„Jsme tomu velice rádi, protože jak rekonstrukce Veigertovského domu v Kolíně, tak dostavba skanzenu v Kouřimi jsou naše klíčová rozvojová témata," řekl ředitel muzea Vladimír Rišlink.

„Těší mě, že se nám uskutečnění tohoto projektu podařilo prosadit. Regionální muzeum novou budovu nutně potřebuje," uvedl náměstek hejtmana Marek Semerád, který podle svých slov prosazoval variantu, kdy se uskutečnění tyto „menší" záměry na úkor pokračování v Buštěhradu. „Právě budova regionálního muzea na Karlově náměstí v Kolíně je jednou z posledních nezrekonstruovanou stavbou na náměstí. Její rekonstrukce tak výrazně přispěje i k celkovému vzhledu kolínského náměstí," dodal s tím, že předpokládané náklady projektu činí 112 milionů korun. Cílem rekonstrukce je vytvořit vyhovující zázemí pro provoz Regionálního muzea v Kolíně a prostor pro uložení nejohroženější části sbírek muzea a jejich prezentaci. Značná část depozitáře je v současné době uložena ve zcela nevyhovujících podmínkách a dochází k jejímu trvalému poškození," dodal Marek Semerád s tím, že pro financování tohoto záměru bude kraj podávat žádost do Regionálního operačního programu Střední Čechy. Stejně je tomu také v případě rozšíření areálu skanzenu v Kouřimi.

Veigertovský dům, tedy dům čp. 8 na Karlově náměstí v Kolíně, je hlavní budova muzea a jeho rekonstrukce z podstatné části vyřeší třicet let trvající epizodu neustálého provizoria, ve kterém muzeum pracuje. Budova byla vyřazena z provozu na začátku 80. let, od té doby je bez využití a chátrá.

Muzeum ji užívalo zhruba od 20. let minulého století, kdy zde sídlilo jedno z tehdy dvou kolínských muzeí. „Ve městě fungovalo Městské muzeum a polosoukromé Literární a umělecké sbírky města Kolína," vysvětluje Vladimír Rišlink. „Obě muzea se sloučila v poválečném období a dala základ dnešního Regionálnímu muzeu v Kolíně. To dál sídlilo v domě na náměstí, který od 19. století z větší části patřil židovské rodině Turnauových. Většina rodiny nepřežila holocaust. Dnes žijí potomci majitelů, kteří vlastní pět osmnáctin objektu," dodává.

„Počátkem 80. let se v domě objevily vážné statické poruchy. Po stavbě kulturního domu vznikly problémy v podloží historického jádra města, celá jižní strana náměstí se začala hroutit. Veigertovský dům patřil k nejvíce poškozeným. Takže objekt musel být vyklizen, uzavřen a začalo se s rekonstrukcí. Jenže jen začalo, dokončena nebyla nikdy, protože po roce 1989 byl vznesen restituční nárok na zmíněnou část nemovitosti," popsal stručně novodobou historii objektu, kterou většina Kolíňáků zná jen jako spící dům s vývěskami muzea. Část se dovnitř chátrajícího objektu po dlouhých letech podívala v rámci Dnů evropského dědictví.

Nyní by se po dlouhých peripetiích mělo konečně s rekonstrukcí pokračovat, či přesněji řečeno ji po mnoha letech znovu zahájit. A také dokončit. V případě financování z Regionálního operačního programu bude třeba, aby bylo hotovo do konce příštího roku. „Je to krátký termín, ale mělo by se to stihnout," soudí Vladimír Rišlink.

Projekt řeší rekonstrukci dochovaného domu i jeho rozšíření ve stopě zaniklého objektu na nádvoří, který byl v 50. letech zbořen. „Podaří-li se projekt uskutečnit, což pevně doufáme, že ano, vyřeší nám to obrovské množství problémů," předesílá Vladimír Rišlink. Jednak ono třicetileté fungování v provizorních prostorách, tj. nejen v Červinkovském domě a Dvořákově muzeu, ale muzeum je lidově řečeno rozstrkané zejména se svými badatelskými pracovišti a depozitárními prostory celkem ve 13 objektech (po vlastním Kolíně po šesti), leckdy v prostorách, pro něž by asi nejpříhodnějším názvem byl kamrlík.

V přízemí historické hlavní budovy chystané k rekonstrukci bude ve vstupní části návštěvnické centrum, zázemí pro návštěvníky i s kavárnou, v zadní části, tedy v novostavbě, pak v přízemí víceúčelový sál. „Ten hodláme využívat na přednášky a kulturní akce a bude i pronajímatelný," plánuje ředitel muzea.

„Pod historickou částí domu jsou velmi zajímavé středověké sklepy, které bychom rádi zpřístupnili veřejnosti, bude tam expozice o historickém a stavebním vývoji domu. Předpokládáme také, že se během rekonstrukce najde množství archeologických nálezů, i ty chceme vystavit. Pod novostavbou by pak měly být depozitáře pro archiválie a unikátní staré tisky. Jde o fondy, které jsou velmi citlivé na klimatické podmínky a samozřejmě bezpečnost. Na to bude navazovat badatelna pro zájemce o sbírkové předměty a veřejně přístupná knihovna," konkretizoval Vladimír Rišlink a připomněl, že muzeum má největší odbornou knihovnu na Kolínsku, i v rámci kraje patří k nejlepším. „Využívá ji řada badatelů, přesto si myslím, že by jich mohlo být víc," soudí.

V prvním patře objektu je v plánu expozice o historii Kolína od středověku do 20. století a své místo by zde měla najít i samostatná expozice k bitvě u Kolína, kterou dosud Kolín kupodivu v reprezentativní podobě nemá. Druhé patro bude obsahovat prostory pro krátkodobé výstavy a přírodovědnou expozici věnující se entomologii, poprvé v historii bude vystavena odpovídajícím způsobem. „Chybět nebudou prostory pro pořádání lektorských programů, jimž jsme se začali intenzívně věnovat a úspěšně se rozvíjí," doplnil Vladimír Rišlink s tím, že podkroví domu vyplní kanceláře muzea a depozitáře přírodovědného oddělení, zkrátka provozní zázemí.

Takřka celá budova je díky výtahu projektována jako bezbariérová, jedinými prostory bez bezbariérového přístupu bude ono podkroví s kancelářemi.

Spolu s rekonstrukcí Veigertovského domu se muzeum chystá také na dostavbu skanzenu v Kouřimi. Je zpracovaná nová architektonická a urbanistická studie, která počítá s doplněním stávajících devíti objektů skanzenu o dalších dvacet, z nichž některé už řadu let leží složené v depozitářích muzea. „Ke znovupostavení je jich toho času připraveno 11. K tomu by bylo potřeba kolem 180 milionů korun. Mezi objekty je totiž například také kostel z Dolních Kralovic, jehož znovupostavení je velmi nákladná záležitost," vysvětluje ředitel muzea. Z krajem uvolněných peněz by se měl v této chvíli podařit rozjezd celé dostavby. „Po dvaceti letech, kdy se v rozvoji areálu nepokračovalo, si to skanzen určitě zaslouží," komentuje Vladimír Rišlink.

Vloni se podařilo přemístit stodolu z Durdic, nyní by měla ze spánku v depozitáři probudit a návštěvníkům začít sloužit roubená usedlost zvaná Šperkovna. Stávala ve Strašicích na Rokycansku a pochází z druhé poloviny 18. století. V muzeu je složena už od konce 70. let. Poměrně rozlehlý objekt v minulosti sloužil mimo jiné jako hospoda.

Právě ta, či chcete-li občerstvení, jež donedávna fungovalo ve statku z Týřovic, nyní v areálu skanzenu chybí. „To si plně uvědomujeme, nicméně ve statku z Týřovic už občerstvení nešlo z hygienického hlediska udržet a navíc objekt, který k tomuto způsobu provozování není uzpůsoben a je velmi cennou památku lidové architektury ze 17. století, tím značně trpěl," vysvětlil ředitel muzea. Nově je na místě hospůdky umístěna expozice venkovské školy. Právě Šperkovna by měla chybějící stylové občerstvení nahradit. „Předpokládáme, že v době pořádání národopisných akcí by právě v ní mělo být občerstvení pro návštěvníky. Šperkovna je už ke svému účelu přizpůsobena a navíc se bude ze značné části jednat o rekonstrukci tohoto objektu," dodal Vladimír Rišlink. Za částku, jež by měla na dostavbu skanzenu putovat, se podle jeho slov možná podaří postavit ještě menší objekt typu špýcharu z Kornatic na Podbrdsku či chalupy z Nové Starosti v Severních Čechách, kterou muzeum získalo před dvěma lety.