Gočárova unikátní vila v Libodřicích

Libodřice/ Josef Gočár byl snad nejvýznamnějším představitelem českého kubismu, směru, který byl výrazným hlavně v architektuře. Mimo něj se prosadili hlavně architekti Janák a Chochola, stejně jako on se věnující i tvorbě užitého umění, nahrazujícího pravoúhlé formy moderny lomenými šikmými tvary připomínajícími krystal a jeho jednotlivé fasety. V českém prostředí kubismus v architektuře unikátně navázal na gotickou a barokní tvorbu, v souladu s historickým prostředím starší městské zástavby.

Josef Gočár se narodil 13. března 1880 v Semíně nedaleko Přelouče a po absolvování vyšší průmyslové školy se stává na Umělecko průmyslové škole v Praze žákem Josefa Kotěry. Brzy je mezi členy Spolku výtvarných umělců Mánes, hned v roce 1905 vstupuje do Spolku za starou Prahu. Jako architekt se výrazně prosazuje již v prvním desetiletí 20. století - v roce 1909 dokončuje svůj nerealizovaný návrh na dostavbu pražské Staroměstské radnice, o dva roky později je pak podle jeho návrhu postaven v pražské Celetné ulici kubistický dům U Černé Matky Boží, ve stejném duchu je pak vystavěn i další Gočárův návrh, lázeňský dům v Bohdanči. V roce 1924 se stává profesorem pražské Akademie výtvarných umění a později i jejím rektorem.

Časem se Josef Gočár začíná přiklánět k funkcionalismu a konstruktivismu, významnými ukázkami tohoto období jsou vilová čtvrť v Praze na Babě či palác Fénix na pražském Václavském náměstí. Velice výrazně se ve dvacátých letech zapisuje do výstavby města Hradec Králové. Kromě realizace mnoha staveb v roce 1928 dokončuje regulační plán města, je autorem tamní koželužské školy, státního gymnázia, obecné a měšťanské školy, mateřské školy nebo ředitelství státních drah. Josef Gočár je i projektantem mnoha staveb církevních, nejznámějšími patrně jsou kostel svatého Václava v Praze a Ambrožův sbor v Hradci Králové.

Gočár se stal autorem více než tří set uskutečněných projektů, ještě za svého života získává mnoho domácích i zahraničních ocenění. V roce 1925 je mu za návrh československého pavilonu udělena Velká cena na výstavě dekorativního umění v Paříži, v roce 1926 pak získává řád francouzské Čestné legie, o rok později se stává členem České akademie věd a umění, je i členem londýnského Královského ústavu britských architektů.

Méně známé je, že ještě za Rakousko-Uherska vytvořil jedinou venkovskou vilu. Najdeme ji v Polabí nedaleko Kolína – v Libodřicích. Projekt sídla rodiny Adolfa Bauera vznikl pravděpodobně v roce 1912 a je zajímavý hlavně tím, že neomezuje prvky kubismu jen na hvězdicovité orámování oken, ale celkový objem domu řeší ryze kubisticky. Prostorové řešení interiérů již pojal tvůrce tradiční formou, do dnešních dnů se zachoval krb, schodiště, vestavěná skříň, knihovna, koupelna, prádelna a technicky zajímavý kotel středního topení. Při opravách vily se podařilo objevit zbytky originálních tapet a podle nich vznikly repliky dnes umístěné na původních místech.

Po roce 1938 byl dům jako židovský majetek zabaven a po válce ho užíval Místní národní výbor. Po pádu komunismu významnou stavbu koupila Nadace českého kubizmu, provedla jeho celkovou rekonstrukci, obnovila parkovou úpravu okolo vily a zachránila řadu vzácných dřevin.

Objekt, který jistě stojí za návštěvu, nenabízí jen prohlídku pozoruhodného interiéru, ale i galerii kubistického designu, informační místo MAS Podlipansko a muzeum architekta Josefa Gočára, umělce, který o své práci nikdy příliš nepsal ani nemluvil, protože věřil tomu, že „kdo mnoho mluví, málo cítí“. V současné době jsou ale interiéry nepřístupné, probíhá druhá etapa oprav.

Josef Gočár umírá 10. září roku 1945 v Jičíně, jeho ostatky jsou uloženy na pražském vyšehradském Slavíně.

Pavel Pávek