Když se na Kolínsku či Kutnohorsku řekne PTP, automaticky k tomu patří jméno Vladislav Souček. Dvaaosmdesátiletý, neobvykle vitální muž, s přehledem zvládající práci s počítačem, předseda kolínsko – kutnohorského klubu PTP. Nyní je jedním z nominovaných na udělení výroční ceny Osobnost roku města Kolína.
„Takový dědky by tam ani neměli dávat,“ směje se při otázce na svou nominaci.

„Ale potěšilo mě to, to zas ano, každého taková věc potěší,“ říká Vladislav Souček, který na výborové schůzi poděkoval všem členům s tím, že díky jim všem se mu této cti dostalo.

Kdo ho navrhl, netuší. „Jestli někdo z radnice, nebo ze spolkové rady, nebo od nás…“ přemítá a zároveň skromně říká, že ale tedy vlastně neví, jestli je za co ho nominovat. Ačkoli pro klub PTP pracuje už přes 20 let.
Vladislav Souček, jako pétépák kdysi nahnaný fárat do dolů, je člověk s obdivuhodným nadhledem a schopností brát život se vším, co přináší. A s vtipem i ve chvílích, kdy to mnozí už nedokáží. Ale ono to se špetkou vtipu jde vždycky o trochu líp… I ta chůze. „Chodím tanečním krokem. Přísunem,“ směje se Vladislav Souček. „To ne že by se mi to tak líbilo, ale ta noha už se tolik neohýbá,“ vysvětluje.

Je stále aktivní. Potkáte ho na radnici, na vojenské správě, na poště, jak rozesílá pozvánky, na úřadě, jak dojednává pronájem prostor pro akci, kterou organizuje… Společensky oblečen, hladce vyholen…   „Musíme být aktivní. Jsme poslední žijící pamětníci doby, která už nikdy nechceme, aby se opakovala,“ říká o dobách socialismu, kdy stejně jako stovky dalších mladých lidí přišel kvůli zrůdnosti režimu o nejkrásnější roky života.

Ale nezahořkl na všechno a všechny. Usmívá se, vtipkuje a užívá si života. Na jaře a v létě kytkaří, v zimě vyřezává loutky. „Teď už za oknem tahám očima z hlíny na sedmdesát kytiček,“ usmívá se.  A až se začnou dny zase zkracovat, pustí se do dalších loutek. Už jich má kolem čtyřiceti.

„Nevěděl jsem, že mi to půjde, přišel jsem na to až v penzi. Poprosil jsem kamarády, že bych potřeboval trochu lipového dřeva, a ti mě zavezli, že bych z toho postavil srub,“ pokračuje opět ve veselé notě. A loutky z rukou Vladislava Součka nejsou nějací mrňouskové. Jsou to loutky velké 70 centimetrů, pohyblivé. Teď naposledy vyřezal synovi na chalupu na hory více než metrového Krakonoše. Vyřezává i betlémy nebo třeba šachové figurky.

A co ho trápí v Kolíně? Mělo by se něco udělat s vodárnou a kostelem Všech svatých.