Vyhrazené stání pro zásobování její provozovny je jí v danou chvíli platné jak mrtvému zimník. Na parkovacím místě trůní tmavý Peugeot s bulharskou registrační značkou, na místečko před ním se vejde s bídou osobák. A dodávka se zbožím je kousek před Kolínem. Hlídka městské policie to nemá daleko, na místě je za pár chvil.

Strážníci v hustém provozu neotálí dlouho, rozhodují rychle a adekvátně situaci. Odtah. Mezitím už se zásobovací vůz na čtyři blinkry snaží vtěsnat na opačnou stranu ulice. „Jak to chcete skládat?“ diví se okolí. „To převozím přes ulici,“ zahaleká mladík, zvyklý, jak vidno, při svém povolání na všelijaké dopravní komplikace. Tak velké kličkování s naloženým vozíčkem mezi kompaktními šňůrami aut, soudě podle výrazu jeho tváře, ale patrně nečekal. Projíždějící řidiči brzdí, troubí, ťukají si na čelo… V tom přichází řidič Peugeotu a, byť česky vzhledem ke svému zaměstnání v podniku v sousední Kutné Hoře rozumí, na platbu pokuty a nedokončeného odtahu svého auta se tváří nechápavě. Přestupek ale uznává.

Z ulice Politických vězňů míří autohlídka městské policie do Zengrovy ulice. Na průtahu před velkým kruhákem je standardně kolona. Tentokrát čítá kolem deseti až patnácti aut, třetina jsou kamiony. Řidič tmavé Fabie nevydrží a přes dvojitou plnou čáru to ohne směrem k Penny Marketu. „To snad ne!“ zazní vozem autohlídky, která se rychlým obratem vydává za pachatelem přestupku. Na tvářích ostatních řidičů je vidět souhlasný výraz, jako by si řekli „Jo, tak to má být. Ne ignorovat a jet si po svém, ale když strážník vidí problém, jde ho řešit, i když to zrovna neměl v rozpisu.“

Řidič s prošedivělými vlasy se omlouvá. „Určitě jsem to nemyslel jako provokaci – přejet dvojitou plnou čáru zrovna před zraky autohlídky. Čekání před kruhákem je věčnost, já strašně spěchám na nepříjemnou schůzku a zazmatkoval jsem,“ přiznává. Inu, s uznáním chyby a slušným jednáním nejdál dojdeš… Strážníci jsou poměrně shovívaví a po vyřešení přestupku míří k původnímu cíli – do Zengrovky, kde průběžně kontrolují nové dětské hřiště.

Už zpoza zdi se ozývá dunění míče. Na hřišti je několik romských dětí, některé na houpačkách, další skupinka s hokejkami v rukou překvapivě utíká před hledáčkem fotoaparátu. Jakmile strážníci vstoupí na hřiště, nahrne se do vchodu pětičlenná skupinka dospělých. „Né, mě si neberte…“ „Tak vyfoťte mě,“ halekají mladí muži. „Mohly by bejt větší brány,“ povykují děti na otázku, jak se jim hřiště líbí.

Po kontrole hřiště se hlídka stáčí k nedalekému nádraží. V hale i čekárně je klid a pořádek.

Ve vysílačce už se ovšem ozývá hlášení o přestupku ve Smetanově ulici. Pracovníci security už téměř dvacet minut netrpělivě čekají s nákladem peněz před vjezdem do trezoru. Ten jim blokuje luxusní Mercedes s neméně luxusní registrační značkou.

„Jste tady rychle, díky“ pochvalují securiťáci dojezd autohlídky. Auto blokující vjezd má parkovací kartu přilehlé banky. Půldruhého metru velkého nápisu „Neparkovat, vjezd“ si jeho řidič ovšem patrně nevšiml. A pokuta tisíc korun za přestupek a mírný dopravní kolaps v celé ulici se mu vůbec nelíbí. „Litr vám nedám. To si půjdu stěžovat,“ durdí se. Odchází se složenkou. „Parkování před vjezdy je každodenní problém,“ poznamenávají strážníci.

Operační už posílá hlídku k botičce, kterou strážníci zhruba před dvěma hodinami přiložili na červený Peugeot parkující v točně autobusů nad nemocnicí. Najít tu dopoledne místo na zaparkování je vskutku umění, což nemálo řidičů řeší ponecháním auta v zákazu.

Po celou dobu, kdy práci městských strážníků zblízka pozorovaly oči Kolínského deníku, zaznamenávalo dění před jejich vozem ještě jedno oko, a to zrak kamery. Auta městské policie jsou nově vybavena kamerou, umístěnou na čelním skle. Vydržet by měla až tři dny nahrávání. „Má široký záběr a čistý obraz,“ pochvalují si strážníci. A dobře se v jejím záznamu dá dohledat konkrétní událost, to kdyby měl třeba někdo z přestupců pochybnosti o správnosti postupu městské policie při řešení jeho problému.