Budík. Nesympatická součást domácnosti či mobilního telefonu, zvlášť zkraje pracovního týdne. Ale nedá se svítit. Večer ho znovu nařizujete raději o slabou půlhodinku dřív. Nikdo vám totiž nezaručí, že ji nestrávíte okružní jízdou po Kolíně ve snaze najít místo na zaparkování.
Holt, kdo zaváhá, nestravuje se, a kdo dřív přijede, ten parkuje. Nic nového pod sluncem. Jen je to někdy pěkný horor a hra na nervy zvlášť pro ty, které v zaměstnání čekají postihy za každou minutu, o kterou se zpozdí. Tomu pak nervy skutečně vibrují, když propátrává každou píď neprůstupné řady aut podél chodníků. A třeba hned vedle je prázdno. Jenže tam to nejde. A přitom by tam auta možná vůbec nikomu nevadila. A tak Tour de Kolin pokračuje.
Vyražme na ni třeba od velkého kruháku, jako jsme to při našem testu zkusili včera ráno. Volná (a hlavně neplacená) místa jsme našli, to bez diskuze, ale ta vzdálenost… Snad jedině nasadit sportovní obuv a v poklusu si do plic nainhalovat něco „málo“ výfukových plynů. A ještě s rukama jak opičák. S módní kabelčičkou přes rameno by to bylo asi jiné, ale kdo dnes chodí do práce jen s taštičkou, v níž má líčidla nebo doutníky?
Z Jaselské odbočujeme vpravo směrem k Penny Marketu. Ulice V Opletkách je nouzovkou ve chvíli, kdy už opravdu není blíž k centru ani flíček. Tady ho najdete opravdu v drtivé většině případů. My napočítali odhadem čtyři až pět volných míst. Ale do centra se samozřejmě projdete.
Prozkoumáváme Heverovu a Komenského. Žádná sláva – celkem dvě místečka, z toho jedno určitě ne třeba na dodávku. Husovo náměstí – další tradiční parkovací místo. Plno skoro všude, jen v části až nejblíž k Jaselské je to o trochu lepší – tři volná místa. A co za poliklinikou? To býval dobrý tip ještě před pár měsíci, ale už se to asi „rozkřiklo“. A skutečně. Ani místečko. Zelený volkswagen stojí i na pruzích těsně při výjezdu z parkoviště.
Tak tady jsme těžce neuspěli. Odbočujeme ze Smetanovy doleva na světelku u úřadu práce a míříme ke starému mostu. Kolona asi pěti aut před námi najednou stojí. Co to? Že by chodci? Ale vždyť na přechodu kromě aut nikdo není… Žádní chodci. To řidič vpředu luští maličkou dodatkovou tabulku pod zákazem vjezdu. „Aha, až po třech stech metrech, tak to tam můžu vjet,“ honí se mu asi hlavou, protože dál na most pokračuje. Další asi zaregistroval dodatkovou tabulku pozdě, což se mu nelze divit, sešlápl brzdu a zahnul doleva, čímž se připravil, pokud o ni stál, o možnost zaparkovat v odbočce ke starým lázním. „Jejda, taky plno?“ Volná jsou jen stání pro invalidy, chytáme místečko až úplně dole za odbočkou na (také plné) parkovišťátko před vlastními lázněmi. Ob auto před námi je volné ještě jedno. Do centra to není daleko. Ono zaparkovat ve středu tak, byste museli sáhnout do peněženky… „Když jedu jednou za čas do cizího města, klidně tu desetikorunu za parkování dám. Ale denně?“ kroutí nesouhlasně hlavou řidič Lukáš Stehlík. „Vždyť ty ulice se opravují, udržují a čistí taky za moje peníze. Jako Kolíňáci jsme si to všechno zaplatili z daní a teď máme platit ještě jednou. Housku v obchodě taky neplatím dvakrát,“ dodal. Dál pátráme po neplacených parkovacích místech. Ostatně jako většina řidičů. A zkoušíme i to centrum. Naděje, že člověk ve všední den zaparkuje na těch pár místečcích naproti bývalému pivovaru, není optimismus, ale spíše utopie. Volný není ani centimetr. Zato v areálu pivovaru ano. Pracuje tu těžká technika, samozřejmě, ale když neublíží autům majitelů povolení Z, neublížila by, podle našeho laického soudu, ani těm bez Z. Na spodní parkoviště by se vešlo dobře deset dalších aut. Ale zákazová značka hovoří jasně. Stejně jako zákaz zastavení před základní uměleckou školou. Dalších odhadem deset míst. O pár metrů dál jsou auta doslova narvaná jedno na druhém, ale tady prázdno. Je to před školou, jasně… ale před základní uměleckou, jejíž drtivá většina vyučovacích hodin začíná až odpoledne? Komu by tu auta přes celý den vadila? Postesknout si můžete, ale stejně musíte na další štaci, jíž je nejčastěji okolí zastávky. Ani tady jsme neuspěli, a že tu dost často místečko bývá. Jednou z posledních možností je tedy jednosměrka kolem domova důchodců, zde se většinou místečko najde, ovšem kdo jej zvolíte, připravte si dobré podrážky.