Provdala jste se do Řecka. Jaké byly vaše první dojmy?
Manžel musel po studiu archeologie nastoupit v Řecku povinnou základní vojenskou službu. Tehdy musel sloužit ještě dva roky. Šla jsem s ním a měla dojem, že práci v archeologii tam seženu snadno. Reference z Národního muzea, kde jsem předtím pracovala, se hodně cenily. Ale ne v Řecku, to jsem se velmi spletla.

Kam přesně jste se nastěhovala?
Na ostrov Kréta do městečka Agios Nikolaos, odkud pochází můj manžel. Je velké asi jako Nymburk, ale je kapku blíž k moři.

Líbí se vám tam?
Moc. Jsou tam staré usedlé rodiny jako v Nymburce. Všichni se mezi sebou znají a má to všechny výhody a nevýhody malého města.

Jak jste tam tedy začínala?
Nejdřív jsem nebyla moc spokojená. Začínala jsem v turistickém ruchu, manžel prodával škodovky. Pracovala jsem i s ním, ale pořád jsem sledovala, kde nechal tesař díru, abych se mohla vrátit k archeologii. Obchod manžela šel velmi dobře a já jsem se tam tak trochu uvěznila.

Nedělala vám problémy řečtina?
Když jsem přišla na Krétu, uměla jsem jen turisticky. Jinak nemám problém s jazyky. Rychle jsem se zorientovala i díky tomu, že manžel musel na vojnu. Protože studoval v Čechách, mluvili jsme spolu zatím pouze česky. Situace mě donutila rychle to dohnat.

Jak se váš profesní růst vyvíjel?
Začala jsem psát. Do šuplíku jsem psala básničky a prózy. Zatím většinou v češtině. Manžel zavřel obchod a tak jsem si říkala, že napnu všechny svoje snahy. Buď se vrátím do archeologie, nebo začnu intenzivněji psát.

Už tehdy vás napadlo překládat?
Ano. Málokdo má totiž trpělivost nad tím textem sedět. Nakonec jsem dostala místo spolupracovníka amerického archeologického institutu. Začaly mi vycházet první knížky i první překlady.

Co například?
Přeložila jsem do řečtiny Bajky Karla Čapka. Jsou blízké řeckému způsobu myšlení a vyjadřování. Pak jsem vydávala autorské knížky. Nejdříve v roce 2004 historickou knížku o moderní historii Kypru.

Zajímavé na tom je, že překládá Češka.
Člověk by očekával, že překladu se ujme rodilý Řek. Mně se ale psychicky lépe překládá do řečtiny, protože znám české prostředí a udržím náladu knížky. A také vím, co je potřeba více vysvětlit.

Jak se překládá poetický Hrabal?
Na překlad obecně je spousta názorů. Někdo tvrdí, že by se mělo překládat slovo od slova, že jedině tak přiblížíte spisovatele. Někdo je pro volný překlad, jakoby udělat z Hrabala Řeka. Někdo je pro volné převyprávění. Neexistuje univerzální recept.

K jaké metodě jste se přiklonila vy?
Musí se přistupovat k překladu velmi citlivě a někdy třeba otrocky přeložit slovo od slova. Pokud jde o rychlý dialog, je potřeba to napsat výrazivy, která jsou Řekům blízká. Někde je zase víc vysvětlivek.

Co výrazy strýce Pepina?
To byl vážně největší oříšek. Pepin nemluví dialektem, on má ze všeho něco, používá vlastní výrazy. Tam, kde měl vlastní výraz, vymysleli jsme mu nějaký řecký ekvivalent. Ale uznejte: Švagrová, co to plantáte za zmatek, to se opravdu překládá špatně. (smích)

Co ještě v Řecku z českého prostředí vůbec neznají?
Neznají jako tady třeba zabíjačku. Neexistují tu pivovary. Dalo mi práci, jak přeložit slova sládek, ležák, nebo černé pivo. Jak jim vysvětlit pojem řezané pivo. Tam, kde má být jedno slovo, aby se neobjevil odstavec technologie výroby piva. (smích).

Jaké knihy jste ještě přeložila?
Dětskou knihu Čeňkové děti dokonce ze slovenštiny. Tam se chlapec učí na ševce. Chodila jsem do jedné malé vesničky k ševci a chtěla pojmenovat všechny nástroje, které používá. Nutila jsem ho, ať si vzpomene. Ještě jsem přeložila Drdovu Němou barikádu. Teď překládám Českou duši od Alexeje Pludka.

A co vaše autorská tvorba?
Vyšla mi knížka pohádek Pohádky pro všední den a malá básnická sbírka z přetlaku Ráj Labyrintu. Pak mám v tisku jednu německou knížku o archeologii. Zrovna píšu román o třicetileté válce v Nymburce. Zasadila jsem ho do místa poblíž náměstí, kde archeologický výzkum odhalil sladovnu a pece. Ty jsou na území středověkého města a existuje o nich dost písemných pramenů. Dům vzal za své v průběhu té války. Jednou z hlavních dvou postav je člověk, který se zabývá výrobou sladu a klasický zemědělec. Oba provedu válkou až do roku 1680 do období selských bouří v Čechách. Píšu to řecky, ale uvažuji i o české verzi.

Jak jste našla nakladatele?
Měla jsem štěstí na svou korektorku, ta dělá totiž edice velkým nakladatelstvím. Seděla se mnou a velice přísně a nesmlouvavě se mnou probírala text. Knížku jsme bedlivě rentgenovali. Hrabalovy Postřižiny se jmenují v řečtině Nulové vzdálenosti.

Nulové vzdálenosti je uplně první překlad Hrabala v Řecku?
Není, knihy Automat Svět a Něžný barbar se dočkaly překladu z angličtiny na začátku 90. let. Jinak neexistuje moc překladatelů z češtiny do řečtiny. Toto je nový nástup Hrabala na řecký trh.

Mají Řekové povědomí o Hrabalovi?
Filmoví diváci si vzpomenou na film Ostře sledované vlaky, který dostal Oscara a který tu vyšel i knižně. V loňském roce tu promítali také Anglického krále.

Jak vypadal samotný křest knihy Postřižiny?
Prezentace knihy se konala v říjnu v aténském knihkupectví János, což je indikátor knižního klubu v Řecku. Jsme na trhu od 10. října a za první tři dny se prodalo tisíc knížek. V přízemí je klasické knihkupectví a v patře místnost, která slouží jako kavárna, koncertní a výstavní sál. Tam se promítal vůbec poprvé film Postřižiny a stěny zdobila výstava o Hrabalovi. Do Jánose se přišlo podívat odhadem 200 lidí. Je ale pravda, že tam mají každý den nějakou akci. Česká ambasáda zajistila i české pivo, což bylo naprosto stylové.

Postřižiny se promítaly poprvé. Jak uspěly?
Trochu jsem se toho bála, přeci jenom Řekové reagují spíše na situační než slovní humor. Ale nakonec se mlátili smíchy od začátku do konce, což mě velice potěšilo.

Pokud vím, knížka se křtila ještě jinde?
Ano, představili jsme ji ve městě, kde bydlím a byla bych ráda, kdyby se tato spolupráce stala začátkem spolupráce mezi oběma městečky. Výstavu jsme měli v městské galerii, knížku jsme představovali v kině, pak jsme opět promítali.

V jakém nákladu knížka vyšla?
Zatím jsme na pěti tisících a vypadá to, že bude i větší. Paní nakladatelka je spokojená, knížka mizí z pultů rychle. Nakladatelství se jmenuje Gema a chce začít vydávat českou literaturu. Dohodli jsme se, že každý rok vydáme jednu českou knížku, která bude mít podobnou formu, tedy bílou obálku s minimalistickou kresbou.

Setkala jste se s Hrabalem osobně?
Osobně ne. Gymnázium pořádalo tradiční pochod Nymburský meridián. Cesta vedla z Nymburka do Hradištka, pak do Kerska. Jako indiánští stopaři jsme se plížili podél Hrabalovy vily, jestli ho někde neuvidíme a několikrát jsme ho takto viděli. Také jsem ho viděla v muzeu, ale nikdy jsem s ním nemluvila. Prarodiče mají o Hrabalovi spoustu historek, moje babička je Nymburačka a hrála v Hálku. Paní Hrabalovou dobře znala.

Traduje se v rodině nějaká příhoda?
Moji prarodiče měli obchod se zeleninou, madam Hrabalová tam chodila nakupovat a vždycky říkala: Paní Brožová, já nevím jak je to možný, že ten náš Bogan píše takový blbosti a lidem se to tak strašně líbí. Takto dobře ho podporovala.

Jak často jezdíte do Nymburka?
Jezdím k rodičům na Vánoce a zůstanu měsíc až dva. Vždycky, když jsem tady, vrátí se mi vzpomínky hlavně ze střední školy, kdy jsme po okolí řádili dost nevázaně.

Jako například?
Strašně nás přitahovala řeka. Jednou jsme si nafoukli člun a plavili jsme se po Labi a najednou se před námi objevila dlouhá nákladní loď, která vozila uhlí do Chvaletic. Začali jsme pádlovat jako šílenci a nemohli se hnout z místa. Naší drbárnou se staly konstrukční koše pod železničním mostem. Tam jsme seděli a vesele řešili své problémy. Jednou jsme se rozhodli, že tam přespíme. Vzali jsme si spacáky, doma řekli, že budeme spát u toho druhého. Rozbalili jsme si tam spací pytle, podávali si flašku s vínem do doby, než projel první vlak. Ohlušující hřmot nás vyhnal pryč. Tak jsme se přestěhovali právě směrem na Hradištko mezi labskými rameny.

Existují takoví pábitelé, o kterých psal Hrabal, i v městečku Agios Nikolaos?
Určitě existují, ale je jich málo. Možná si Hrabal sám u některých postav něco přimyslel. Do svých knížek si podle mě vybral i jiný vzor rodičů. Paní Hrabalová byla opravdová dáma. Babička říkala, že jí neřekli jinak než madam Hrabalová. Těžko si představit, že leze někam na komín. Nedá se to všechno brát jako historický pramen, je to literatura.

Nechybí vám v Řecku někdy pravá čeká kuchyně?
Mně opravdu ne, vyhovuje mi zdejší strava, lehčí saláty. Ale můj manžel se v Čechách na studiích zkazil. Pije pivo, má rád pálivý guláš a svíčkovou. Mým oblíbeným jídlem jsou šunkofleky od maminky.