„Věk mezi 11. a 15. rokem je dobou zátěží a bouří v organizmu, dobou krizí, zkoušek, nejistot. Dítě si uvědomuje svou jedinečnost, snaží se z toho vyvodit společenské důsledky. Postupně vrcholí vývoj inteligence, jež je však pod vládou velmi nevyspělé a nevyzrálé osobnosti,“ říká Petr Steklý, ředitel o.s. Prostor Kolín. “Do tohoto rozkolísaného a citlivého období přichází změna pro mladého člověka zásadní. Přestup na jinou školu, dojíždění do cizího města, noví lidé, nové nároky. Rázem ztrácí jistotu, kterou dosud měl v zaběhnutém školním režimu, v tradičních formách školního zkoušení, v dosavadních spolužácích a celém prostředí své třídy. Pocity úzkosti a nejistoty mohou, jako jeden z faktorů, přispět ke vzniku patologických jevů nebo neurotických symptomů s vegetativními poruchami,“ dodává.
Škola není jen prostředí k nabývání vědomosti, ale je to místo sociálních kontaktů. Vytvářejí se vztahy k profesorům, dochází k formování vztahů s vrstevníky. Vznikají různé skupinky, většinou podle druhotných znaků a zaběhlých stereotypů. Více se už také projevují vlivy sociálního prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Ve slabých sociálních poměrech dítě nemá tolik podnětů k rozvoji a snadno se stane, zejména u učitelů, že se na základě jazykového kódu chytrý žák dostane do nižšího hodnocení třídy. To vše může negativně ovlivnit budoucnost dítěte.
Jak z toho ven? Novinkou posledních let jsou adaptační kurzy. Adaptační kurzy, neboli „adapťáky“, pomáhají najít své místo v kolektivu, snáze se adaptovat v novém prostředí, ulehčit vytváření nových vztahů, a předcházet tak patologickým jevům. Většinou se takový adaptační kurz uskutečňuje formou výjezdu. Avšak ne každý výjezd třídy lze považovat za adaptační kurz.
Tomáš Žák, odborný ředitel o.s. Prostor, vysvětluje smysl adaptačních kurzů: „Smyslem pobytu je přizpůsobení se na novou školu, učitele a nároky, které přináší tvorba nového kolektivu. Měl by to být strukturovaný a cíleně strávený čas s jasnými pravidly na straně studentů i učitelů vedoucí k seznámení se s lidmi v nově uměle vytvořené skupině. Mělo by dojít také k vzájemnému poznávání, ale i sebepoznání toho, jak mohu v novém prostředí fungovat tak, aby to bylo příjemné. Cílem je zmírnit napětí a předejít negativnímu vymezování se jednotlivců či podskupin třídy proti svým spolužákům či učitelům, které toto vzájemné koexistování přináší.“
Z toho jasně vyplývá nutnost vhodného personálního zajištění. „Adaptační kurzy pořádáme v rámci programu primární prevence. Připravují je a vedou kvalifikovaní pracovníci s odborným vyšším či vysokoškolským vzděláním a odbornou poradenskou praxí,“ dodává Tomáš Žák.
Takováto akce není jistě možná bez odpovídajícího finančního zabezpečení. Kdo ji podporuje, kolik vlastně stojí školu a žáka? A jaký je o akci zájem?
„Největší zájem je z osvícených škol, kde si pedagogický sbor uvědomuje, že čas věnovaný na souhru a poznání se v kolektivu se několikanásobně vrátí na rychlosti práce a kázni. Škola si u nás adaptační kurz objednává a vzájemně ladíme jeho konkrétní profil, dle typu školy, jejich možností i stáří kolektivu. Cena kurzu se pohybuje od 10 do 20 tisíc korun dle délky. Tyto prostředky kryjí cca 40% celkových nákladů. Ostatní získáváme formou dotací z MŠMT, Středočeského kraje a nadací na podporu vzdělávání. Na systémové financování se však ještě čeká,“ vysvělil Petr Steklý.

Jana Burešová