Řítíme se s kolegou fotografem do Monínce tak rychle, co nám sníh na silnicích dovolí. Říkáme si, jestli prezidenta vůbec zastihneme. Silnice se totiž nedají nazvat zrovna sjízdnými.

Když dorazíme na místo, sledujeme, že na konci sjezdovky už je řada fotografů. „To znamená, že hlava republiky ještě lyžuje,“ uklidňujeme se.

V tu chvíli se ale z mlhy nad sjezdovkou vynořuje známý obličej. Okamžitě cvakají uzávěrky nejen profesionálních fotoaparátů, ale také kamerky mobilních telefonů dalších lyžařů.

Ve stojícím davu, ještě před pár vteřinami lyžujícím, se nesou šeptaná slova: „Je tu prezident Klaus!“

Několik odvážlivců na něj mává. Ten se usmívá a odpovídá. Ti ještě odvážnější ho žádají o autogram a společnou fotografii.

Po chvilce podepisování Václav Klaus oklepává lyže od sněhu a připravuje se na další sjezd. Několik lyžařů ho napodobuje. „Kolikrát si člověk za život zazávodí na lyžích s prezidentem?“ hecují se navzájem.

Prezident Klaus se poté rozhoduje vyhledat klidné místo v restauraci, aby si odpočinul u čaje. Ptáme se ho, jestli globální oteplování nějak hrozilo podmínky pro lyžování. "Je to pozvolný proces, který se lyžování zatím nedotkl," žertuje.

Klid ale nevydrží dlouho. Skupina školáků z Klánovic na škole v přírodě totiž spatřuje svého prezidenta. „Půjdete si pro podpis pana Klause?“ ptáme se jich.

Školáčkům se otevřou oči nadšením. Rychle prosí obsluhu restaurace o prázdné účtenky a běží si pro podpis. „Já jsem ho dosud viděla jenom v televizi. A teď je tady!“ raduje se jedna školačka a je doslova nadšená.

Děti se fotí s prezidentem na svahu. Další vlny dospělých žádají o autogram. Zájemců je stále více. Celý ski areál na okamžik žije pouze vzácnou návštěvou. Václav Klaus pohladil i psy, které podle jejich majitelky sledovali jeho novoroční projev v televizi.

Jakmile prezident vyhověl všem žadatelům, vrací se na sjezdovku. A stejně tak lyžaři. Protože, jak říkali, kolikrát za život si člověk zalyžují s prezidentem republiky?