Josef Č. Vykoukal

Na vzniku obou těchto spolků měl velký podíl štolmířský učitel Josef Čeněk Vykoukal. Byl vynikající teoretik i praktik, obětavý člověk, včelařící v úlech stojanech s pohyblivým rozběrným dílem. Jeho osvětová práce spočívala hlavně v pořádání pravidelných čtvrtečních přednášek a praktických ukázek včelaření.

Jako místopředseda včelařského sjezdu, který se konal v roce 1869 v Kolíně, přednesl hlavní referát, týkající se zajištění chovu včel v našich zemích. V důsledku jeho pozdějšího vážného onemocnění činnost spolku na nějaký čas upadala, a to až do příchodu další výrazné osobnosti nejen našeho spolku samotného, ale i ostatního včelařského dění v Čechách vůbec.

Josef Kebule

Tou osobou byl Josef Kebule, farář v Přistoupimi, zanícený včelař s hlubokými znalostmi a bystrý pozorovatel přírody. Jako činný spisovatel a redaktor byl dlouholetým předsedou Zemského ústředí včelařských spolků v Čechách, spoluzakladatelem Všeslovanského spolku včelařů (1909), předsedou Všeslovanského spolku včelařů v Moskvě (1912) a předsedou Svazu zemských ústředí včelařských spolků v ČSR v letech 1918 až 1925.

Z historie

Činnost včelařských spolků jako jiných organizací, negativně poznamenaly obě světové války. Například včelaři v té době museli povinně odvádět 2 – 3 kg medu od včelstva, aby získali „příděl“ 7 kg cukru na zazimování.

Po druhé světové válce se spolková činnost postupně oživovala. Ve včelařství se začaly používat jiné technologie a nové hmoty. Současně s tím nastal velký nápor chemických přípravků používaných při pěstování polních kultur. Ty zapříčinily negativní změny prostředí a mnohde způsobily úhyny včel vlivem otrav. V poslední době byly vyvinuty šetrnější herbicidy, které nahradily škodlivé a ty už se nesmějí používat.

Po dobu trvání 140 roků měl českobrodský včelařský spolek mnoho členů dlouhodobých, ale i těch, kteří včelařili jen krátce. V jeho čele se vystřídalo několik obětavých, nezištných činovníků, na které s úctou vzpomínáme. Jak se měnily společenské podmínky, tak zároveň i početní stavy včelstev. Pro malý příklad uvádím: Na Českobrodsku bylo v roce 1869 celkem 831 hlášených včelstev, v roce 1880 to bylo už 1451, dále v 1109 včelstev v roce 1934 a v roce 1958 bylo evidováno 1524 včelstev. Následně v roce 1985 celkem 778 včelstev.

Současnost

Pro úplnost uvedu současný stav českobrodské základní organizace Českého svazu včelařů. Chováme 519 včelstev a členská základna je v počtu 56 včelařů. V posledních letech 21. století je stav včelstev i členů stabilizovaný. Přirozený úbytek včelařů je nahrazován převážně mladými členy, mezi kterými jsou i ženy.

Medné výnosy zaznamenaly výrazný nárůst zvláště v souvislosti s rozsáhlými osevy medodárných monokultur – řepka, slunečnice, hořčice. Pro srovnání – v roce 1909 byl průměrný výtěžek asi 6 kg, v roce 1984 kolem 10 kg a v současnosti mezi 20 – 30 kg medu na včelstvo.
Nebezpečnému parazitárnímu onemocnění včel už po dlouhou dobu čelí chovatelé pravidelným ošetřováním. Kromě vyspělosti včelaře má velký vliv počasí a také možnosti snůšky v okruhu doletu včel.

Soulad s přírodou

Přes veškeré možné výhrady, které vůči včelaření může zejména nepoučený člověk mít, zůstává tato činnost jako jedna z mála tou ušlechtilou, která nejenže přírodu nepoškozuje, ale je s ní v souladu. Med už není tím jediným hlavním produktem chovu včel. Významu nabyla především opylovací činnost planých i kulturně pěstovaných rostlin. Stále více se využívají ostatní produkty včel pro lidské zdraví potřebné. Jsou jimi známý propolis, mateří kašička a též včelí jed, který je účinný proti revmatizmu.

Závěrem si příznivci chovů včel i ekologové přejeme, abychom v tomto ušlechtilém počínání nalezli dost našich následovníků pro zachování rovnováhy v přírodě a udržení kvality životního prostředí pro nás všechny.