Dům hrůzy – tak se pomalu, ale jistě začíná přezdívat poměrně velkému obytnému objektu přesně naproti velkooseckému nádraží, někdejší ubytovně pro drážní zaměstnance zvané podle barvy z části notně oprýskané fasády Žluťák. Co chvíli odtud vytéká septik, zápach se line i o několik ulic dál. Mezi nepořádkem a špínou se jako zlatý hřeb v těsné blízkosti domu tyčí ohořelé trámy kdysi zahradní kolny. Zkrátka shořela. Do toho hluk.

„Spoluobčané se nám tu baví hodně dlouho do noci,“ poznamenávají sousedé. „Jeden mladej tu lítal na motorce, to byl neskutečný rambajz, několikrát jsme už volali obecního strážníka,“ dodává muž středních let. „O dům se nikdo nestará snad už od roku 1874, kdy byl postavený. Za chvíli ho budou podpírat vidlemi,“ kroutil hlavou starší muž. Do domu zatéká a komíny sloužící pro topení na tuhá paliva? Darmo mluvit…

„Kdo může, tak se odtamtud vystěhovává. Za chvíli to dopadne jako se špejcharem. Tam nakonec také zůstali jen někteří spoluobčané a tak ho vybydleli, až ho obec musela nechat srovnat se zemí,“ soudí žena ze sousedství. „Všechny nemovitosti v okolí jsou znehodnocené. Kdo si koupí dům v takovémhle místě?“ hněvá se majitel jednoho z nich. „Jak se člověk může bránit?!“ volají sousedé už hodně hlasitě.

„Bodejť by septik nepřetékal, když tam bydlí třikrát tolik lidí, než kolik je jich tam hlášených. Xkrát už jsme na to majitele upozorňovali,“ říká starosta Jiří Otta. Obec podle jeho slov měla před lety zájem o převod objektu do svého vlastnictví, ale dnes ho za několikamilionovou prodejní cenu opravdu nechce. Spolu s odborem životního prostředí Městského úřadu Kolín se sem po neděli chystá na místní šetření. „Ano, podnět v této záležitosti máme,“ potvrdil za životní prostředí Vladimír Gladkov s tím, že odbor celou záležitost prošetřuje a je v této věci nařízeno jednání.

České dráhy se k objektu nehlásí. „Je v majetku Správy železniční dopravní cesty,“ uvedl mluvčí Radek Joklík.

Mluvčí SŽDC Pavel Halla potvrdil, že tato společnost s daným objektem hospodaří stejně jako s pozemkem pod ním i pozemkem přilehlým. „Technický stav odpovídá stáří, tedy době výstavby rok 1885. Žádná významná rekonstrukce nebyla během našeho vlastnictví provedena,“ předeslal k objektu, kde je 13 bytových jednotek 2. kategorie (společné WC, lokální vytápění, kanalizace svedená do žumpy). Tři byty nejsou trvale obsazeny. SŽDC k domu přišla na základě transformačního zákona k 1. lednu 2003.

Ve snaze jej zprivatizovat, opakovaně vyzvala nájemníky k založení bytového družstva. K založení ovšem nedošlo. Proto byl dům vyjmut z privatizace a v červenci na něj byla vyhlášena veřejná obchodní soutěž s termínem předložení nabídek do 19. srpna. „Nepřišla ale žádná nabídka,“ potvrdil Pavel Halla. Do konce tohoto měsíce chce proto SŽDC vyhlásit soutěž znovu s tím, že hlavním kritériem bude samozřejmě výše nabídnuté ceny.

Bydlet v okolí velkooseckého nádraží, to je za trest – otáčí obyvatelé této části obce oči v sloup. Za mrazivého zimního rána to tu vypadá jako příjemná klidná lokalita. Ale zkuste se sem podívat za letního večera. Kromě vytékajícího septiku, špíny a hluku nikoli jen od projíždějících vlaků či reproduktorového dutého hlasu „Na první kolej přijíždí…“ si tu lidé „užívají“ i z další strany. „Když člověk bydlí u nádraží, jeho zvuky za čas už vlastně ani nevnímá, to jde o zvyk a nikdo by si jistě nestěžoval. Nádraží samo o sobě není problém,“ předesílá jedna z obyvatelek této čtvrti.

A k nešťastnému výrazu v obličeji má spolu se sousedy hned několik dalších pádných důvodů. Hned kousek za rodinnými domy se podél nádražních budov bojíte projít. A nejen po tmě. I ve dne se vám může stát, že v úzké uličce zkrátka některý z lidských exkrementů přehlédnete. O odpadcích ani nemluvě. Spíš se člověk bojí, aby nešlápl na injekční stříkačku. „Prý se v okolí už našly,“ říká mladá maminka. „Aby ne, v těch barabiznách u nádraží se slézají feťáci,“ přitakává starší žena.

Pohled bezskelnými okny do polorozpadlých dřevěných domků podél trati dává tušit, že na tom patrně něco bude. Poházené polštáře z gauče, kusy neidentifikovatelného oblečení a plechovky od všeho možného by si jistě nikdo domů jako suvenýr odnášet nechtěl. Že se jakýkoli stavební materiál složený před okolními domy „ztratí“ rychlostí blesku, asi nikoho nepřekvapí. Občas tu za letních nocí bývá světlo i v dosti neobvyklých hodinách. To jak sem tam vzplanou ohně, když „sběrači“ opalují jistě legálně nabyté kabely. Těsně vedle zmiňovaných dřevěných domků.

U některých lze se ženou ze sousedství jistě souhlasit, nazývá-li je barabiznami, největší z nich je však už s trochou nadsázky téměř historickou památkou, zkrátka velký dřevěný objekt se zdobnými prvky.

Stav žalostný, o tom žádná, ale nikdo z podnikatelů by jej nechtěl přeměnit třeba na bowlingovou dráhu, pokud by ho získal za symbolickou cenu či nájemné, které by uhradil formou opravy? „Využití se pro objekty nenašlo. Nyní probíhá výběrové řízení na firmu, která provede bourací práce,“ uvedl mluvčí Českých drah, tedy majitele objektů, Radek Joklík.