„Inspirovaly mě mé oblíbené pohádky, jako je Alenka v říši divů, kde se objevují prapodivné postavičky plné barev a kouzel. Je pro nás důležité najít v každém divákovi kousek dítěte a probudit v něm zvědavost a posunout jejich i naši fantazii zas o kousek dál," říká Eliška Sochůrková. „V dnešní době děti rychle dospívají, nemají čas věřit na skřítky nebo víly a přitom ztrácejí své dětství. Přála bych si, abychom svými kostýmy, rekvizitami a hudbou přiměli diváky umět si hrát, aby měli pocit, že se ocitli v kouzelné říši divů a snů. A v tom všem nám pomáhá plno úžasných lidí. Tímto bychom jim chtěli také poděkovat. Martin Holcman nám pomáhá pouštět hudbu. Dá se říci, že je to náš dvorní technik, zvukař, osvětlovač a zároveň vynikající fotograf," dodává.

Když se připravuje nějaká akce či slavnost, člověk si většinou pamatuje jen plno dřiny: připravování, shánění, vyrábění rekvizit a pomůcek. To vše se děje jen kvůli malé párhodinové chvilce, kdy si členové Poprávu vezmou na sebe kostým a daná postava ožije před diváky. „Někdy je to doprovázeno trémou nebo vysokým adrenalinem. Takže si tu chvíli před diváky někdy člověk ani moc neužije. Navíc je to spojeno s velkým počtem úkolů, které musí člověk v tu chvíli zvládnout co nejlépe. V hlavě se vám honí různé myšlenky, jak zvládnout danou situaci co nejlépe.

„Jsou to myšlenky jako například: vydrží kostým tu rvačku, nespadne to, co mám na sobě, necloním někomu z divákům ve výhledu, bude to hořet a vybuchovat tak, jak má… Musíte si hlídat vzdálenost od diváků, pamatovat si nacvičené sestavy a mluvené slovo. Když se stane nějaká chyba, člověk hodnotí, jestli do toho má vstoupit, jestli se má pokusit situaci narovnat, jestli má počkat… A po vystoupení nás čeká balení, nošení do aut, do klubovny, uklízení. Končíme až někdy v noci, když už je vše na svém místě, unaveni a vyčerpaní," líčí Tomáš Tvrdík.

Díky fotkám Martina Holcmana se členové Poprávu mohou kdykoliv k tomu momentu, pro který žijí, znovu vrátit, užít si jej s emocemi, které se hned oživí při pohledu na fotky či videa. „Jindy se z nich můžeme poučit, zdokonalit kostýmy a vyvarovat se chyb.

Dokumentace je pro nás nedílnou součástí," připomíná Eliška Sochůrková.

„Martin Hocman je můj dlouholetý kamarád už z dětského oddílu," vysvětluje Tomáš Tvrdík. „I když se nepovažuje za profesionálního fotografa, jeho práce jsou nádherné, nápadité a precizní. Je radost s ním spolupracovat. Nebojí se náročného focení, ať už je po pás ve vodě nebo na vysokých štaflích. Vždy naše požadavky bere jako výzvu a jde do toho naplno," usmívá se.

Martina Holcmana bavilo focení už odmala. „K 18. narozeninám jsem od táty dostal jeho starou zrcadlovku. Studium fotografie mě nikdy nenapadlo, a tak jsem studoval informatiku v Brně. Vše se učím sám a díky focení na svatbách nebo pro centrum.cz jsem schopný postupně dokupovat další foto vybavení, které není nejlevnější," přiznal se Martin Holcman.
„Spolupráce s ním je vzájemná pomoc. My nabízíme kreativitu, pestrost a díky němu má naše společnost možnost kvalitních fotografií," nezapomíná dodat Eliška Sochůrková.

Jak sám Martin říká: „Nechci se focením živit, ale je to můj velký (a drahý) koníček. Mým obrovským snem, je mít jednou svůj vlastní ateliér".

Co fotí nejraději? „Portréty (nejen mých holek doma). V nejbližší době dokončím mé fotostránky, kde sami můžete ohodnotit mou práci: http://fotograf.obel.cz," odpovídá Martin Holcman.

Když má Kolínská společnost Poprávu zrovna některý den vyhrazený na focení, šetří se každá minuta. Je to samé líčení, odličování a převlékání několikrát za den. Ale i přesto, že je to dost hektický den, vládne při focení pohoda. „Jak je vidět, i když zrovna nejsme na place, máme čas na oddych, nebo dohadujeme další obraz. Martinův objektiv si nás najde skoro všude. Pak je krásné podívat se i na momentky ze zákulisí. Přestože jsme utahaní jako koťata, baví nás pro našeho fotografa pózovat a dělat všelijaké vylomeniny.

Jak už jsem se zmiňovala, Martin nám také pomáhá po technické stránce," říká Eliška Sochůrková.

„Baví mě dělat různé věci. Mám k technice blízko, takže pomáhám s ozvučením, střihání hudby nebo nahráváním mluveného slova pro Popraváky. Je to pro mě zpestřením. Přivedlo mě to také k myšlence natočit audio pohádky pro děti (původně zamýšlené pro děti z dětského domova, ale určitě potěší všechny) ve spolupráci se společností Poprávu," plánuje Martin Holcman.

„Obrovské dík patří také naší grafičce Lucii. I když jsme ji několikrát přesvědčovali, ať si přijde nafotit přesně ty fotky, které se jí hodí do plakátů, tak to odmítá a důvěřuje Martinovi. Chválí nápaditost a barevnost fotek, ale také technické parametry: kompozici, ostrost, kvalitu…Díky Martinovi a Lucii vznikají výstižné a diváky přitahující plakáty, Výborně se ty dva doplňují a my jsme vděčni, že nás takto podporují ve svém volném čase," uzavírá Tomáš Tvrdík.

Kolínskou společnost Poprávu znají nejen místní diváci z již tradičních akcí, jakými jsou třeba Jarní slavnosti nebo Pekelný dvůr. Že je Mikuláš za dveřmi a že si Popráváci jistě pro malé i velké opět připravili nějaké překvapení? No to si piště. První prosincový den od 15 hodin nebude chybět pekelný průvod městem /z Václavské ulice na náměstí a zpět) a samozřejmě hry s čerty i anděly na tradičním místě v Červeném dvoře, sladké odměny, setkání se samotným Luciferem, ražba čertovských mincí nebo po setmění ohňové divadelní představení pro malé i velké diváky o králi, který se upsal peklu.