ale nepočítal s tím, že bych šel dál studovat na vysokou. Naopak, chtěl jsem jít do praxe,“ popsal své začátky. „Lákala mě ta práce s hospodářskými zvířaty. V tehdejší době to bylo hlavně o nich, nikoliv o malých zvířatech. Rozhodnutí jít na vysokou přišlo na konci střední školy,“ vyprávěl.

Zlomovým okamžikem pro rozhodnutí pokračovat ve studiu prý přišlo tak, že se rozhodl to vyzkoušet. „Říkal jsem si, že buď to vyjde, nebo ne. A nakonec to šlo,“ pousmál se.

Se studiem na veterinární škole souvisí i praxe. „Zpětně na nic nevzpomínám jako na vyloženě negativní zážitek. Do paměti se mi nejvíc vryla třeba vakcinace jalovic, to je hotové rodeo,“ smál se při vzpomínkách.

Stalo se mu někdy, že nechtěl v této práci dále pokračovat? „Ten moment nepřišel, když nepočítám rostlinnou výrobu. Probírala se výživa zvířat, v rámci toho jsme jako študáci museli absolvovat jarní aktivity mládeže,“ vzpomínal. „Kopání brambor, sklízení jahod a podobně. To k tomu prostě patřilo,“ řekl Petr Pohořalý. „Ani na to nevzpomínám ve zlém, ten kolektiv to stmelilo. Řekl bych, že tohle dneska docela chybí,“ zamyslel se.

Jak vypadala praxe na vysoké škole? „Do praxe jsme se třeba občas nedostali. Při tom počtu studentů nebyl prostor se protlačit třeba na chirurgii nebo nemoci malých zvířat,“ vzpomínal na časy svých studií.

Veterinář Petr Pohořalý krátce před rozhovorem operoval psa. Jaké to je, když se člověk připravuje na operaci? „Teď už nervózní nejsem. Poprvé, to ano. To by potvrdila moje žena, která mě zažila, když jsem začal poprvé operovat,“ vyprávěl. „Dneska si s pokorou vzpomínám na ty začátky, protože v medicíně musí být pokora. A ne jenom v té veterinární,“ řekl vážně. Člověk prý dělá spoustu věcí rutinně, protože to má zažité. „Myslím, že je dobré vzpomenout si na ty začátky a člověka to přibrzdí. Je dobré si uvědomit, že by to neměla být rutina a komplikace mohou nastat,“ vysvětlil.

Před složitější operací člověk nesmí být nepřipraven. „Pokud je to náročnější zákrok, tak si to musím nastudovat. Připomenout si ty věci znovu, to není nikdy na škodu,“ řekl.

Petr Pohořalý se chvilku zabýval myšlenkou, že by se stal lidským lékařem. „Člověk tu veterinu dělá s tím, že se snaží třeba každého pejska zachránit. Ale u lidských lékařů je ta zodpovědnost ještě větší,“ zamyslel se.

Veterinář Petr Pohořalý se domnívá, že se veterinární péče za poslední roky zlepšila. „Lidé se více starají o zvířata, i o ty „voříšky“. Hodně ubylo případů, kdy se ti psi nechali, aby si to vybojovali. A myslím, že to je dobře, protože si zaslouží pomoc každé zvíře,“ uzavřel náš rozhovor.