V kostele probíhá celková rekonstrukce, zajímají se o něj i pracovníci Archeologického ústavu Akademie věd ČR. V minulých dnech pomocí ještě ne docela běžně používané kamery spojené s počítačem nahlíželi do podzemní krypty, naposledy přístupné asi v roce 1937.

„O kryptě se vědělo, ale na druhou stranu v její existenci nikdo moc nevěřil,“ říká vedoucí výzkumu archeolog Jan Frolík. „Hrobka byla vypleněna, nevíme kdy, našli jsme kosterní pozůstatky, zbytky rakví, textilií apod. Klenby i jejich materiál ukazují, že jde o barokní prostory, možná i starší,“ upřesnil.

Vstup do podzemí nebyl v poslední dlažbě podlahy nijak znatelný, pod dlažbou ho uzavírá plochý kámen. Zajímavě je řešená přístupová šachta, její rozměry naznačují, že rakve byly do krypty spouštěny ve svislé poloze.

Některé prameny uvádějí, že původní kostel (pod tím dnešním) je z otonského období, čili z let 980 - 1100. Potvrdily archeologické výzkumy takovou možnost?

„Archeologický výzkum prokázal, že románská část kostela z 12. století je postavena na zbytcích kostela ještě staršího. Kdy byl tento starší kostel postaven, ale zatím nelze určit. Mnohé si slibuji od výzkumu v okolí kostelní věže, který bude možný až po rozebrání lešení, které ji momentálně obklopuje. Zatím to vychází na jaro příštího roku. Kdyby se potvrdilo naznačené datování, byl by to významný objev,“ poodkryl Jan Frolík roušku tajemství.

Ten se podílí na řadě vykopávek na Pražském hradě, v Praze, Čáslavi, Kutné Hoře, Chrudimi, v díky televiznímu filmu populárních Podlažicích. Je nějaký zásadní rozdíl při práci ve velikých lokalitách a v těch drobnějších jako třeba právě v Žabonosích?

„Žádný zásadní rozdíl to není, ale na místech, jako jsou Žabonosy, nebývá takový provoz, takže se lze na archeologickou práci více soustředit. Zájem zejména místních obyvatel vítám (a někteří místní se zastavují docela často), ovšem nelze trávit většinu dne výkladem o tom, co se právě na výzkumu děje. A Žabonosy rozhodně nepovažuji za drobnou lokalitu,“ poznamenal archeolog.

První zmínka o obci je v soupisech papežského desátku z roku 1352. Keltské a pozdější slovanské osídlení blízkého okolí ale ukazují na to, že obec je podstatně starší. Bronzový opaskový řetěz z 3. stol. př. n. l. nalezený na vrchu Vlkanec je dnes ve sbírkách Národního muzea v Praze, hrot kopí údajně nalezený v keltském kostrovém hrobě se nezachoval.

V roce 1893 objevil J. Vaněk nedaleko kostela rozlehlé pohřebiště se stovkou hrobů. Zemřelí byli nezvykle pokládáni hlavou na západ a podle nálezů lze pohřebiště datovat do 10., 11. a především 12. století.

Věž kostela svatého Václava byla v osmnáctém století úkrytem slavného loupežníka Kovaříka. Pocházel od Uhlířských Janovic a po roce 1794 založil loupežnickou tlupu, se kterou operoval v oblasti od Sázavy k Labi. Po prvním zatčení se mu podařilo uprchnout ze Špilberku, vrátit se do rodného kraje, pokračovat v loupežnickém řemesle a v Žabonosích se ukrývat několik měsíců. Po dalším zatčení se mu útěk z kasemat již nepodařil.

A jak Žabonosy přišly ke svému nezvyklému jménu? Podle jedné verze šlo o ves lidí se žabími nosy. Žabí nos si ale asi jen těžko představíme, a tak uvěříme spíše druhé možnosti.

Vesničané podle ní nosili na prodej žáby, kdysi vyhledávanou pochoutku, které v okolních vodních tocích a plochách jistě žily v hojném množství.

Pavel Pávek