František Dařílek žil deset let v Domově důchodců v Olešce spokojeně. Žádné problémy s personálem domova neměl. Naopak, věřil, že je o něho dobře postaráno a může všem, kteří o něho pečují, plně důvěřovat. V červnu letošního roku se však přihodilo něco, co v okamžiku zbořilo jeho představy o bezpečí a vzájemné důvěře. V dopise naší redakci napsal: „Prožívám velkou hořkost a ponížení z bezmoci.“

Co se vlastně přihodilo? Zklamaný senior je přesvědčen o své pravdě a za tou si stojí. Svůj příběh nám pověděl od začátku. Po smrti manželky požádal na Sociálním zabezpečení v Praze o vdovecký důchod. Ten mu byl přiznán v červenci 2007. Se zpětnou platností za období od října 2006 do července 2007 mu byla vyplacena částka 12 881 Kč.

Dařílek tvrdí, že požádal sociální pracovnici, aby mu zmiňované peníze, které mu přišly v hotovosti, uložila na jeho depozitní účet. Jak nám řekl, mezitím si objednal opravu pomníku u rodinného hrobu. Letos v červnu měl zaplatit fakturu. Na opravu hrobu potřeboval 36 100 Kč. Některé měl našetřené, zbytek si chtěl vybrat z účtu. Požádal proto sociální pracovnici o vyzvednutí částky 18 000 Kč.

Šokovalo ho, když se dozvěděl, že požadovanou částku na účtu nemá. „Na peníze, které jsem pracovnici svěřil, jsem žádný doklad nedostal, měl jsem velkou důvěru, že se tady nemůže nic stát,“ říká smutně. Fakturu za opravu hrobu nakonec doplatil synovec, peníze mu strýc podle možností splácí.

Je to ovšem pouze jedna verze příběhu. Jinou má vedení domova i pracovnice, která měla podle vyjádření Františka Dařílka peníze uložit na účet. „Poslední změna na jeho účtu je zaznamenaná v lednu 2008,“ říká sociální pracovnice a ředitel domova k tomu dodává: „Neměl námitek, že mu peníze chybí, problém nastal až v červnu, kdy si chtěl vybrat na hrobku.“

Při každé změně, o kterou senior na svém účtu požádá, je mu prý vystaven doklad, na jehož zadní stranu je napsána zbývající částka uložených peněz. Své úspory tak může mít pod kontrolou. Navíc když bylo zjištěno, že požadované peníze na depozitním účtu chybí, bylo dohodnuto s jeho dcerou, že přijede a společně doprohlédnou skříň. „Návštěvu přislíbila, ale nedojela,“ konstatoval ředitel. V červenci tedy došlo k prohledání seniorova pokoje. „Našlo se 16 000 Kč zahrabošených v šuplíku. Údajně si je František Dařílek ušetřil,“ sdělil ředitel. Sociální pracovnice Dagmar Rákociová nemůže chopit, proč jí tedy obyvatel domova tvrdil, že nemá peníze na zaplacení léků.

Pravdou je, že výpovědi Františka Dařílka se někdy rozcházejí nebo nejsou dostatečně přesvědčivé. Například ví, že má synovcovi doplatit ještě šest tisíc, ale už neví, kolik přesně za něho jeho příbuzný doplatil, ani jakou částku mu přispěla jeho sestra z Dánska. Nakonec jsme se tedy nedozvěděli, kolik peněz si na zaplacení opravy hrobu musel vypůjčit a kolik zaplatil z našetřených úspor. Bohužel k tomu nemá žádné záznamy. Navíc mu chybí doklad, že si částku 12 881 Kč na účet skutečně ukládal.

Chybí důkazy, které by přesvědčivě dokázaly, kde je pravda.