Holobrádci u Kolína

Z Vítězova vede na vrchol kopce úvozová cesta, ze začátku obklopená vzrostlými třešněmi, měnící se časem v polní. Možná stejnou trasou se na své stanoviště 18. června 1757 ubíral i pruský král Fridrich II, vrchní velitel armády, která se za pár okamžiků utká s přesilou vojáků Marie Terezie pod velením polního maršála Dauna. Cesta není strmá, vede po ní i cyklotrasa, k odpočinku nabízí několik laviček. Romantické duše ale spíše přilákají jezírka v zatopených lomech, na březích mohou s trochou fantazie vyhlížet skupinku vojáků připravenou k boji. Občas jí skutečně potkají, to když při výročí bitvy kluby vojenské historie pořádají vzpomínkovou akci, jako například o víkendu 20. a 21. června.

Na nejvyšším bodě kopce pojmenovaného po pruském králi objevíme vysoký kamenný jehlan připomínající jednu z relativně úspěšných bitev svedené rakousko-uherskými armádami. V polovině osmnáctého století přišla monarchie o Slezsko a připravovala válečné tažení, kterým by se území opět zmocnila. Marie Terezie se snažila získat spojence, a tak vznikla koalice s Ruskem, Saskem, Švédskem a většinou německých států. Fridrich však „překvapivě“ nečekal na spojenecký útok, obsadil Sasko, v září 1756 vnikl do Čech a u Lovosic porazil rakouskou armádu maršála Browna.

Na jaře vnikl Fridrich znovu do Čech a 6. května 1757 porazil Habsburky v bitvě u Prahy, kterou poté obklíčil. Situace začala být kritická a císařovna povolala z Moravy rezervní armádu maršála Dauna, aby osvobodila obklíčenou Prahu. Na to ovšem Fridrich nečekal a vyrazil s částí svojí armády naproti Daunovi s úmyslem zastavit ho a svést s ním rozhodující bitvu. Obě armády se setkaly na bojišti u Kolína, boje probíhaly až do deváté hodiny večerní a výsledek byl dlouho nejistý.

Večer však přišel čas na hrdinský čin do dnešních dní známého de Ligneova jezdeckého pluku. Tvořili ho samí mladí nezkušení rekruti, kterým se říkalo Holobrádci. Přes původní obavy velitelů si jednotka vedla tak statečně, že získala čas pro přesun klíčových pěších posil na bojiště a navíc svým hrdinstvím strhla ostatní jezdectvo, které začalo decimovat pruské vojáky.

V osm hodin večer si Fridrich uvědomil, že je bitva ztracená, a tak zavelel k ústupu. Celistvost rakousko-uherské monarchie byla zachráněna.
Památník padlých Prusů na Bedřichově nechal roku 1841 postavit majitel kolínského panství Václav Veith. Původně šlo jen o kamenný obelisk časem doplněný o desku s připomínkou válečného konfliktu. Ta se měnila podle střídavé politické situace, dnešní, snad již definitivní verze je z roku 2005 a pochází z ateliéru sochaře Smrkovského. Okolí památníku bylo za pomoci financí z Evropské unie upraveno. Je od něho výhled na protilehlý vršek u Křečhoře s pomníkem padlých vojáků Rakousko-Uherska, kteří svými životy zachránili monarchii před velice pravděpodobným koncem.

Pavel Pávek