„Hlavním cílem není jen zvítězit a získat nějakou cenu, ale cílem triatlonu je příjemně se pobavit v překrásné a čisté přírodě nebo si jen porovnat své sportovní schopnosti s ostatními účastníky triatlonu… Záleží pouze na každém samotném, jak se rozhodne," takové motto dali organizátoři Vlkančického triatlonu do vínku už několika jeho ročníkům a pokaždé se našla velká spousta těch, kteří si vybrali jednoduše oboje. V 15 kategoriích podle věku a pohlaví se letos závodilo urputně, ale zároveň s notnou dávkou příjemné zábavy a také fair play.

Začátky Vlkančického triatlonu sahají do konce 80. let. Začalo to jedou v létě v místní hospůdce. Místní i „lufťáci" (kteří už ovšem jezdí do Vlkančic desítky let, takže jsou vlastně taky takřka místní) si řekli, že začnou dělat něco jiného než klasické dětské dny se skákáním v pytlích. A byl z toho triatlon. U zrodu akce stál například Pražák Ivan Brant, který na chatu do Vlkančic jezdí už neuvěřitelného půl století.

Tradičním účastníkem Vlkančického triatlonu je i přední český kardiochirurg, přednosta kardiocentra IKEMu profesor Jan Pirk. „Máme kousek odtud v Konojedech chatu," vysvětlil.

Jeho konkurentem v kategorii byl i další z mnohaletých účastníků Valerián Sýkora.  Startoval letos už posedmnácté a do Vlkančic dorazil z Mladé Boleslavi. Na kole. „V padesáti po pěti pivech jsem tu vyhrál," smál se při vzpomínce na triatlon přesně před deseti lety. „Tohle je jeden z nejhezčích triatlonů vůbec. Je to krátká vzdálenost, dřív se dělaly jen ty dlouhé, to je o zdraví. Tenhle doporučuju každému. A to prostředí. Podívejte se kolem sebe. To je úplně úchvatné," říká Valerián Sýkora, který je už řadu let v invalidním důchodu po těžkém úrazu. „Pád do padesátimetrové propasti, fraktura páteře, čtvrtý a devátý obratel, tři neděle v bezvědomí. To se mi stalo v roce 1984, měl jsem tři malé děti. Trvalo dva a půl roku, než jsem se dal dohromady. Jak jsem se probudil z bezvědomí, začal jsem cvičit a od té doby znám jen sport," popsal.