Byla jste zvolena nejkrásnější dívkou Kolínska. Jaké to je?
Samozřejmě to je úžasný pocit. Jsem strašně ráda.

Co to pro vás přineslo nového v těchto pár dnech?
Nového? Zatím nic moc.

Otáčejí se za vámi muži na ulici a říkají si něco ve smyslu: „Tohle je naše nová Miss“?
Tohle jsem zatím nezaregistrovala. Možná to přijde, možná ne, netuším.

Říkala jste dopředu svému okolí, že do soutěže jdete, prosila jste je, aby drželi palce?
Moc jsem to nedávala vědět. Známí věděli, ale moc jsem to vědět nedávala. Bylo to docela pod pokličkou.

Proč?
Nechávala jsem to na nich. Říkala jsem si, že když budou chtít, tak mi hlas pošlou, že jim třeba na mně záleží. Určitě jsem jim to nedávala rozkazem, aby mi posílali hlasy, to ne.

Co doma? Jak vás podporovala v této soutěži rodina?
Máti mi navrhla, abych se přihlásila. Prý to zkusit můžu, protože za to nic nedám a získám nějaké zkušenosti. Táta mi taky řekl, ať to zkusím. Hodně mě podporovali, chci jim za to poděkovat.

Jaké byly reakce okolí, když byla známá finální desítka?
Okolí nereagovalo moc dobře, už jenom z těch letáků na Miss Sympatie. Slyšela jsem, že nevypadáme dobře, co se to tam přihlásilo, že máme vysoké sebevědomí. Zase jsem si ale říkala, že se přihlásit mohl každý. Kdo to neudělal, tak to je jeho problém. Bylo mi to tak nějak jedno. Samozřejmě, že to ale nebylo příjemné.

Setkala jste se třeba s nevraživostí ze strany spolužaček, když jste byla vybrána do finále?
O ničem špatném nevím. Říkaly, že mi drží palce, gratulovaly k výhře. Na esemesky jsem ani nestíhala odepisovat.

Jak probíhala příprava na soutěž?
Opravdu jsem na tom „makaly“ už dva měsíce dopředu. Každý týden jsme nacvičovaly choreografii, chůzi a dostávaly lekce etikety.

Jak jste trénovaly chůzi?
Paní Šubotníková nás učila, jak se máme narovnat, jak se správně postavit. Takové ty rady jako pravá noha dopředu, potom tu chůzi ze začátku přehánět, dávat nohu před nohu… jinak to bylo na nás.

Jaká byla ze všech disciplín úplně nejsložitější na přípravu?
Nejsložitější byla ta úvodní choreografie, tu jsme nacvičovaly hodně, než jsme to daly dohromady. Já jsem se osobně připravovala akorát na volnou disciplínu, na tu jsem trénovala. Předvedla jsem tanec s hůlkou. Je ale pravda, že jsem se trochu bála. Při nácvicích mi párkrát spadla hůlka, protože už netrénuji čtyři roky ve skupině. Ale stát se to může každému. Musela bych nejspíš zaimprovizovat a přidat nějaký prvek (směje se).

Jaký je rozdíl mezi tanečnici s hůlkou a mažoretkou?
Já beru mažoretku jako takovou tu klasickou mažoretku v kostýmku s hůlkou. Moje vystoupení bylo tanečnější, měla jsem tam i prvky bez hůlky. Třeba hvězdu.

Dala se hvězda předvést dobře, pod stresem a před tolika diváky?
Jsem zvyklá vystupovat před lidmi. Chodila jsem na mažoretky, takže mi to ani nepřišlo. Několikrát jsme vystupovali i v divadle.

Co všechno bylo na soutěži příjemné?
Určitě zkoušení šatů. Mohly jsme si vybrat, co jsme chtěly. Dále líčení, česání… Také módní přehlídka ve Vodním světě, byla to skvělá zkušenost. Ráda vzpomínám na tu podporu z hlediště. Seděli tam kamarádi, rodiče, známí. Byl to úžasný pocit.

A naopak, co bylo nepříjemného?
Trochu mě mrzí komentáře typu, že soutěž je podplacená a podobně. Docela drsné bylo i to, že vyhrály dcery známých otců. Ale říkám si, že se s tím musí počítat, že něco takového po soutěži přijde.

Jak jste prožívala přehlídku ve Vodním světě?
Bála jsem se, abych třeba neuklouzla, bylo tam všude mokro (směje se). Byl to ale příjemný pocit, byli tam ti známí a rodina, podporovali mě.

Kdo vybíral šaty na přehlídku nebo finále? Mohla jste vy?
Vybírala jsem si já podle toho, co mi padlo do oka, co mi dobře sedělo. Nebo jsme si radily navzájem s finalistkami.

Jaké pocity vás doprovázely na finálovém večeru?
Popravdě jsem moc nebyla nervózní, sama to nechápu. Ze začátku tedy trochu ano, hlavně na nástupu, když jsem viděla tu spoustu lidí. Nebyla jsem si jistá, jak zapůsobím na porotu.

Jak moc byly připravené otázky od moderátora?
Téměř celé to byla improvizace. Sice jsme tušily, jaké by asi mohly být otázky, ale konkrétně jsme to nevěděly.

Jaká byla promenáda v plavkách?
Promenáda mi problémy nedělala. Přišlo mi to celkem normální, jako bychom šly v plavkách na koupaliště. Vyzkoušely jsme si ji ale už na přehlídce, takže to nebylo nic hrozného.

Budete pokračovat v modelingu?
To právě ještě netuším. Pokud budou nějaké nabídky, přijmu je podle toho, jaké budou.

Co přijmete a co ne?
Dělat hostesku, něco předvést nebo dělat v reklamu agentuře… to určitě ano. Ale focení, to by záleželo, jaké. Výstřední nebo odvážné bych odmítla. Nejsem tohohle zastánce.

Ani závratná výše honoráře by nezměnila váš názor?
Určitě ne. Jsem v tomhle směru docela stydlivá, takže bych do toho nešla.

Jaké bylo oslavování vítězství?
Šli jsme oslavovat se známými do Starých lázní. Některé dívky se na mě nedívaly moc přívětivě. Muži ale reagovali většinou pozitivně, zvali na drink. Bylo jich docela dost.

Přijala jste?
Kdybych měla přijmout ode všech, tak tedy nevím, jak bych dopadla (směje se). Od někoho ale ano.

Do kolika jste oslavovala?
Odešli jsme kolem třetí ráno po takovém incidentu.

Co se stalo?
Bavili jsme se v hloučku s kamarádkami a Monikou Fadrhoncovou (první vicemiss – pozn. red.), když se na nás vrhla nějaká slečna. Přišla a strhla mi korunku. Nejdříve jsem si říkala, že nějak z legrace nebo se chce podívat, ale došlo mi, že to tak nebylo. Korunku jsem ubránila. Ale nebylo to vůbec příjemné.

Co máte dále v plánu ve svém životě?
Určitě udělat maturitu, to je moje první priorita. Chci studovat vysokou školu, zabývat se logopedií. To by mě určitě bavilo, pracovat s dětmi, co trpí poruchami komunikace.

Proč zrovna tohle?
Probírali jsme to ve škole a nějak mě ten obor zaujal. Chtěla bych se naučit znakovou řeč a pomáhat takovým dětem.